Babylonie
Popis
Babilon, království — nazývané „země Chaldejců“ [Jr 24:5 ; Ez 12:13 ], bylo rozsáhlou provincií ve střední Asii podél údolí Tigridu od Perského zálivu směrem na sever asi 300 mil. Bylo proslulé svou úrodností a bohatstvím. Jeho hlavním městem bylo město Babylon, velké obchodní centrum [Ez 17:4 ; Iz 43:14 ]. Babylónie byla rozdělena na dvě oblasti: Akkad na severu a Sumer (pravděpodobně Šineár ze Starého zákona) na jihu. Mezi její hlavní města patřily Ur (nyní Mugheir nebo Mugayyar) na západním břehu Eufratu; Uruk neboli Erech [Gn 10:10 ] (nyní Warka), mezi Urem a Babylonem; Larsa (nyní Senkereh), Ellasar z [Gn 14:1 ], kousek na východ od Erechu; Nipur (nyní Niffer), jihovýchodně od Babylonu; Sefarvajim [2Kr 17:24 ], „dvě Sippary“ (nyní Abu-Habba), značně na sever od Babylonu; a Eridu, „dobré město“ (nyní Abu-Shahrein), které původně leželo na pobřeží Perského zálivu, ale nyní je, kvůli zanášení pískem, asi 100 mil od něj. Dalším městem bylo Kulunu neboli Kalne [Gn 10:10 ].
Slané bažiny u ústí Eufratu a Tigridu se nazývaly Marratu, „hořké“ nebo „slané“, Meratajim z [Jr 50:21 ]. Byly původním domovem Kaldejců.
Nejslavnějšími z raných králů Babylónie byli Sargon z Akkadu (3800 př. n. l.) a jeho syn Naram-Sin, kteří dobyli velkou část západní Asie, upevnili svou moc v Palestině a dokonce vedli své vojsko na Sinajský poloostrov. Velká babylonská knihovna byla založena za vlády Sargona. Babylónie byla následně znovu rozdělena na více států a v jednu dobu padla pod nadvládu Elamu. To ukončil Chammurapi (Amrafel), který vyhnal Elamity ze země a porazil Ariocha, syna elamského prince. Od té doby byla Babylónie jednotnou monarchií. Kolem 1750 př. n. l. byla dobyta Kassy, nebo Kosseany, z hor Elamu, a kassitská dynastie nad ní vládla 576 let a 9 měsíců.
V době Chammurapiho byla Sýrie a Palestina podřízena Babylónii a jejímu elamskému suverénovi; a po svržení elamské nadvlády babylonští králové nadále uplatňovali svůj vliv a moc v oblasti zvané „země Amorejců“. V době kassitské dynastie však Kanaán přešel do rukou Egypta.
V roce 729 př. n. l. byla Babylónie dobyta asyrským králem Tiglat-pileserem III.; ale po smrti Salmanasara IV. ji obsadil kaldejský princ Merodach-baladan [2Kr 20:12 –19], který ji držel do roku 709 př. n. l., kdy byl vyhnán Sargonem.
Za vlády Sancheriba se Babylónie několikrát vzbouřila proti Asýrii s pomocí Elamitů, a po jedné z těchto vzpour byl Babylon zničen Sancheribem v roce 689 př. n. l. Byl znovu postaven Esarhaddonem, který z něj udělal své sídlo po část roku, a do Babylonu byl přiveden jako vězeň Manasses [2Pa 33:11 ]. Po smrti Esarhaddona se Saul-sumyukin, místodržitel Babylónie, vzbouřil proti svému bratrovi, asyrskému králi, a vzpoura byla potlačena s obtížemi.
Když byla Ninive zničena v roce 606 př. n. l., Nabopolassar, místodržitel Babylónie, který se zdá být chaldejského původu, se stal nezávislým. Jeho syn Nabukadnezar (Nabú-kudur-uzur), po porážce Egypťanů u Karkemiše, ho následoval jako král v roce 604 př. n. l. a založil babylonskou říši. Silně opevnil Babylon a ozdobil ho paláci a dalšími budovami. Jeho syn, Evil-merodach, který ho následoval v roce 561 př. n. l., byl zavražděn po dvou letech vlády. Posledním panovníkem babylonské říše byl Nabonid (Nabú-nahid), 555–538 př. n. l., jehož nejstarší syn, Belšasar (Bilu-sar-uzur), je zmíněn v několika nápisech. Babylon byl dobyt Kýrem v roce 538 př. n. l. a přestože se později několikrát vzbouřil, nikdy se mu nepodařilo udržet nezávislost.
EBD
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
(bibl. Sinear [Gn 10,10 ; Gn 11,2 ,], [Iz 11,11 ] nebo Kaldejská země [Jr 24,5 ] a j.), země na dolním toku a soutoku Eufratu a Tigridu, ohraničená na severu [34° sev. š.] Mesopotamií v užším slova smyslu, na východě pohořím Elamským, na jihu Perským zálivem a na západě Arabskou pouští, byla velmi úrodná. Její úrodnost byla zvyšována umělým zavodňováním. Nejlepší informace o dějinách Babylonie podává B. Hrozný [Nejstarší dějiny přední Asie a Indie, 1943 2], který ukazuje na téměř nerozřešitelnou komplikovanost událostí na babylonské půdě. V nejstarší době v jižní části B. vládli Sumerové s městy Nippur, Adab, Lagaš, Larsa, Uruk [Érech], Ur a j. Na severu vládli Akkáďané s hlavními městy Babylon, Borsippa, Kiš, Sippar, Agade [Akkad] a j. Sumerové [Sumerové], původu dosud bezpečně nezjištěného, přišli odněkud ze střední Asie; Akkáďané byli Semité. Sumerové i Akkaďané tvořili městská království, jež spolu vzájemně válčila. Brzy vládli Sumerové, brzy Akkáďané, až kolem r. 2400 př. Kr. se podařilo akkadskému Sargonovi podmaniti všecka sumerská města; založil město Agade a rozšířil říši až ke Středozemnímu moři. Avšak kolem r. 2255 př. Kr. se říše stává kořistí gutijských hord z pohoří východně od Tigridu. Jejich jho svrhli Sumerové a kolem r. 2131 př. Kr. osvobozují i Akkad. Ale už kolem r. 2000 podléhá země semitské invasi Amurrejců, jejichž nejvýznačnější král Hammurabi [Chammurabi, *Amrafel] říši sjednotil [1791-1749 podle Hrozného]. Teprve nyní lze mluviti o Babylonii v politickém smyslu. Avšak už za nástupců Hammurabiho trpěla země nájezdy Kassitů [Kašitů] původu kaspického, ovládaných šlechtou arijskou, ale dynastie Hammurabiho se udržela až do vpádu Hetitů [Chattijců] kolem r. 1594 př. Kr. Ale ani Kassité nevládnou déle než asi do r. 1164 př. Kr. Na čas se zmocňují Babylonie Assyrové, kteří původně měli chránit babylonskou říši na severu, ale jsou vypuzeni novou babylonskou dynastií, jejíž králové jsou vesměs Babyloňané. Mezi nimi vyniká zvláště Nabuchodonozor I. [1146-1123 př. Kr.], který porazil Elamity a Hetity. Ale v krátku [kolem 1100 př. Kr.] aramejské kmeny vnikají do Babylonie, posilují Assyřany a r. 729 Tiglatfalazar IV. [Ful] se stává králem Babylonie.
Mezitím kolem Perského zálivu vyrůstal národ, známý pod jménem Kaldejců [Chaldejští], který pronikal k severu. Jejich král Merodach-Baladan za pomoci aramejských kmenů a říše Elamské se prohlásil za pána Babylonie; r. 712 poslal poselstvo k judskému králi Ezechiášovi, aby jej získal pro spojenectví proti Assyrii [2Kr 20,12 - 2Kr 20,19 ; 2Pa 32,31 ; Iz 39,1 n], ale byl r. 703 př. Kr. poražen assyrským Senacheribem a nucen uprchnouti do Elamu. Teprve kaldejskému Nabopolassarovi se podařilo svrhnouti jho assyrské a založiti říši novobabylonskou [kaldejskou] tím, že ve spojení s médským králem Kyaxarem vyvrátil assyrské Ninive r. 612 př. Kr. Jeho syn Nabuchodonozor II., který dokončil znovuvybudování Babylona, porazil egyptského faraóna Nechona u Karchemiše r. 605 př. Kr.; tak se Babyloňané stali pány celé země assyrsko-babylonské. Nabuchodonozor oblehl dvakrát Jerusalem [597 a 586] a vyvrátil jej. Jeho syn Amel-Marduk [Evilmerodach 562-560] si oblíbil zajatého judského krále Joachina, propustil jej ze žaláře a vykázal mu přední místo u dvora [2Kr 25,27 n]. Byl však zavražděn a na trůn nastoupil jeho zeť Neriglissar [560-556]. Jeho syn a nástupce byl zavražděn po devítiměsíční vládě. Panovníkem se stal Nabonid, za něhož r. 539 se zmocnil Babylonie perský král Cyrus [Kyros]. Nová dynastie vládla až do r. 332 př. Kr., kdy se Babylonie zmocnil Alexander Veliký [až do r. 323]. Od r. 312 do 171 př. Kr. byli pány B. Seleukovci, pak Parthové [do 226 po Kr.], ale moc Babylonie upadala až do r. 641 po Kr., kdy se jí zmocnili Arabové.
Po stránce náboženské *Assyrsko-babyl. náb.
Po stránce kulturní, jak připomíná Bič [Palestina od pravěku ke křesťanství I. 1948], byli Sumerové a Akkaďané učiteli světa, zvláště v matematice a geometrii. Znali větu Pythagorovu a téměř správně číslo Ludolfovo; jsou »původci šedesátkové soustavy, jíž dodnes měříme čas a dělíme úhly. Vedle toho však užívali běžně i soustavy desítkové pro praktickou denní potřebu. Rok dělili na 12 měsíců, měsíc podle měsíčních čtvrtí na sedmidenní týdny se dny po 12 dvouhodinách«. Jejich dvouloket měřil 990-996 mm a p. O Hammurabiho kodifikaci právnických zvyklostí *Amrafel. Dr Bič upozorňuje také na babylonské mythy, které se staly společným majetkem starého Orientu. Bylo na př. dochováno 14 vyprávění o stvoření světa, 6 o potopě a j. Ovšem, biblické zprávy se podstatně liší od těchto mythů svým zaměřením: nejde jim o otázku jak, nýbrž o otázku proč, k jakému cíli.
Po pádu Jerusalema r. 70 po Kr. se stala Babylonie na mnoho století sídlem židovských theologů, kteří se zde věnovali horlivému studiu SZ, v němž mnohdy předstihli své palestinské kolegy. Z nejvýznačnějších literárních památek po nich je babylonský talmud.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)