Amalech

syn Elifaza, vnuk Ezauův, kníže v zemi Idumejské [Gn 36,12 ; Gn 36,16 ; 1Pa 1,36 ].

Amalechitský

Amálekovci, starý arab­ský kmen či národ, žijící mezi jižním pomezím Palestiny, pouští Fárán a Egyptem na polo­ostrově Sinaiském, v době exodu z Egypta hlavně kolem Kádes Barnea [Nu 13,29 - Nu 13,30 ; Nu 14,25 ]. Byl to bojovný pastýřský lid, dovozující svůj původ od Amalecha, vnuka Ezauova. Podle Balámova výroku, zachovaného v [Nu 24,20 ], byl Amalech »počátek národů«. Není úplně zřejmo, co se tím míní; patrně se naráží na jejich zavile nepřátelský postoj proti Hos­podinu i proti jeho lidu. Podle [Ex 17,8 - Ex 17,16 ] byli poraženi v Rafidim, což Mojžíš vepsal na příkaz Boží do knih na památku [Ex 17,14 ]. Jejich náčelníci, králové, sluli obecně *Agag [Nu 24,7 ]. V [1S 15,5 ] je zmínka o městě Ama­lecha. Když táhli do boje, brávali s sebou vše­cko, co měli, i svá stáda [Sd 6,5 ]. Jednou se s nimi Izrael střetl vojensky přes výslovný zákaz Hospodinův a těžce odpykal svou ne­poslušnost. »Amalechitský zajisté a Kana­nejský« porazili je a zahnali až do Horma [Nu 14,43 - Nu 14,45 ]. Podle [Dt 25,17 - Dt 25,19 ] sr. [Ex 17,8 - Ex 17,16 ] byl proti A. vydán vyhlazovací zá­kon. Boj s nimi byl velmi rozhořčený. Po smrti Jozue se s nimi shledáváme v hornatině Efrai­mově [Sd 12,15 ; Sd 5,14 ] a jako se spojenci Eglona, krále moabského, aby Izraelcům vy­rvali »město palmové« (Jericho?) [Sd 3,13 ]. Spolu s Madiánskými sužovali sev. části země izraelské [Sd 6,3 .33]. Nájezdům učinil konec až král Saul [1S 15,1 n], který je porazil od Hevila, na jihu Judstva, do Sur u Egypta. Zajal přitom krále a získal mnoho kořisti, kterou měl jako klatou obětovati Hospo­dinu, ale kterou si svévolně podržel pro sebe. Ještě i David s nimi rozhořčeně bojoval [1S 27,8 - 1S 27,9 ; 1S 30,1 - 1S 30,20 ]. Zbytky jejich byly vypleněny teprve za Ezechiáše [1Pa 4,43 ], ale ještě *Aman je zván Agagský (= amalechitský) [Est 3,10 ; Est 9,10 ]

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)