Jít na obsah | Jít na hlavní menu | Jít na vyhledávací panel

Bét-Eden

Popis

V 2Kr 19,12 a Iz 37,12 se uvádějí synové E. v souvislosti s Gozanou, Charanem, Resefem, kořistí vítězných vojsk assyrských. Někteří se domnívají, že jde o kraj, který Am 1,5 nazývá »domem Eden«. Soudí se též, že jde o místo, které nějak souvisí s Damaškem a leželo asi 26 km sz od Baalbeku na sz svahu Libanonského pohoří. Jiní mají zato, že jde o kraj, ležící na obou březích Eufratu s. od řeky Balich, nazývané v assyrských dokumentech Bít-Adini.

Biblický slovník Adolfa Novotného

Mapa

Informace ze slovníku

[= rozkoš, příjemnost, jde-li o slovo původu hebrejského; jde-li o slovo původu šumerského, pak znamená rovinu, ornou půdu, step]. 

1.  Krajina, v jejíž východní části vštípil Hospodin ráj [Gn 2,8 n], *ráj;  zahradu nebo park jakožto bydliště prvních lidí před pádem. Už to, že tato zahrada byla vštípena daleko na východě, který byl pro orientálce představou nepopsatelné hrůzy a pouště, uka­zuje na kontrast, který chtěl pisatel vyvolat v posluchačích. [Gn 2,10 - Gn 2,14 ] uvádí čtyři řeky, které v ráji vyvěrají z hlavního toku: Píson, Gíhon, Hiddekel [prý Tigris] a Eufrates. Z těchto čtyř řek, jež jsou symbolem čtyř svě­tových stran anebo krajů, se většina vykladačů shodla na identifikaci jen u obou posledních [vycházejíc z mylných předpokladů, že jde o historicky konkretisovatelné skutečnosti], totiž »Tigris« a Eufrates. Podle toho ležel E. na severu při horním toku těchto řek na horách, jež na severu uzavírají Mesopotamii. O dru­hých dvou řekách se však mínění badatelů [pochopitelně!] značně rozcházejí. Někteří tvrdí, že Gíhon je dolní Nil a Píson Perský nebo Arabský záliv. Tak se na věci dívalJosephus, který však řeku Píson ztotožňoval s Gangem. Jiní vůbec kladou E. někam k Perskému zá­livu na ostrov poblíž ústí řek Eufratu, Tigridu, Kerchu a Karunu. Jiní opět se domnívají, že E. ležel nedaleko Eridu, přístaviště Kaldej­ských na Perském zálivu. Našla se zde totiž destička, která mluví o stromě, jejž vsadili bohové nedaleko Eridu v posvátné zahradě Ea. *Assyrsko-babylonské náboženství. Už tento zmatek ve výkladech ukazuje, že biblický ráj není jen zeměpisný pojem!

E. se stal symbolem velmi úrodné a krásné krajiny, jež byla pod přímou péčí Boží [Gn 13,10 ; Iz 51,3 ; Ez 28,13 ; Ez 31,9 ; Ez 31,16 ; Ez 31,18 ; Ez 36,35 ; Jl 2,3 ]. Už to, že E. byl zavlažován čtyřmi řekami, mělo pro orientálce, závislého na dešti, nesmírnou přitažlivost. U všech východních národů najdeme pověsti o ráji, k němuž byl přístup zatarasen. Na tyrskou pověst navazuje např. [Ez 28,13 n] v žalozpěvu nad králem tyrským. Mohamedánský koránmnoho narážek na ztracený ráj a prorokuje o ráji, který přijde.

2.  Tyrské tržiště s přepychově vyšívanými látkami [Ez 27,22 - Ez 27,24 ]. Jeho poloha nebyla dosud zjištěna.

3.  V [2Kr 19,12 ] a  [Iz 37,12 ] se uvádějí synové E. v souvislosti s Gozanou, Charanem, Rese­fem, kořistí vítězných vojsk assyrských. Někteří se domnívají, že jde o kraj, který  [Am 1,5 ] na­zývá »domem Eden«. Soudí se též, že jde o místo, které nějak souvisí s Damaškem a leželo asi 26 km sz od Baalbeku na sz svahu Libanonského pohoří. Jiní mají zato, že jde o kraj, ležící na obou březích Eufratu s. od řeky Balich, nazývané v assyrských dokumen­tech Bít-Adini.

4.  Syn Joachův, levita z pokolení Gerso­nova [2Pa 29,12 ; 2Pa 31,15 ].

 

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)