1.  [ hebr. bámá]je název posvátných míst, jež sloužila modloslužbě nebo bohoslužbě, po případě přímo název svatyně. Šlo obvykle o vyvýšená místa [Nu 22,41 ; 1Kr 11,7 ; 1Kr 14,23 ] buď uprostřed města [1S 9,14 , kde kral. ,hora' je překladem hebr. bámá] , nebo v jeho bezprostřední blízkosti [2Kr 17,9 ; 2Kr 23,5 .8], nebo dokonce i v údolích [Jr 7,31 ; sr. Ez 6,3 ]. Palestina byla plna v-í, jak o tom svědčí vykopávky; také Moabité uctívali svá božstva na v-ech [Nu 21,28 ; Nu 22,41 ; Joz 13,17 , *Bamotbal; Iz 15,2 *Bamot; Jr 48,35 ]. O Assyřanech, kteří byli osazeni v Samaří, čteme, že uctívali svá božstva v domě v-í [2Kr 17,27 .29]. Izraelci měli přísně nakázáno zničit všechny kananejské v-i [Nu 33,52 ; Dt 33,29 , kde kral. ,vyvýšenost' = výsost] už proto, že s modloslužbou na nich byla spojena mravní nevázanost [Jr 3,2 ; Oz 4,11 nn; sr. 2Pa 21,11 ], ale kult na v-ech se mezi domorodým obyvatelstvem držel s takovou houževnatostí, že vnikl i do jahvismu, i když na v-ech byl uctíván Hospodin.

Assyrská výsost. Vlevo nahoře svatyně s dvěma posvátnými sloupy, pod ní oltář zápalů, vpravo nadlážděném prostranství tři neotesané posvátné sloupy (masseby), okolo posvátný háj. Podle Layardova Niniveh.

Velikost v-i se řídila tvarem a rozsahem půdy, na níž měla být zřízena. Tak na př. gázerská v. [*Gázer], objevená v letech 1902 až 08, se rozprostírala nad sítí jeskyň v skalní plošině asi 670 m 2 s 83 různě velkými prohlubněmi na odtok krve a úlitby božstvu [sr. Bič II., 18nn]. Při zřizování v-i byl nejdříve urovnán prostor a na něm postaven oltář [1Kr 12,31 n], jenž ovšem mohl být vytesán ze skály přímo na místě [sr. Sd 6,20 n] a opatřen několika kamennými stupni jako na př. v moábském *Sela [řecky Petra]. K oltáři vedla někdy dlážděná posvátná silnice pro procesí kněží a lidu. Poblíž oltáře byl dřevěný sloup [ ' ašérá, *Háj], dále sloup nebo několik sloupů z netesaných kamenů, vysokých až 2 m [1Kr 14,23 ; Jr 17,2 , *Sloup] a konečně i velké balvany podoby stolů. Někdy byl s takovou svatyní spojen dům v-i, jakási kaple k ochraně modly [1Kr 12,31 ; 2Kr 23,19 ; sr. 17,29.32] a snad i k jiným účelům. Kamenné lávky kolem svatyně, po případě výklenky ve skále [pokoje] umožňovaly účastníkům oběti sedět při slavnosti [1S 9,12 n. 22], kterou vedli kněží, ustanovení pro v. [1Kr 12,32 ; 2Kr 17,32 ], aby na ní obětovali [1Kr 13,2 ; sr. 3,3; 11,7n].

Po způsobu Kananejců zřizovali v-i také Izraelci, jak je patrno z uvedených už sz-ch míst, zvláště v době, kdy Hospodin zavrhl Sílo a chrám nebyl dosud vystavěn [1Kr 3,2 .4; 2Pa 1,3 ; sr. Ž 78,60 n.67nn]. Když však byl vystavěn jerusalemský chrám, nabyl časem takové převahy nad ostatními svatyněmi, že se samo sebou rozumělo, že Izrael má obětovati pouze na jediném oltáři. Tím bylo čeleno náboženským roztržkám a ovšem i modloslužbě. Ale už sám Šalomoun na přání svých pohanských žen zřídil v-i Astarotě, Chámosovi a Melchomovi [2Kr 23,13 ]. Jeroboám pak vystavěl v-i v Bethel, aby čelil vlivu jerusalemského chrámu, a ustanovil tam kněžstvo [1Kr 12,31 n; 13,33] s úmyslem, aby sloužilo Hospodinu; ale pohanské symboly vedly k modloslužbě [1Kr 12, 28-33; 13,2]. Tyto výsosti byly potírány proroky [1Kr 13,1 n; Oz 10,8 ]. Rozkolné v-i totiž byly nejen v Bethelu, nýbrž i v jiných městech samařských a judských [1Kr 13,32 ; 2Kr 17,32 ; 2Pa 34,3 ]. Zákrok Azův a Jozafatův proti v-em v Judstvu byl neúčinný [1Kr 15,14 ; 22, 43n; 2Pa 14,3 ; 2Pa 15,17 ; 2Pa 17,6 ]. Jehoram, syn Jozafatův, nadělal v-i na judských horách [2Pa 21,11 ]. Stejně si počínal Achas [2Pa 28,4 . 25], jenž obětoval cizím božstvům. V-i vyvrátil Ezechiáš [2Kr 18,4 .22], avšak Manasses je opět obnovil [2Kr 21,3 ; 2Pa 33,3 ]. Joziáš je znovu zničil [2Kr 23,5 .8.13]. Proroci museli vytrvale kázat proti v-em [Ez 6,3 ] poukazem na to, že pouze Sion je sídlem Hospodinovým, jeho svatyní a posvátnou horou [Iz 2,2 n; 8,18; 18,7; 33,20; Jl 2,1 ; Jl 3,17 .21; Am 1,2 ; Mi 4,1 n a j.]. Ž 78,58 n prohlašuje v-i za příčinu, proč se Hospodin odvrátil od Izraele.

2.  Hebr. bámá snad někdy může označovat prostě jakékoli návrší, horu, bez ohledu na nějaké kultiště [2S 1,19 .25; sr. Iz 58,14 ; Jr 26,18 ; Mi 1,3 ]. U Ez 36,2 se mluví o ,v-ech věčných' patrně v tomtéž smyslu jako v Gn 49,26 a Dt 33,15 , kde jde o hlavní pohoří palestinská. Někteří vykladači však i zde vidí v-i ve smyslu kultickém.

3.  V Ex 38,18 a 1Kr 7,15 jde o překlad hebr. kômá = výška. Podobně hebr. rûm označuje výšku u Dn 4,8 .17. U Iz 25,12 jde doslovně o strmou výšku zdí.

4.  Hebr. márôm označuje nebeské výšiny jako sídlo Boží a nebeských bytostí [2S 22,17 ; Jb 16,19 ; Jb 25,2 ; Jb 31,2 ; Ž 7,8 ; 18,17; 68,19; 93,4; 102,20; 144,7; 148,1; Iz 24,18 .21; 32,15; 57,15; 58,4; Jr 25,30 ; Pl 1,13 ]. Podobně mluví Jb 22,12 o v-i nebeské. - Hebr. ' alijjá [= svrchní komora, komnata na ploché střeše domu] je překládáno výrazem palác v Ž 104,3 a v. v Ž 104,13 .

5.  U Dn 7,18 .22.25.27 svaté v-i Nejvyššího, aram. 'eljôn.

6.  Hebr. madrégá v Ez 38,20 označuje příkrou, strmou stezku ve skalách [podle Köhlera] nebo skalní rozsedlinu, k nimž je možno vystoupiti jen po skalních schodech jako po žebříku [podle Ewalda]. Sr. Pís 2,14 , kde je totéž hebr. slovo přeloženo výrazem ,příkrý'.

7.  NZ výrazem výsost označuje nebeské výšiny, sídlo Boží i jeho nebeských služebníků [Mt 21,9 ; L 1,78 ; L 2,14 ; L 19,38 ; L 24,49 ; Ef 4,8 ; Žd 1,3 ]. Ř 10,6 překládá doslovně Žilka: »Neříkej sám u sebe: Kdo vystoupí na nebe? - totiž aby strhl Krista dolů.« Smysl místa je ten, že k získání pravého ospravedlnění z víry není třeba nyní, když se všude hlásá evangelium, vystupovat na nebe, abychom přiměli Krista k novému vtělení, ježto dílo vykoupení je už dokonáno; není také třeba sestupovat do pekel, abychom přiměli Krista ke zmrtvýchvstání, protože už slavně vstal a slavně kraluje.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)