Ábel-bét-maak
Popis
Abel-Betmaacha [= pastvina poblíž domu Maacha], důležitá pevnost na pomezí Palestiny v území kmene Neftalím, která byla obléhána Joábem [2S 20,14 - 2S 20,18 ]. Záhy se stala kořistí králů syrského [1Kr 15,20 ] a assyrského [2Kr 15,29 ]. V 2Pa 16,4 sluje Abelmaim, t. j Ábel na vodách. Dnes na jeho místě je malá křesťanská vesnice Abil el-Kamh na záp. břehu Jordánu přímo proti starověkému Dan.
Biblický slovník Adolfa Novotného
Odkazy
Street View
Obrázky
Mapa
Informace ze slovníku
(= vánek, pára, pomíjející nicota, marnost ([Kaz 1,2 ] užito téhož slova), je-li odvozeno z hebr. slova hebel; je-li odvozeno z assyrského aplu, znamená prostě syn), druhý syn prvních rodičů Adama a Evy, bratr *Kainův, povoláním pastýř [Gn 4,4 ]. Vypravování o jeho zavraždění Kainem, prvním rolníkem, prozrazuje dobu lidské kultury, kdy spory mezi životem rolnickým a pastýřským nabývaly ostřejších forem. Plodiny země, jež obětoval Kain, byly pokládány za méněcenné než oběť živočišná. Josephus Flavius se domnívá, že Bůh měl větší zalíbení v tom, co roste samovolně bez vynalézavosti a péče sobeckého člověka. U židovských vykladačů to byla hodnota oběti, jež způsobila přijetí nebo zavržení se strany Boží. Ovšem, hodnotou oběti byla mlčky naznačena i vnitřní [mravní a náboženská] hodnota obětujících. Židovská tradice pokládala Ábela za zbožného [spravedlivého před Bohem], Kaina za bezbožného.
V NZ je Ábel podle [Mt 23,35 ] [L 11,51 ] pokládán za prvého mučedníka z dlouhé řady sz mučedníků, z nichž posledním byl Zachariáš, syn Barachiášův. Při tom se Ábel prohlašuje za *spravedlivého. Podle ep. Judovy v. 11 jsou bludaři označeni za následovníky Kainovy. Sr [1J 3,11 - 1J 3,12 ], kde Kain vystupuje jako zplozenec »toho zlostníka«. U [J 8,44 ] měl snad Ježíš na mysli vypravování o Ábelovi, když mluvil o ďáblu, vražedníku »od počátku«.
V [Žd 11,4 ] je Ábel jmenován mezi svědky víry, jemuž Bůh na základě jeho víry vydal svědectví, zeje spravedlivý. Rozdílnost jeho oběti od Kainovy nespočívá tedy v jeho mravní výši, v jeho zásluze, jak tvrdili židovští vykladači, nýbrž ve víře, s níž přijal milostivé dosvědčení Boží. Jeho krev pak dodnes volá o pomstu [»umřev, ještě mluví«], sr. [Zj 6,9 - Zj 6,11 ]. Podle [Žd 12,24 ] je krev Ábelova sz obrazem krve Ježíšovy, jež způsobila smíření. Proto krev Ježíšova volá lépe [silněji] než krev Ábelova, která volá po smíření.
[zeměp.], značí pravděpodobně pastvinu, lučinu, nivu.
1. Abel-Betmaacha [= pastvina poblíž domu Maacha], důležitá pevnost na pomezí Palestiny v území kmene Neftalím, která byla obléhána Joábem [2S 20,14 - 2S 20,18 ]. Záhy se stala kořistí králů syrského [1Kr 15,20 ] a assyrského [2Kr 15,29 ]. V [2Pa 16,4 ] sluje Abelmaim, t. j Ábel na vodách. Dnes na jeho místě je malá křesťanská vesnice Abil el-Kamh na záp. břehu Jordánu přímo proti starověkému Dan.
2. Abelmaim *Abel-Betmaacha.
3. Abelmehula (= pastvina tance [1Kr 4,12 ; 1Kr 19,16 ]) při pravém břehu Jordánu na severu u nynějšího Skythopolis, patrně rodiště Elizeovo. Podle [Sd 7,22 ] Gedeon honil utíkající nepřátele až k tomuto místu. Odtud pocházel i Adriel, manžel Meroby, dcery Saulovy [1S 18,19 ].
4. Ábel Mizraim [= pastvina Egyptských nebo snad nářek Egyptských?] Tak Kananejští nazvali místo vých. od Jordánu, kde Izrael sedm dní truchlil pro Jákoba při brodu jordánském u *Atád [Gn 50,11 ]. Přesná poloha tohoto místa je neznámá.
5. Abelsetim = pastvina, háj akátů nebo krátce *Setim, v rovinách moabských proti Jerichu v údolí Jordánu. Poslední zastávka Izraelitů v Zajordání, odkud Jozue vyslal zvědy do Jericha [Nu 33,49 ; Joz 2,1 ]. Dnes je tu vesnice Gor es-Seisaban.
6. Ábel vinic [hebr. abel kerámím = pastvina vinic] východně od Jordánu za *Aroer, rovina viničná. Až k tomuto místu pronásledoval Jefte Ammonitské [Sd 11,33 ]. Přesná poloha tohoto místa je neznámá.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
půdní plocha domu Maachah, město na severu Palestiny, v blízkosti Dan a Ijon, v kmeni Naphtali. Bylo to místo značné síly a významu. Je nazýváno „matkou v Izraeli“, tj. metropolií ([1S 20:19 ]). Bylo obléháno Joabem ([1S 20:14 ]), Benhadadem ([1Kr 15:20 ]) a Tiglath‑pileserem ([2Kr 15:29 ]) přibližně v roce 734 př. n. l.
EBD - Easton's Bible Dictionary