Samaří v době Ježíše
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
(hebr. šóm erón = strážné místo, strážní věž).
1. Kdysi město na horách efraimských, nyní vesnice Sebastie, vystavěné z trosek bývalého hlavního města králů severní říše Izraelské. Leží ve vzdálenosti asi 13 km sz od Nablu (Sichem) na pahorku asi 100 m vysokém nad velmi úrodným údolím [Iz 28,1 ], Král *Amri koupil toto místo, jež bylo obydleno už v rané době bronzové, za dvě hřivny stříbra [1Kr 16,24 ; 1Kr 16,28 n], opevnil je a zvolil za královské sídlo sev. říše. Poloha města i jeho opevnění byly tak příznivé, že zůstalo hlavním městem a pohřebištěm králů sev. říše až do r. 722 př. Kr. [1Kr 16,28 n; 20,43; 22,10; 37,52]. Na sev. straně města byla velká vodní nádrž (Kral. »rybník«, [1Kr 22,38 ]), vytesaná ve skále a zásobující pevnost vodou. Podle [1Kr 20,34 ] oblehl S. Benadad I., král syrský, a donutil Amriho k poskytnutí obchodních výhod syrským obchodníkům. *Achab zbudoval v S. chrám k poctě Bálově [1Kr 16,32 ; 1Kr 18,19 ] a palác ze slonové kosti [1Kr 22,39 ]. Při vykopávkách byly skutečně nalezeny reliéfy ze slonoviny a nábytek, vyzdobený slonovinou. Benadad II., král syrský, v neúspěšné válce proti Achabovi byl donucen dáti izraelským obchodníkům v Damašku tytéž výhody, jako kdysi Amri musel dáti obchodníkům syrským v S. [1Kr 20,1 - 1Kr 20,21 ; 1Kr 20,34 ], *Joram, syn Achabův, snažil se napraviti chyby otcovy tím, že porazil posvátný sloup Bálův, ale podržel uctívání telete [2Kr 3,2 ] a kamenných sloupů (hájů) k poctě bohyně Astarot [2Kr 13,6 ]. Za jeho vlády Benadad II. po druhé obléhal město, ale bezúspěšně, ačkoli hlad v městě byl už zoufalý [2Kr 6,8 n; 7,1-20].
Plán vykopávek v Samaří. A.Západní zeď s baštami.B. Zbytky zasypané hradby. C. Akropolis, pahorek paláce. D. Místo Augustova chrámu. E. Herodesovazeď. F. Chrám. G. Herodesova závodní dráha se sloupořadím. H. Starokřesťanská basilika. K. Forum.L 1 - 3. Ulice se sloupořadím. N. Severní brána.O. Východní brána. V. Západní brána.
Plán vykopávek samařského paláce. I-II. Pahorky akropole, palácového města. A. Zeď z doby krále Jeroboáma II. B. Zbytky paláce. C. Věž z doby krále Omriho. D. Zděná vodní nádrž. E. Zeď "skladu" z doby krále Achaba. F. Skladiště, naleziště nápisů na střepech, ostrah. G. Přístavek paláce. H. Zeď s podzemními kasematy. K. Blíže neurčené budovy vně hradeb. M. Zbytek neurčených zdí.
Přes práci proroků Eliáše [1Kr 18,1 n] a Elizea [2Kr 5,3 - 2Kr 5,9 ; 2Kr 6,32 ] a reformu Jehuovu [2Kr 10,27 n] a přes výstrahy a hrozby proroků, jejichž knihy nám byly dochovány [Iz 7,9 ; Iz 8,4 ; Jr 31,5 ; Ez 16,46 ; Ez 16,51 ; Ez 16,55 ; Ez 23,33 ; Oz 8,5 n; 13,16; Am 3,12 ; Mi 1,5 - Mi 1,9 ], byl úpadek náboženský a mravní [Oz 7,1 - Oz 7,8 ; Am 4,1 ; Am 8,14 ] tak veliký, že Boží soud nedal na sebe čekat. R. 724 Salmanasar V. (727-722 př. Kr.) oblehl S. Po tříletém obléhání bylo dobyto patrně až Sargonem a vyvráceno (r. 722 nebo počátkem r. 721 př. Kr.). Sargon II., nástupce Salmanasarův, odvedl bohatší obyvatelstvo do zajetí (podle assyrských nápisů jich bylo 27.290) a nahradil je importací ([2Kr 17,24 ], *Samaritán). Samaritáni si město jakž takž obnovili. Ale r. 332 nebo 331 př. Kr. bylo obleženo a dobyto od Alexandra Velikého, který obyvatelstvo vystěhoval do Sichemu, nahradiv je Syry a Makedonci. R. 120 př. Kr. Jan Hyrkán z rodu Makkabejců znovu oblehl město, obehnal je valem, dlouhým asi 15 km. Po ročním hladovění se město vzdalo. Bylo úplně zpustošeno. Teprve za Alexandra Jannaia (107-76 př. Kr.) bylo znovu obydleno a později přivtěleno k Syrské provincii. Císař Augustus však dal S. Herodu Velikému, který je znovu zbudoval, opevnil a okrášlil nádherným sloupořadím, jehož zbytky byly vykopány r. 1908, a přejmenoval je na Sebaste (Sebastije) k poctě Augustově (Více o tom viz Bič II., 72nn). Podle [Sk 8,5 n] kázal zde evangelista Filip s takovým úspěchem, že i Šimon Magus uvěřil a dal se pokřtíti [Sk 8,5 - Sk 8,13 ]. Jerusalemský sbor sem vyslal Petra a Jana, aby podepřeli dílo Filipovo [Sk 8,14 - Sk 8,25 ].
2. Jméno území, obývaného desíti severoizraelskými kmeny, anebo personifikace severní říše [1Kr 21,1 ; 2Kr 17,24 ; Iz 7,9 ; Jr 31,5 ; Ez 16,46 ].
3. V době Ježíšově jméno střední části Palestiny, jejíž sev. hranice procházela Ginaeou (= *Engannim, [Joz 19,21 ; Joz 21,29 ]), jižní hranici tvořila linie procházející Akrabettou, asi 10 km j. od Sichem. Vých. hranici tvořil Jordán, záp. hranice však nedosahovala až k Středozemnímu moři. Acho na př. patřilo k Jud-stvu. Podle talmudu nejzápadnějším městem S. bylo Antipatris. Šlo tedy o území, náležející kdysi pokolením Manasses (záp. od Jordánu), Efraim a zčásti Izachar a Benjamin. R. 63 př. Kr. připojil Pompeius celé toto území k provincii, mající jméno Sýrie. R. 6 po Kr. císař Augustus přičlenil Judstvo, Samaří a Idumeu pod souhrnným jménem provincie Judska správě římského prokurátora, sídlícího v Gesareji.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Samaria
a watch-mountain or a watch-tower. In the heart of the mountains of Israel, a few miles north-west of Shechem, stands the "hill of Shomeron," a solitary mountain, a great "mamelon." It is an oblong hill, with steep but not inaccessible sides, and a long flat top. Omri, the king of Israel, purchased this hill from Shemer its owner for two talents of silver, and built on its broad summit the city to which he gave the name of "Shomeron", i.e., Samaria, as the new capital of his kingdom instead of Tirzah (1Kings 16:24). As such it possessed many advantages. Here Omri resided during the last six years of his reign. As the result of an unsuccessful war with Syria, he appears to have been obliged to grant to the Syrians the right to "make streets in Samaria", i.e., probably permission to the Syrian merchants to carry on their trade in the Israelite capital. This would imply the existence of a considerable Syrian population. "It was the only great city of Palestine created by the sovereign. All the others had been already consecrated by patriarchal tradition or previous possession. But Samaria was the choice of Omri alone. He, indeed, gave to the city which he had built the name of its former owner, but its especial connection with himself as its founder is proved by the designation which it seems Samaria bears in Assyrian inscriptions, Beth-khumri ('the house or palace of Omri').", Stanley.
Samaria was frequently besieged. In the days of Ahab, Benhadad II. came up against it with thirty-two vassal kings, but was defeated with a great slaughter (1Kings 20:1-21). A second time, next year, he assailed it; but was again utterly routed, and was compelled to surrender to Ahab (1Kings 20:28-34), whose army, as compared with that of Benhadad, was no more than "two little flocks of kids."
In the days of Jehoram this Benhadad again laid siege to Samaria, during which the city was reduced to the direst extremities. But just when success seemed to be within their reach, they suddenly broke up the seige, alarmed by a mysterious noise of chariots and horses and a great army, and fled, leaving their camp with all its contents behind them. The famishing inhabitants of the city were soon relieved with the abundance of the spoil of the Syrian camp; and it came to pass, according to the word of Elisha, that "a measure of fine flour was sold for a shekel, and two measures of barely for a shekel, in the gates of Samaria" (2Kings 7:1-20).
Shalmaneser invaded Israel in the days of Hoshea, and reduced it to vassalage. He laid siege to Samaria (B.C. 723), which held out for three years, and was at length captured by Sargon, who completed the conquest Shalmaneser had begun (2Kings 18:9-12; 17:3), and removed vast numbers of the tribes into captivity. (See SARGON)
This city, after passing through various vicissitudes, was given by the emperor Augustus to Herod the Great, who rebuilt it, and called it Sebaste (Gr. form of Augustus) in honour of the emperor. In the New Testament the only mention of it is in (Acts 8:5-14), where it is recorded that Philip went down to the city of Samaria and preached there.
It is now represented by the hamlet of Sebustieh, containing about three hundred inhabitants. The ruins of the ancient town are all scattered over the hill, down the sides of which they have rolled. The shafts of about one hundred of what must have been grand Corinthian columns are still standing, and attract much attention, although nothing definite is known regarding them. [Comp. (Mic 1:6)].
In the time of Christ, Western Palestine was divided into three provinces, Judea, Samaria, and Galilee. Samaria occupied the centre of Palestine (John 4:4). It is called in the Talmud the "land of the Cuthim," and is not regarded as a part of the Holy Land at all.
It may be noticed that the distance between Samaria and Jerusalem, the respective capitals of the two kingdoms, is only 35 miles in a direct line.
EBD - Easton's Bible Dictionary