(= sluníčko; slunečný), jeden z nejvýznačnějších soudců izraelských, syn Manue z města Zaraha [Joz 15,33 ; Joz 19,41 ] z pokolení Danova. Anděl Hospodinův před­pověděl jeho zrození a určil, že se má státi *nazarejským Božím; sr. [Nu 6,1 nn] od samého početí: už matka nesměla pít víno ani jiný opojný nápoj, ani požít nic kulticky nečistého. Syn pak nadto si nesměl stříhat vlasy na zna­mení svého zasvěcení Bohu [Sd 13,2 - Sd 13,24 ] jenž ho předurčil k »vysvobozování Izraele z ruky Filištínských«. Kmeny Juda a Dan byly ten­krát sužovány Filištínskými. Když S. dorostl, »počal ho Duch Hospodinův ponoukati v Mahane Dan« (t. j. ve vojenských stanech Dan, [Sd 13,25 ]), aby zahájil své osvobozovací dílo. Současně však bible ukazuje, jak S. podléhal své vášni. Zasnoubil se přes odpor rodičů s Filištínkou z Tamnata; sr. [Dt 7,3 ], jež se však provdala za jiného z »tovaryšů« S-ových [Sd 14,20 ]. S. se pomstil tím, že zničil úrodu Filištínských ohněm [Sd 14,1 n; 15,1-5]. Ti napadli Judstvo, ale Judští ze strachu a v dohodě s ním jej vydali svázaného do jejich rukou. Ale na S-a přišel opět Duch Hospodinův, takže se z provazů vyprostil a s osličí čelistí v ruce zahnal Filištínské na útěk, při čemž jich pobil velké množství. Po bitce vyznal, že to bylo ni­koli jeho dílo, ale Boží [Sd 15,18 ]. Teprve nyní Judovci uznali S-a i za svého vysvoboditele a soudce [Sd 15,20 ]. [Sd 16,1 n] vypravuje o dalších hrdinských činech, ale také o hříších S-ových. V Gáze se zamiloval do nevěstky a Filištínští se domnívali, že ho mají v rukou. Ale on o půl­noci vyvrátil zavřenou městskou bránu i s ve­řejemi a vynesl to vše až na vrch hory proti Hebronu. Zápletka s Dalilou z údolí Sorek způsobila jeho zkázu. Na naléhání svých kra­janů vymámila na něm tajemství jeho síly. Pro­zradil, že je Nazarejským Božím a že by ztratil svou moc, kdyby jeho nazarejský slib byl nějak porušen. Filištínští oholili jeho hlavu a »Hospodin odstoupil od něho« [Sd 16,20 ]. Vyloupili mu oči a učinili z něho mléče ve vězení v Gáze. Za nějaký čas při obětní slavnosti díkůčinění božstvu Dágonovi za to, že jim dal jejich ne­přítele v ruce, knížata Filištínská nechala vy­vést S-a a postavila jej na odiv všemu lidu, shromážděnému jak v chrámu, tak i na jeho ploché střeše. Bible výslovně připomíná, že S-ovi bylo ve vězení umožněno aspoň částečně zachovávati nazarejský slib, čehož dokladem byla jeho znovu obrostlá hlava. Slepý S. po­prosil pachole, které ho vodilo, aby ho zavedlo k oněm sloupům, na nichž spočívala celá kon­strukce chrámu. Patrně znal tento chrám už ze své dřívější návštěvy. Nyní prosil Boha, aby ještě aspoň jednou ho obdařil silou, aby se mohl odplatit nepřátelům lidu Božího za obě své oči. Nato se opřel o sloupy, strhl je a tak pochoval sebe a více než 3 000 Filištínských pod troskami chrámu [Sd 16,23 - Sd 16,30 ]. Přes všecky hříchy a ne­dostatky charakteru NZ zařazuje S-a mezi hrdiny víry [Žd 11,32 ].

Z významu jména S. (jeho vlasy prý jsou obrazem slunečních paprsků) a z toho, že lze napočítati dvanáct jeho velkých činů, chtěli ně­kteří badatelé vysvětliti toto vypravování jako ozvěnu legend o slunečním božstvu Šamaš nebo o Gilgamešovi, jenž měl jméno Šamšán, anebo konečně o dvanácti pracích Herkulo­vých, jež také spadají do slunečního mythu. -Zdá se však, že izraelští vypravěči pokládali S-a za historickou osobu [Sd 16,31 ].

Síla S-ova nespočívala v jeho přirozeném obdarování, ale je výslovně vysvětlována jako mimořádný dar Boží pro určitou příležitost. Tato síla odstoupila od S-a, jakmile porušil svůj nazarejský slib a jednal o své újmě.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)