[hebr. ' arám = vysočina, sr. Gn 22,21 ]. V biblické době byla S. označením roz­sáhlého území mezi pohořím Taurus na severu, Arabskou pouští na jihu, Středozemním mo­řem na západě a Eufratem na severovýchodě. Někdy k ní byla počítána i Palestina. Nejdůle­žitějším syrským pohořím byly Libanon a Anti-libanon, mezi nimiž v dlouhém úrodném údolí protékaly řeky Orontes k severu a Leontes [Lítáni] k jihu.Orontes [Nahr el-Ási] se vléval do Středozemního moře na 36° sev. šířky u po­zdější Antiochie Syrské, Leontes přibližně na 34,5° sev. šířky u Tyru. Bible se zmiňuje ještě o řece *Abana, jež vyvěrá z bezedného jezera antilibanonského, vzdáleného od Damašku 37 km, a prudce stéká směrem jv kolem Da­mašku do jednoho ze tří jezer vých. od tohoto města; dále o řece *Farfar, jež vzniká na jv úbočí Hermonu a vlévá se do nejjižnějšího z jezer damašských [2Kr 5,12 ].

   Původní obyvatelstvo patřilo asi k čeledi chamitské, ale zdá se, že země nikdy netvořila sourodou jednotku. Ležela mezi dvěma civili­sačními středisky, Malou Asií a Babylonií, a podléhala ustavičným změnám souběžně se změnami v těchto sousedících zemích. Brzy byla zaplavena Semity, z nichž nejdůležitější kmen byli Amorejci, podle nichž Babyloňané, kteří je opanovali za krále Sargona [kolem r. 2400 př. Kr.], nazvali tuto zemi Amurru. Ze západu a severu však pronikali Hetité a Mi-tanci [indoarijští národové], kteří zápasili o nadvládu nad S-í mezi sebou, ale i s Egyptem [ve 14.-13. stol. př. Kr.]. Když Assyrie učinila konec Mitanské říši, stali se pány S. Hetité, s nimiž Egypťané uzavřeli smlouvu a vzdali se výhradního nároku na S-i [r. 1278 př. Kr.]. V assyrských nápisech je S. v té době označo­vána jako »země Hetitů«. Za úpadku moci Hetitů se do S. tlačili semitští Aramejci odně­kud z východní pouště [kolem r. 1300 př. Kr.]. Assyrské nápisy z doby Salmanasara I. a Tiglatfalasara I. [kolem 1100 př. Kr.] mluví o bojích s Aramejci jak v Mesopotamii, tak v Sýrii, odkudž Tiglatfalasar zatlačil Hetity, takže se stal pánem S. za souhlasu Egypta. Ale po náhlém úpadku jak Assyrie, tak hetitské říše v Malé Asii se stala S. na čas svým vlastním pánem pod nadvládou aramejských králů. Obyvatelstvo bylo smíšeninou Hetitů a Ara­mejců. [Aramejština se stala jazykem, jímž se mluvilo nejen v S-i, ale i v Babylonii a později v Persii zvláště v 5.-4. stol. př. Kr. (sr. 2Kr 18,26 ; Ezd 4,7 ; Dn 2,4 ).] To bylo v době, kdy se Izraelci dostali do Palestiny. S. se tehdy dě­lila na několik menších států. V popředí byl *Damašek [Gn 14,15 ; Gn 15,2 ; Iz 7,8 ; Am 1,5 ], potom *Emat na Orontu [Joz 13,5 ], *Soba západně od Eufratu [1S 14,47 ; 2S 10,6 .8], *Tadmor [1Kr 9,18 ], *Gessum [2S 3,3 ; 2S 13,38 ] a j. Za krále Davida se Syrští znepřátelili s Izraelci. *Hadadezer, král v Soba, byl po­ražen a musel platit Izraelcům poplatky [2S 8,3 nn.13; 10,6]. Tato poplatnost trvala až do dob Šalomounových [1Kr 4,21 ]. Ztracen byl pouze Damašek, jehož nezávislým vládcem se stal Rezin [Iz 7,1 .8]. Po rozdělení říše Davi­dovy byl poměr mezi S-í a říší judskou, za Achaba pak i mezi S-í a říší izraelskou trvale napjatý, až konečně král assyrský Tiglatfalasar III. dobyl Damašku a S-i připojil jako pro­vincii k říši Assyrské [r. 732 př. Kr.]. Po roz­padnutí říše Assyrské připadla S. k Babylonii a pak se stala perskou satrapií [r. 539 př. Kr.]. S říší Perskou připadla S. po bitvě u Issu r. 333 Alexandru Velikému. R. 301 po bitvě u Ipsu se stala částí říše Seleukovců, kteří v ní vládli až do r. 64. Hlavním městem byla tenkrát Antiochie Syrská, založená kolem r. 300 př. Kr. Seleukovec Nikator [301-280 př. Kr.] roz­šířil hranice S. až po Oxus, t. j. k řece, prame­nící na Pamíru. R. 64 se stala S. římskou pro­vincií. Byla k ní počítána i Palestina, nad níž byl ustanoven prokurátor, podřízený legátovi [»vladaři«] syrskému [sr. L 2,2 ] R. 70 po Kr. Judea byla oddělena od S. a tvořila samostat­nou provincii pod římským legátem. Křesťan­ství vnikalo do S. od nejstarších prvokřesťan­ských dob [Sk 1-1,19; Ga 1,21 ], takže záhy sly­šíme o rozkvětu církve syrské [Sk 13,1 ; 15, 23.35.41]. Dnes tu převládá islám, křesťanů je něco přes půl milionu všech možných odstínů. O syrském překladu NZ-a viz *Nový Zákon, o překladu SZ-a viz *Starý Zákon.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)