Bábel
Popis
Bábel
[= zmatení, podle biblického výkladu (Gn 11,9 ); brána Boží, (bab-ilu) podle původního smyslu v babylonštině].
Biblický slovník Adolfa Novotného
Odkazy
Street View
Artefakty
Mapa
Informace ze slovníku
[akkadsky, t. j. babylonsko-assyrsky, Bab-ilu = brána Boží].
1. Hlavní město říše, označené v [Gn 10,10 ; Gn 11,2 ; Iz 11,11 ] jménem Sinear, v pozdějších knihách SZ jménem Kaldea nebo země Kaldejská (Chaldejská [Jr 24,5 ; Jr 25,12 ; Ez 12,13 ]). Podle [Gn 10,6 - Gn 10,10 ] založil město Nimrod, vnuk Chámův. Město velmi vzrůstalo, bylo však při povstání proti Assyrii r. 683 př. Kr. úplně zničeno. Teprve Nabuchodonozor [605-562 př. Kr.] je ve velkých rozměrech a s velkou nádherou znovu vybudoval na obou březích Eufratu v podobě čtverce, jehož každá strana byla 120 stadií, t. j. 22 km dlouhá [podle Herodota. Podle jiných byly jeho rozměry menší]. Krylo tedy plochu 490 čtv. km[!], čtyřikrát větší než Londýn. Celá tato plocha nebyla ovšem zastavěna; mezi domy rozkládaly se zahrady, háje a rozsáhlá pole. Město bylo ohrazeno vysokou zdí s 250 věžemi a 100 bronzovými branami, po 25 na každé straně [Jr 51,58 ]. Na ohradní zdi mohlo jeti 6 vozů vedle sebe. Vedle ohradních zdí táhly se městem ještě dvě zdi vnitřní. Město bylo chráněno na západní straně močálovitým jezerem, na třech ostatních stranách hlubokými rameny Eufratu. Nádherný kamenný most spojoval oba břehy Eufratu, kde proti sobě ležely královské hrady [Akropolis], spojené nejen mostem, nýbrž i tunelem pod řekou. Nedaleko odtud byly proslulé visuté zahrady, které Nabuchodonozor [= Nebukadnezar] založil pro svou manželku, královskou dceru médskou. Byl to terasovitý palác na sloupech s olověnými stropy, na nichž bylo dostatečné množství hlíny i pro největší stromy. Severně od královského paláce byla pověstná *babylonská věž [Gn 11,3 ]. Byl to ve skutečnosti chrám boha Baala [Marduka], jeden ze sedmi divů světa. V jeho nejhořejším patře byla svatyně se zlatým stolem a lůžkem pro božstvo, kde panenské kněžky trávily noc. Babylonské ulice byly přímé, lemované třípatrovými až čtyřpatrovými domy. Křižovaly se v pravých úhlech. Toto obrovské město, které v době slávy mělo 2 miliony obyvatel, leží již přes 2000 let v rozvalinách nedaleko nynějšího města Hillehu jižně od Bagdadu. Tak se splnila proroctví SZ [Iz 14,1 - Iz 14,23 ; Iz 21,1 - Iz 21,10 ; Iz 46,1 - Iz 46,3 ; Jr 51,37 ]. Bylo vystavěno dílem z pálených, dílem z nepálených cihel a tvárnic. Je pohřebištěm Alexandra Velikého.
Plán Babylonu za časů Nabuchodonozorových. A. Staré město. B. Nové město Nabuchodonozorovo. C. Posvátný okrsek. D. Vnitřní zeď Nabuchodonozorova. E. Vnější zeď. F. Řeka Eufrat.
1.-9. Mětské brány. - a. Nabuchodonozorův letní palác, b, d. Starý královský hrad. c. zahrady Semiramidiny. e. Chrám Astarty. f. Palác Nabuchodonozorův. g. Chrám Ninmach. h. Chrámová třída. ch. Kněžské budovy, i. Nábřeží Eufratu, j. "Babylonská věž", k. Most přes Eufrat. l. Astartina brána. o. Chrám Mardukův.
Babylon [*Babylonie] byl dědicem slavné kultury sumerské [šumerské]. V příslovečně žírné krajině se stal křižovatkou cest obchodních a předmětem, jímž se vzněcovala obrazotvornost současníků. Izraelité jej pokládali za východisko rozptýlení národů po potopě [Gn 11,1 - Gn 11,9 ].
Z nejvýznačnějších panovníků v starém B. byl král Hammurabi [Chammurabi]. Jeho dynastie se tam udržela až do r. 1595 př. Kr. [podle Hrozného]. Zatím vzrostla totiž říše assyrská. Assyrský Tiglatfalasar I. [1115-1002] podmanil si Babylon. Senacherib [705-681] jej vyvrátil. Nabopolasar, místodržitel babylonský, se však spojil s Kyaxarem, králem médským, a dobyli Ninive. Jeho pádem vznikla pak říše novobabylonská [až do r. 539] a východní samostatná říše médská. V Babylóně pak nejznamenitějším panovníkem byl Nabu-chodonozor II. [605-562 př. Kr.], který bitvou u Karchemiše [605] odrazil útoky egyptské, vyvrátil říši Judskou [586] a odvedl její obyvatele do zajetí. Po jeho smrti Babylonie klesala a za krále Nabonida [556-539] perský král Cyrus [Kyros] učinil z Babylonie provincii své říše. Tak zašla sláva Babylonu. Seleucus Nicator r. 312 př. Kr. použil kamene rozbořeného města ke stavbě Seleucie, nového hlavního města na Tigridu. V 10. stol. po Kr. se vědělo už jen, že tam, kde stál kdysi Babylon, stojí malá vesnička Babel.
2. Babylon ve Zjevení Janově jest symbolické jméno pro Řím. Jde zřejmě o navázání na sz proroctví. Jméno samo znamenalo sz prorokům protibožskou moc, typ Bohu nepřátelské, svět ovládající moci, jejíž lokalisace podle okolností může býti různá. Jde o démonickou sílu, která v posledních dnech se vzepře proti Bohu. »Babylon veliký«, »to město veliké« [Zj 14,8 ; Zj 16,19 ; Zj 17,5 ; Zj 18,2 .10.21; 17,18; 18,10. 16.18-19.21] jsou symbolisovány podobou veliké nevěstky [17,1; 19,2], matky smilstva a ohavností země [17,5]. I tento obraz odpovídá sz představám [Iz 23,15 n Tyrus, Na 3,4 Ninive]. Tato nevěstka sedí na šelmě brunátné o sedmi hlavách a desíti rozích [sr. Dn 7 a obrazy pohanských bohyň sedících na zvířatech], je nápadně oblečená a ozdobená a na čele po způsobu římských nevěstek má napsané jméno: Tajemství. Je opilá krví svatých, kteří byli v jejím městě zabiti [Zj 17,3 - Zj 17,6 ]. Zvířetem je míněn Antikrist [Zj 13], který ve spojení s desíti králi zničí město a spálí ohněm [Zj 17,16 ] z ponuknutí Božího [17,17; 18,8; 19,2]. Nad zničením Babylona, který je protikladem nového Jerusalema, sestupujícího s nebe na zem [Zj 21,2 ], ozývá se radost v nebi a nářek obyvatel země [Zj 18,9 ]. Ale křesťané budou zachráněni, protože dostanou rozkaz k vyjití z Babylona [Zj 18,4 , sr. Iz 48,20 ; Iz 52,11 ; Jr 50,8 ; Jr 51,6 ; Mt 24,15 n]. Zj. Janovo má zřejmě na mysli tehdejší Řím. »Město na sedmi pahorcích« bylo tehdy okřídleným označením Říma. I v pozdním Židovstvu byla Bohu nepřátelská moc lokalisována v Římě, i když šlo v podstatě o démonické, satanské síly. Vidoucí i v politických událostech viděl při práci satanskou moc. Snad také první křesťané ve svých písemnostech s ohledem na římskou censuru v době pronásledování dávali přednost tajemnému Babylonu před výslovným jmenováním Říma. Podobně i 1Pt 5,13 Babylon je patrně označením Říma.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Babylon
the Greek form of BABEL; Semitic form Babilu, meaning "The Gate of God." In the Assyrian tablets it means "The city of the dispersion of the tribes." The monumental list of its kings reaches back to B.C. 2300, and includes Khammurabi, or Amraphel (q.v.), the contemporary of Abraham. It stood on the Euphrates, about 200 miles above its junction with the Tigris, which flowed through its midst and divided it into two almost equal parts. The Elamites invaded Chaldea (i.e., Lower Mesopotamia, or Shinar, and Upper Mesopotamia, or Accad, now combined into one) and held it in subjection. At length Khammu-rabi delivered it from the foreign yoke, and founded the new empire of Chaldea (q.v.), making Babylon the capital of the united kingdom. This city gradually grew in extent and grandeur, but in process of time it became subject to Assyria. On the fall of Nineveh (B.C. 606) it threw off the Assyrian yoke, and became the capital of the growing Babylonian empire. Under Nebuchadnezzar it became one of the most splendid cities of the ancient world.
After passing through various vicissitudes the city was occupied by Cyrus, "king of Elam," B.C. 538, who issued a decree permitting the Jews to return to their own land (Ezra 1:1etc.). It then ceased to be the capital of an empire. It was again and again visited by hostile armies, till its inhabitants were all driven from their homes, and the city became a complete desolation, its very site being forgotten from among men.
On the west bank of the Euphrates, about 50 miles south of Bagdad, there is found a series of artificial mounds of vast extent. These are the ruins of this once famous proud city. These ruins are principally
(1) the great mound called Babil by the Arabs. This was probably the noted Temple of Belus, which was a pyramid about 480 feet high.
(2) The Kasr (i.e., "the palace"). This was the great palace of Nebuchadnezzar. It is almost a square, each side of which is about 700 feet long. The little town of Hillah, near the site of Babylon, is built almost wholly of bricks taken from this single mound.
(3) A lofty mound, on the summit of which stands a modern tomb called Amran ibn-Ali. This is probably the most ancient portion of the remains of the city, and represents the ruins of the famous hanging-gardens, or perhaps of some royal palace. The utter desolation of the city once called "The glory of kingdoms" (Isa 13:19) was foretold by the prophets (Isa 13:4-22; Jer 25:12 ; 50:2; 50:3; Dan 2:31 -38).
The Babylon mentioned in (1Pet 5:13 ) was not Rome, as some have thought, but the literal city of Babylon, which was inhabited by many Jews at the time Peter wrote.
In (Rev 14:8; 16:19; 17:5); and (Rev 18:2), "Babylon" is supposed to mean Rome, not considered as pagan, but as the prolongation of the ancient power in the papal form. Rome, pagan and papal, is regarded as one power. "The literal Babylon was the beginner and supporter of tyranny and idolatry...This city and its whole empire were taken by the Persians under Cyrus; the Persians were subdued by the Macedonians, and the Macedonians by the Romans; so that Rome succeeded to the power of old Babylon. And it was her method to adopt the worship of the false deities she had conquered; so that by her own act she became the heiress and successor of all the Babylonian idolatry, and of all that was introduced into it by the immediate successors of Babylon, and consequently of all the idolatry of the earth." Rome, or "mystical Babylon," is "that great city which reigneth over the kings of the earth" (Rev 17:18).
EBD - Easton's Bible Dictionary