Efrajim
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
1. Druhorozený syn Josefův a jeho manželky Asenat, dcery Putifera, knížete On [Gn 41,45 ; Gn 41,50 ; Gn 41,52 ]. Patriarcha Jákob přijal oba syny Josefovy za své vlastní a dal Efraimovi, ač byl mladší, zvláštní požehnání [Gn 48,8 - Gn 48,20 ] jako prvorozenému, a tak se stal E. zakladatelem jednoho z nejmocnějších pokolení izraelských. Podle [Nu 1,33 n] čítalo toto pokolení 40.500 boje schopných mužů, podle Mojžíšova sčítání krátce před jeho smrtí bylo jich 32.500 [Nu 26,37 ]. Příčinu úbytku hledají někteří v nešťastném nájezdu dvou synů [kmenů] Efraimových, Ezera a Elada, na Filištínské [1Pa 7,20 - 1Pa 7,22 ]. Při dělení země kananejské přidělil Jozue, jenž byl sám Efraimský [Joz 19,40 ; Joz 19,50 ; Joz 24,30 ], tomuto pokolení krajinu severně od Bethel po celé šířce Palestiny od Jordánu až ke Středozemnímu moři. Uprostřed bylo pohoří Efraim [Joz 16,1 - Joz 16,10 ]. Severně od pomezí E. bylo pokolení Manasses a za jeho územím Asser, Zabulon, Izachar a Neftalím. Pokolení Efraim, Manasses a Benjamin tvořila jádro Izraele. Efraimští se zúčastnili bojů, jež opěvuje Debora [Sd 5,14 ]; vyčítají manassesovci Gedeonovi, že je nepozval na pomoc proti Madiánským [Sd 8,1 - Sd 8,3 ]; napadli Jeftu, že je nepovolal k boji proti Ammonitským a ztratili přitom 42.000 bojovníků [Sd 12,1 - Sd 12,6 ]. Za Davida a Šalomouna pozbyli sice svého vůdčího postavení, kterého se zmocnilo pokolení Juda, ale po smrti Šalomounově propukla stará žárlivost na Judu a Efraim se stal středem nové říše izraelské po úspěšné vzpouře Efraimce Jeroboáma, jenž učinil Síchem na hoře Efraim hlavním městem desíti odtržených pokolení [1Kr 12,25 ; Iz 7,2 ; Iz 7,5 ; Iz 7,9 ; Iz 7,17 ; Iz 9,9 ; Iz 17,3 ; Iz 28,3 ; Oz 4,17 ; Oz 5,3 ; Oz 9,3 - Oz 9,17 ]. Proroci často kladli jméno E. za celého Izraele. Později se dějiny E. ztrácejí v dějinách severoizraelských.
2. Hora Efraim [1Kr 4,8 ] je vlastně pohoří nebo krajina, okupovaná kmenem E., táhnoucí se mezi rovinou Jezrelskou na severu, Jordánským údolím na východě a územím Benjaminovým na jihu [Sd 4,5 ; 2S 20,21 ]. Na hoře E. bydlil Micha, proslulý modlářským obrazem [Sd 17,1 ], a levita, jehož ženina vedla k nepřátelství mezi E. a Benjaminskými [Sd 19,1 ].
3. Les Efraim, v němž se odehrál boj mezi přívrženci Davidovými a Absolonovými [2S 18,6 ], ležel někde východně od Jordánu poblíž Mahanaim. Jméno snad souviselo s porážkou E. v době Jeftově [Sd 12,1 n].
4. Město nedaleko Balazor [2S 13,23 ], 6 km sv od Betel, poblíž pouště [J 11,54 ].
5. Efraim a Juda se stali představiteli dvou různých zbožností v době sz. Souviselo to s tím, co Daněk a Bič nazývají »božností« králů. E. jako představitel severních kmenů izraelských podlehl totiž egyptskému pojetí krále [Jeroboám strávil delší dobu v Egyptě], jenž byl pokládán za vtělení božstva a tedy za předmět náboženské úcty. Proto Jeroboám zřizuje státní, přesněji: královské svatyně v Betelu a Danu [1Kr 12,1 n]; sr. [Am 7,13 ]. Proto také starý Izrael považoval ustanovení krále za pohrdnutí Hospodinem [1S 8,7 n] a snažil se omeziti božnost králů [1S 10,25 ]. Kdežto judští králové, i když jim božnost králů efraimských byla stálým osidlem, drží se pojetí misijně služebného, t. j. pokládají se pouze za vykonavatele svrchovanosti Hospodinovy. Musejí uzavírat smlouvu jak s Hospodinem, tak s lidem. Proto také zaslíbený mesiáš může pocházet jen z rodu Davidova a pokolení Judova; sr. [Mt 2,1 ; Mt 12,23 ].
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Ephraim, The tribe of
took precedence over that of Manasseh by virtue of Jacob's blessing (Gen 41:52 ; 48:1). The descendants of Joseph formed two of the tribes of Israel, whereas each of the other sons of Jacob was the founder of only one tribe. Thus there were in reality thirteen tribes; but the number twelve was preserved by excluding that of Levi when Ephraim and Manasseh are mentioned separately (Num 1:32 -34; Josh 17:14; 17:17; 1Chr 7:20).
Territory of. At the time of the first census in the wilderness this tribe numbered 40,500 (Num 1:32 ; 1:33); forty years later, when about to take possession of the Promised Land, it numbered only 32,500. During the march (See CAMP) Ephraim's place was on the west side of the tabernacle (Num 2:18 -24). When the spies were sent out to spy the land, "Oshea the son of Nun" of this tribe signalized himself.
The boundaries of the portion of the land assigned to Ephraim are given in (Josh 16:1-10). It included most of what was afterwards called Samaria as distinguished from Judea and Galilee. It thus lay in the centre of all traffic, from north to south, and from Jordan to the sea, and was about 55 miles long and 30 broad. The tabernacle and the ark were deposited within its limits at Shiloh, where it remained for four hundred years. During the time of the judges and the first stage of the monarchy this tribe manifested a domineering and haughty and discontented spirit. "For more than five hundred years, a period equal to that which elapsed between the Norman Conquest and the War of the Roses, Ephraim, with its two dependent tribes of Manasseh and Benjamin, exercised undisputed pre-eminence. Joshua the first conqueror, Gideon the greatest of the judges, and Saul the first king, belonged to one or other of the three tribes. It was not till the close of the first period of Jewish history that God 'refused the tabernacle of Joseph, and chose not the tribe of Ephraim, but chose the tribe of Judah, the Mount Zion which he loved' (Ps 78:67; 78:68). When the ark was removed from Shiloh to Zion the power of Ephraim was humbled."
Among the causes which operated to bring about the disruption of Israel was Ephraim's jealousy of the growing power of Judah. From the settlement of Canaan till the time of David and Solomon, Ephraim had held the place of honour among the tribes. It occupied the central and fairest portions of the land, and had Shiloh and Shechem within its borders. But now when Jerusalem became the capital of the kingdom, and the centre of power and worship for the whole nation of Israel, Ephraim declined in influence. The discontent came to a crisis by Rehoboam's refusal to grant certain redresses that were demanded (1Kings 12:1etc.).
EBD - Easton's Bible Dictionary