Jít na obsah | Jít na hlavní menu | Jít na vyhledávací panel

Baal-gád

Popis

Balgad [Joz 11,17 ; Joz 12,7 ; Joz 13,5 ], v údolí Libánském na úpatí hory Hermon. Byla tam bezpochyby svatyně Bála, který měl jméno Gad [= štěstí]. Balgad = Bál štěstěny, nebo Gad je pánem.

Biblický slovník Adolfa Novotného

35.85725000 33.41616667

Mapa

Informace ze slovníku

[= pán ve smyslu vlastníka, majitele, hospodáře].

1)  Mužské hlavní božstvo semitských národů, zvláště Feničanů a Babyloňanů [pozdější Marduk].

Na nápisech assyrských jest označován jako kníže bohů. Možno míti za to, že byl původně zosobněním plodnosti půdy, jež byla vysvětlována působením božstva, sídlícího v zemi. Později byl ztotožňován s blahodárně působící mocí slunce. V Babylóně býval znázorňován lidskou postavou v královském rouchu. Posvátným zvířetem, zasvěceným tomuto božstvu, býval býk. V nejstarších dobách byl uctíván na pahorcích; tak Moabští se mu klaněli na hoře Fégor [Nu 22,41 ; Nu 25,3 - Nu 25,18 ]; Madiánští a Amalechitští na hoře Oreb a Sinai; Feničané na Karmeli; Kananejští ve vnitrozemí na hoře Hermon. Jménem Bál označovali Kananejští původně každé božstvo přítomné a působící na určitém místě a tam ctěné. Nebylo to tedy jméno vlastní. Byl to prostě mužský plodicí princip. Později však znamenal pána všeho světa zosobněného v slunci. Pojmenování mnohých míst v zemi Kananejské nasvědčuje, jak tam bylo uctívání Bála rozšířeno. Ženský protějšek Bála jako bohyně rození a úrody byla Feničanům Baalis [paní] nebo Ašera či Astarot a Babyloňanům Ištar. Podle [Sd 2,13 ; Sd 6,30 ; 1Kr 16,32 - 1Kr 16,33 ] byly v blízkosti oltářů Bálových vztyčeny i *Ašery jako symbol ženského principu, který v těchto kultech plodnosti přirozeně stál silně v popředí.

 

 

Bronzová soška Bála a stéla s Bálem z Ras Šamra (Ugarit) v sev. Sýrii.

 

Proti Bálovi jako životu nepříznivá životní síla stálo božstvo Moloch, také božstvo slunce, ale zobrazující zhoubné účinky žhavého úpalu. »Bál byl ctěn ve způsobách velmi rozmanitých: V Tyru nazýván Melkart, v Byblu Adonis. Poslední představován jako překrásný jinoch, který byl divokým kancem roztrhán, ale k novému životu opět vzkříšen - obraz to jara, hynoucího vedrem letního slunce, ale opět pravidelně se vracejícího. Melkart bylo původně jméno, pod kterým ctěn Bál v Tyru jakožto domácí bůh a patron města. V čase hromadného zakládání osad z Tyru stal se však ochráncem plavby vůbec a jeho úcta se rozšířila všude, kamkoli na svých cestách pronikli Foenikové« [Kosina, Dějiny světové].

Modloslužba Bálova byla záhy zavlečena mezi Izraelce, což bylo přirozené, protože domorodé obyvatelstvo jej uctívalo po celé zemi. V době soudců byl Bál v Palestině všeobecně uctíván i Izraelem, splynuv v lidové víře s Hospodinem [Sd 2,13 ; Sd 6,28 - Sd 6,32 ]. Za králů se situace namnoze ještě zhoršila. Zvláště Achab pod vlivem své ženy Jezábel, dcery krále sidonského, zaváděl uctívání Bála jako státní kult, zatím co bohoslužbu Hospodinovu potlačoval [1Kr 16,31 - 1Kr 16,33 ; 1Kr 18,19 - 1Kr 18,22 ; 1Kr 19,18 ; 2Kr 10,26 n]. Oltáře Bálovy byly velmi četné [Jr 11,13 ], i na domech a na střechách [Jr 32,29 ]. Rovněž kněží Bálových bylo veliké množství [2Kr 10,19 ] různých hodnostních stupňů [2Kr 10,19 ] a bohoslužebných rouch [2Kr 10,22 ]. Oběti dětí nebyly vzácností [Jr 19,5 ] a pohlavní nevázanost (sodomářství, [1Kr 14,24 ]) doprovázela Bálovu modloslužbu. Obětující kněží tančívali kolem oltáře, bodali se noži, aby se dostali do mystického vytržení a vzbudili pozornost božstva [1Kr 18,26 - 1Kr 18,28 ]. Proti této modloslužbě postavil se neohroženě prorok Eliáš, ale měl jen přechodný úspěch [2Kr 3,2 ]. [Srov. však k bližšímu hodnocení M. Bič: Palestina od pravěku ke křesťanství II. (1949), str. 216n a 219n.].

Teprve po revoluci Jehuově byla služba Bálova v severní říši ná­silně potlačena [2Kr 10,28 ], ale přesto nebylo lze tuto zakořeněnou modloslužbu úplně vypleniti [2Kr 17,16 ]. I v království Judském byla hojně rozšířena a v době kralování Atalie oficiálně podporována [2Pa 21,6 ; 2Pa 22,2 n]. Po její smrti byl chrám Bálův v Jerusalemě zbořen, oltáře srovnány se zemí a kněz Bálův Mátán zabit [2Kr 11,18 ]. Později však byla modloslužba Bálova znovu a znovu zaváděna [Oz 2,8 ; 2Pa 28,2 ; 2Kr 21,3 ; 2Kr 23,4 - 2Kr 23,5 ] přes odpor proroků [Jr 19,4 - Jr 19,5 ]. *Bál Berit.

 

2) Bál po stránce zeměpisné

Slovo Bál se vyskytuje jako předsloví nebo dosloví u názvů některých míst v Palestině, zejména při hrani­cích Fénicie a u měst s pohanskou modlo­službou. Uvádíme tato místa:

 

1.  Bála, místo v jižním Judstvu [Joz 15,29 ; Joz 19,3 ; 1Pa 4,29 ].

2.  Bala(h), jiné pojmenování pro Kariatjeha­rim nebo Kariatbál, dobře známé místo, nyní Kuriet el Enab. Je o něm zmínka v [Joz 15,9 - Joz 15,10 ; 1Pa 13,6 ]. V [Joz 15,11 ] je jmenována hora Bála mezi Akaron a Jebnael a v [Joz 15,60 ] Kariatbaal. Zdá se, že Balah bylo původní, kananejské pojmenování toho místa. V [2S 6,2 ] se nazývá Bál Judův.

3.  Baalat, místo v pokolení Dan, jmenované zároveň s Gebbeton a Getremmon a jinými filištínskými městy [Joz 19,44 ]. Šalomoun je opevnil [1Kr 9,18 ; 2Pa 8,6 ].

4.  Balatber [= paní studně], místo v jižní části judské, jež bylo přiděleno pokolení Simeo­novu [Joz 19,8 ]. V [1Pa 4,33 ] se toto místo na­zývá prostě Baal.

5.  Balazor [2S 13,23 ], někde v území Efrai­mově, kde Absolon při stříži ovcí lstivě zabil svého bratra Amnona.

6.  Balgad [Joz 11,17 ; Joz 12,7 ; Joz 13,5 ], v údolí Li­bánském na úpatí hory Hermon. Byla tam bezpochyby svatyně Bála, který měl jméno Gad [= štěstí]. Balgad = Bál štěstěny, nebo Gad je pánem.

7.  Balhamon [Pís 8,11 ], místo, kde měl Ša­lomoun rozsáhlou vinici.

8.  Balhermon [Sd 3,3 ; 1Pa 5,23 ] jest všeobecně pokládáno za horu Hermon anebo svatyni na této hoře. Jest známo, že toto po­hořítři jména [Dt 3,9 ] a Balhermon by mohlo býti čtvrté pojmenování, obvyklé mezi fénickými ctiteli Bála. Hora tvořila sz hranici území, přiřčeného polovině kmene Manasse­sova, východně od Jordánu.

9.  Bál Judův, město v Judstvu, totožné s Ka­riatjeharim [2S 6,2 ; 1Pa 13,6 ; Joz 18,14 ]. Sr.2.

10. Balmeon [Nu 32,38 ; 1Pa 5,8 ], amorejské město, přidělené Rubenovi a jím přestavěné; v době proroka Ezechiele [Ez 25,9 ] byla krajina v okolí Balmeon pokládána za zvláště rozkoš­nou. Leželo asi 16 km vzdáleno od Ezebonu.

11. Balot [= majitelky, paní], místo v nejjiž­nější části území Judova [Joz 15,24 ].

12. Bálperazim [2S 5,20 ; 1Pa 14,11 ; Iz 28,21 ] v údolí Refaim, kde David porazil Filištínské tak dokonale, že tu zanechali mnoho svých rytin. N.

13. Balsalisa [2Kr 4,42 ], místo, jehož jméno jasně vyjadřuje jeho kultický charakter. Z něho byly Elizeovi do Galgala přineseny »chleby z prvotin« k potravě příslušníků pro­rocké školy. Velmi pravděpodobně je v nej­užším vztahu k jinak neznámé »zemi Salisa« [1S 9,4 ], jíž prochází Saul cestou do bezejmen­ného města k Samuelovi. B.

14. Baltamar [Sd 20,33 ], místo poblíž Gabaa Benjaminských. Palma [tamar], kde bydlela Debora [Sd 4,5 ], byla někde v této krajině. Je nasnadě domněnka, že to bylo Baltamar.

 

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)


Baal-gad

lord of fortune, or troop of Baal, a Canaanite city in the valley of Lebanon at the foot of Hermon, hence called Baal-hermon (Judg 3:3; 1Chr 5:23), near the source of the Jordan (Josh 13:5; 11:17; 12:7). It was the most northern point to which Joshua's conquests extended. It probably derived its name from the worship of Baal. Its modern representative is Banias. Some have supposed it to be the same as Baalbec.

EBD - Easton's Bible Dictionary