(= vánek, pára, pomíjející nicota, marnost ([Kaz 1,2 ] užito téhož slova), je-li odvo­zeno z hebr. slova hebel; je-li odvozeno z assyrského aplu, znamená prostě syn), druhý syn prvních rodičů Adama a Evy, bratr *Kainův, povoláním pastýř [Gn 4,4 ]. Vypravování o jeho zavraždění Kainem, prvním rolníkem, pro­zrazuje dobu lidské kultury, kdy spory mezi životem rolnickým a pastýřským nabývaly ostřejších forem. Plodiny země, jež obětoval Kain, byly pokládány za méněcenné než oběť živočišná. Josephus Flavius se domnívá, že Bůh měl větší zalíbení v tom, co roste samovolně bez vynalézavosti a péče sobeckého člověka. U židovských vykladačů to byla hodnota oběti, jež způsobila přijetí nebo zavržení se strany Boží. Ovšem, hodnotou oběti byla mlčky na­značena i vnitřní [mravní a náboženská] hod­nota obětujících. Židovská tradice pokládala Ábela za zbožného [spravedlivého před Bo­hem], Kaina za bezbožného.

  V NZ je Ábel podle [Mt 23,35 ] [L 11,51 ] po­kládán za prvého mučedníka z dlouhé řady sz mučedníků, z nichž posledním byl Zachariáš, syn Barachiášův. Při tom se Ábel prohlašuje za *spravedlivého. Podle ep. Judovy v. 11 jsou bludaři označeni za následovníky Kainovy. Sr [1J 3,11 - 1J 3,12 ], kde Kain vystupuje jako zplozenec »toho zlostníka«. U [J 8,44 ] měl snad Ježíš na mysli vypravování o Ábelovi, když mluvil o ďáblu, vražedníku »od počátku«.

  V [Žd 11,4 ] je Ábel jmenován mezi svědky víry, jemuž Bůh na základě jeho víry vydal svě­dectví, zeje spravedlivý. Rozdílnost jeho oběti od Kainovy nespočívá tedy v jeho mravní výši, v jeho zásluze, jak tvrdili židovští vykladači, nýbrž ve víře, s níž přijal milostivé dosvědčení Boží. Jeho krev pak dodnes volá o pomstu [»umřev, ještě mluví«], sr. [Zj 6,9 - Zj 6,11 ]. Podle [Žd 12,24 ] je krev Ábelova sz obrazem krve Je­žíšovy, jež způsobila smíření. Proto krev Je­žíšova volá lépe [silněji] než krev Ábelova, která volá po smíření.                                                                                                                                                                                                                                                        

[zeměp.], značí pravděpodobně past­vinu, lučinu, nivu.

1.  Abel-Betmaacha [= pastvina poblíž domu Maacha], důležitá pevnost na pomezí Palestiny v území kmene Neftalím, která byla obléhána Joábem [2S 20,14 - 2S 20,18 ].               Záhy se stala kořistí králů syrského [1Kr 15,20 ] a assyrského [2Kr 15,29 ]. V [2Pa 16,4 ] sluje Abelmaim, t. j Ábel na vodách. Dnes na jeho místě je malá křesťanská           vesnice Abil el-Kamh na záp. břehu Jordánu přímo proti starověkému Dan.

2.  Abelmaim *Abel-Betmaacha.

3.  Abelmehula (= pastvina tance [1Kr 4,12 ; 1Kr 19,16 ]) při pravém břehu Jordánu na severu u nynějšího Skythopolis, patrně rodiště Elizeovo. Podle [Sd 7,22 ] Gedeon honil         utíkající ne­přátele až k tomuto místu. Odtud pocházel i Adriel, manžel Meroby, dcery Saulovy [1S 18,19 ].

4.  Ábel Mizraim [= pastvina Egyptských nebo snad nářek Egyptských?] Tak Kananej­ští nazvali místo vých. od Jordánu, kde Izrael sedm dní truchlil pro Jákoba při               brodu jordán­ském u *Atád [Gn 50,11 ]. Přesná poloha toho­to místa je neznámá.

5.  Abelsetim = pastvina, háj akátů nebo krátce *Setim, v rovinách moabských proti Jerichu v údolí Jordánu. Poslední zastávka Izraelitů v Zajordání, odkud Jozue               vyslal zvědy do Jericha [Nu 33,49 ; Joz 2,1 ]. Dnes je tu vesnice Gor es-Seisaban.

6.  Ábel vinic [hebr. abel kerámím = past­vina vinic] východně od Jordánu za *Aroer, rovina viničná. Až k tomuto místu pronásledo­val Jefte Ammonitské [Sd 11,33 ].               Přesná po­loha tohoto místa je neznámá.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)