[Ištar, Aštarta, Aštoret, Athar].

1.  Bohyně semitských národů, uctívaná Feničany a Filištínskými, zvláště však Assyřany a Babyloňany, znázorňovaná jako jezdkyně s kopím buď na lvu anebo na býku, někdy s kravskou hlavou. Během doby se stala žen­ským protějškem Molochovým jako bohyně úrody a pohlavního života na jedné straně, na druhé pak jako bohyně zániku, války a smrti. Je příznačné, že zbraň Saulova byla pověšena v chrámu filištínské Astarot [1S 31,10 ]. V době Abrahamově byla A. uctívána východně od Jordánu [Gn 14,5 ]. Za soudců pronikla modlo­služba *A. i mezi kmeny izraelské [Sd 2,13 ; Sd 10,6 ]. Šalomoun zavedl uctívání A. v Jerusa­lemě [1Kr 11,5 ; 1Kr 11,33 ; 2Kr 23,13 ]. Často splývala s Ašerou či po kralicku *Asserot. V Assyrii jí byl zasvěcen šestý měsíc, vrchol léta, v němž příroda byla na přechodu z dozrání [úroda] k vadnutí [zánik]. Astrologicky byla spojena s Venuší [jež vychází někdy ráno, jindy večer] anebo s měsícem [Sin; proto bývala pokládána za dceru boha Sin, vládnoucího večer]. Řečtí spisovatelé ji spojují s řeckou Afroditou. K pod­statným složkám jejího uctívání náležela kul­tická prostituce anebo jindy naprostá zdrženlivost, takže část kněží této bohyně se nesměla ženit a podobně v jistých případech kněžkám byla přikázána naprostá cudnost a pohlavní čistota. Na některých místech v Assyrii [Ni­nive, Kidmur, Arbela] stala se A. ženským pro­tějškem národního božstva *Assur, vládnoucího »duchy nebeskými«, kdežto A. spravovala »duchy země«. Izraelští proroci museli vyna­ložit všechen svůj vliv, aby uctívání této bo­hyně, tak rozšířené v Palestině, aspoň částečně obmezili.

2.  Sídlo krále Oga, starobylé město v Bázan [asi 33 km východně od jezera Genezaret­ského], kde byla uctívána bohyně Astarot [Dt 1,4 ; Joz 9,10 ]. Bylo to město proslulé obry Refaimskými [Joz 12,4 ; Joz 13,12 ]. Při rozdělování země připadlo pokolení Manassesovu [Joz 13,31 ], ale obýváno Levity [1Pa 6,71 ]. Uziáš Asteratský, jeden z bojovníků Davidových, pocházel snad z tohoto města [1Pa 11,44 ].

3.  Astarot Karnaim [dvourohá Astarot], snad totožné s 2. [Gn 14,5 ]. Pravděpodobně Astarot, uctívaná v tomto místě, měla kravskou hlavu nebo aspoň dva rohy.

Astaroty: 1. Z Taanáku (12. - 9. st. př. Kr.); 3. Dvourohá z Gezeru (10. - 7. st. př. Kr.); 2. a 5. Z doby královské; 4. Kol 200 př. Kr.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)