Benjamin
Odkazy
Informace ze slovníku
1. Nejmladší syn Jákobův, jediný, který se narodil v Palestině, na cestě mezi Bethelem a Betlémem, když Jákob putoval do Hebronu. Matka jeho Ráchel, umírajíc při porodu, nazvala svého synka Ben-oni [= syn mé strasti], ale Jákob změnil jeho jméno na Ben-jamin = syn pravice, syn štěstí; pravice byla čestným místem za stará jako dnes a znamenala štěstí [Gn 48,14 ; Gn 35,16 - Gn 35,18 ]. Po Josefově únosu do Egypta přenesl Jákob svou lásku na Benjamina. Proto mu zbraňoval odejíti s bratřími do Egypta [Gn 42,36 ; Gn 43,1 - Gn 43,17 ]. Benjamin byl vlastním bratrem Josefovým. Měl 5 synů a dva vnuky a stal se praotcem pokolení, jež mělo jeho jméno [Gn 46,21 ; Nu 26,38 - Nu 26,41 ; 1Pa 7,6 - 1Pa 7,12 ].
Toto pokolení zaujalo nevelkou plochu v podobě obdélníku v jižnější části střední Palestiny [Benjamin lze také překládati »syn jihu«] mezi pokolením Efraim na severu a Juda na jihu. I Jerusalem náležel původně tomuto pokolení, aspoň theoreticky, protože teprve David Jerusalema dobyl na Jebuzitských. Na vých. straně tvořil hranici Jordán. Na straně záp. se území Benjaminovo táhlo až k lesnatému okolí Kariatjeharim [Joz 18,15 - Joz 18,19 ].
Benjaminci vynikali střelbou lukem a prakem [1S 20,20 ; 1S 20,36 ; 2S 1,22 ; 1Pa 8,40 ; 1Pa 12,2 ; 2Pa 17,17 ; Sd 20,16 ]. Podle [Sd 19,1 n; 20,1n; 21,1n] dostali se do sporu s ostatními kmeny izraelskými; v bratrovražedné válce bylo skoro celé pokolení vyhubeno. Jen 600 mužů se ukrylo ve skále Remmon. Vítězové je opatřili ženami. Kmen se brzy zase vzpamatoval a dal Izraeli prvního krále Saule. Po smrti Saulově zůstali věrní jeho synu Izbozetovi, nenávidíce pokolení Judovo a s ním i dům Davidův. Z pokolení Benjamin pocházeli hrdina Ehod [Sd 3,15 ] i nepřátelé Davidovi Semei [2S 16,7 ] a Seba [2S 20,1 - 2S 20,7 ]. Po smrti Davidově význam tohoto kmene poklesl. Část zůstala věrna domu Davidovu i po rozdělení říše za Roboáma a Jeroboáma [1Kr 12,21 ].
Na území benjaminském byla některá nejvýznačnější bohoslužebná místa izraelská: Ráma [Joz 18,25 ], Masfa [1S 7,5 ], Betel [1S 7,16 ] a Gabaon [1Kr 3,4 ], Anatot [Jr 1,1 ].
2. Syn Bilana, knížete čeledí otcovských [1Pa 7,10 ].
3. Jeden ze synů Charim, žijící v době Ezdrášově, který pojal cizozemku za ženu [Ezd 10,31 - Ezd 10,32 ].
4. Jméno dvou bran v Jerusalemě, z nichž horní byla v chrámě [Jr 20,2 ].
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Benjamin
son of my right hand.
(1.) The younger son of Jacob by Rachel (Gen 35:18 ). His birth took place at Ephrath, on the road between Bethel and Bethlehem, at a short distance from the latter place. His mother died in giving him birth, and with her last breath named him Ben-oni, son of my pain, a name which was changed by his father into Benjamin. His posterity are called Benjamites (Gen 49:27 ; Deut 33:12 ; Josh 18:21).
(2.) The tribe of Benjamin at the Exodus was the smallest but one (Num 1:36 ; 1:37; Ps 68:27). During the march its place was along with Manasseh and Ephraim on the west of the tabernacle. At the entrance into Canaan it counted 45,600 warriors. It has been inferred by some from the words of Jacob (Gen 49:27 ) that the figure of a wolf was on the tribal standard. This tribe is mentioned in (Rom 11:1; Phil 3:5).
(3.) The inheritance of this tribe lay immediately to the south of that of Ephraim, and was about 26 miles in length and 12 in breadth. Its eastern boundary was the Jordan. Dan intervened between it and the Philistines. Its chief towns are named in (Josh 18:21-28).
(4.) The history of the tribe contains a sad record of a desolating civil war in which they were engaged with the other eleven tribes. By it they were almost exterminated (Judg 20:20; 20:21; 21:10). (See GIBEAH)
The first king of the Jews was Saul, a Benjamite. A close alliance was formed between this tribe and that of Judah in the time of David (2Sam 19:16 ; 19:17), which continued after his death (1Kings 11:13; 12:20). After the Exile these two tribes formed the great body of the Jewish nation (Ezra 1:5; 10:9).
The tribe of Benjamin was famous for its archers (1Sam 20:20 ; 20:36; 2Sam 1:22 ; 1Chr 8:40; 12:2) and slingers (Judg 20:6).
(5.) The gate of Benjamin, on the north side of Jerusalem (Jer 37:13 ; 38:7; Zech 14:10), was so called because it led in the direction of the territory of the tribe of Benjamin. It is called by Jeremiah (Jer 20:2 ) "the high gate of Benjamin;" also "the gate of the children of the people" (Jer 17:19 ). Comp. (2Kings 14:13).
EBD - Easton's Bible Dictionary