[pravděpodobně = poušť]. Arab­ská země byla v době sz známa pod dvojím označením, a to:

1.  Východní země [Gn 29,1 ; Sd 6,3 ], země na východu slunce, t. j. země východně od Palestiny, obydlená pokolením, majícím svůj původ od Izmaele.

2.  Arábie [2Pa 9,14 ; Iz 21,13 ], hlavně severní část po­loostrova Arabského.

Arábii možno děliti na:

a) vlastní A., za­ujímající jižní a jihozápadní část poloostrova až k hranicím severní pouště,

b) Severní A., zabírající poušť,

c) Západní A., t. j. poušť Petrae s poloostrovem Sinai, neboli Arabia Petraea mezi Rudým a Mrtvým mořem.

a)  Vlastní A. nebo poloostrovní A. jest vysočina, sklánějící se k severu, obroubená na jz pohořím, které se táhne téměř rovnoběžně s Rudým mořem. Uvnitř země střídají se oasy s pustinami; jsou tam stepi, na nichž po oby­čejných deštích roste jen tráva. Denní teplota dosahuje až 35° R, noci bývají velmi chladné. Na okrajových horách srážejí se mračna, za­nesená od moře větrem, v deště, jimiž se svla­žuje a zúrodňuje úzké pobřeží. Zvláště úrodné je pobřeží západní, zvané Hedžas a Jemen [Arabia felix = šťastná Arábie]. Jsou tam města mohamedánům posvátná: Mekka, ro­diště Mohamedovo, a Medina, jeho hrobka. V Jemenu uzrává výborná káva "mokka«; při zavedeném umělém zavodňování a parném slunci daří se zde vzácná pryskyřice, z níž se vyrábí kadidlo, balzám a arabská klovatina. Arabští koně jsou nejlepší a nejrychlejší na světě. Z ptactva je nejznámější pštros.

b)  Severní A. nebo Arabská poušť jest vy­soká, vlnitá, vyprahlá planina, ohraničená Per­ským zálivem, nížinou Eufratskou na východě, Sýrií na severu, pouští Petrae na západě a vlast­ní A. na jihu. Je v ní málo oas, pramenitá voda je skoro vesměs slaná, nepitná; pískové vánice, zvané samum, všecko ničí. Obyvatelé byli starým známi jako »obyvatelé stanů« [Iz 13,20 ; Jr 49,31 ; Ez 38,11 ]. Vedli stěhovavý nomádský život a zabývali se také obchodem [Ez 27,20 - Ez 27,24 ]. Jejich oasy tvořily stanice karavanních cest. Odtud byli asi kupci izmaelští z [Gn 37,25 - Gn 37,28 ]; [1Kr 10,15 - 1Kr 10,25 ; 2Pa 9,14 - 2Pa 9,24 ; Iz 60,6 ]. Velbloud je stálým druhem tamních obyvatel. Achát, onyx, karneol, obsidian, jaspis vyskytují se skoro všude.

c)  Západní A. na poloostrově Sinai a poušť Petraea [kamenitá] s hlavním městem Petra. Původní obyvatelé byli asi Horejští [Gn 36,20 - Gn 36,30 ]. Později byla země obydlena potomky Ezauovými. Proto se v Písmě obecně jmenovala země Edom neboli Idumejská.

Potomci Jaktana, pravnuka Semova, syna Noemova [Gn 10,29 - Gn 10,30 ], zaujali větší část polo­ostrova na západě a na jihu s koloniemi uvnitř země a »bylo jejich bydlení od Mesa, když jdeš k Sefar, hoře na východ slunce«. Hlavní krá­lovství bylo Jemen, t. j. biblické Saba. Jiné krá­lovství bylo Hidžas, založené od Jurhama ne­daleko Mekky.

Izmaelité zaujímali sev. část poloostrova a Arabské pouště až k zemi Idumejské a smísili se s Keturiany [Gn 25] a jinými potomky Abrahamovými. Byli spravováni náčelníky, šejky a emíry. Většina však žila životem matri­archálním a tudíž polyandrickým [mnohomuž­ství]. Matka byla základem rodiny. Rozhodo­val původ po matce, otec byl nejistý. Rok měli měsíční [354 dny] na rozdíl od roku slunečního o 365 dnech. Na pokraji pouště arabské žil kdysi i Amalech, potomek Ezauův.

Nejstarším arabským náboženstvím byl fetišism, o čemž svědčí posvátné stromy a ka­meny. Kvetlo také uctívání nebeských těles, zvláště měsíce.

Styky arabských kmenů s Izraelem byly vel­mi časté [Gn 37,28 ; Gn 37,36 ; Sd 6,1 n; 7,1n; 8,1n]. Nezapomeňme však, že Bibli nejde o bezvýznamné historické údaje, tím méně o pouhé kronikářské záznamy! Šalomoun kupoval od Arabů stříbro, zlato a kadidlo [2Pa 9,14 ; 1Kr 10,2 ] a zřídil ve spo­jení s Foiničany vlastní rudomořské loďstvo, jež zprostředkovalo spojení s jižní Arábií [1Kr 9,26 - 1Kr 9,28 ]. Arabské kmeny odváděly Jozafatovi poplatky v podobě ovcí a kozlů [1Kr 22,49 n; 2Pa 17,11 ]. Ale za panování Jehoramova činili Arabští a Filištínští surové nájezdy proti Jerusalemu a odvlekli všechny obyvatele krá­lovského domu kromě Joachaza, nejmladšího z jeho synů [2Pa 21,16 ]. Teprve Amaziáš pod­robil znovu Idumeu [2Kr 14,7 ]. Uziáš je pak pokořil [2Pa 26,7 ] a vybudoval znovu přístav v Elatském zálivu. Proroci judští vystupovali ostře proti Arabům [Iz 21,13 - Iz 21,17 ; Jr 25,24 ]. V době makkabejské se Arabové spojili se Syry proti Judovi Makkabejskému. V době nz sly­šíme o Arabech v den svatodušní [Sk 2,11 ]. O Pavlovi víme, že trávil nějaký čas v Arábii před započetím své misijní práce [Ga 1,17 ].

Křesťanství vniklo do A. ve čtvrtém století. Prvními křesťany tam byli Ariani á Nestoriani; také židovství po dobytí Jerusalema se zde roz­máhalo. Panujícím náboženstvím jest tam nyní islám.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)