[= dům Boží].

1.  Staré královské město kananejské [Joz 12,16 ], které původně znělo Lůz [posvátná mandloň] anebo leželo poblíž tohoto místa [Gn 28,19 ] ve střední Pa­lestině, se slavnou náboženskou minulostí jak pohanskou [jak dokazují bohaté vykopávky], tak izraelskou [Gn 12,8 ]. Abraham, praotec lidu izraelského, zde postavil oltář Hospodinu [Gn 13,3 ; Gn 13,4 ]; stejně učinil při svém návratu z Pádan *Jákob, od něhož pochází jméno Bethel [Gn 28,17 n; 35,7]. Vztyčil zde posvátný sloup »na znamení pamětné a polil jej svrchu olejem«. Po dobytí země od Izraele mělo Bethel připadnouti pokolení Benjamin [Joz 18,22 ], ale bylo dobyto teprve Efraimskými za doby soudců [Sd 1,22 ; 1Pa 7,28 ]. Za války izrael­ských kmenů proti Benjaminovi pro »hanebný skutek mužů Gabaa« [Sd 19,1 n] byla do Bethel přenesena truhla Boží ze Sílo [Sd 20,26 - Sd 20,28 ], pakliže tu nebyla již předtím jiná. Svatyni v Bethel pravidelně navštěvoval Samuel na svých okružních cestách [1S 7,16 ; 1S 10,3 ]. Ne­daleko odtud byl také hrob Debory, chůvy Rebeky, pod posvátným »dubem pláče« [Gn 35,8 ]. Po rozdělení říše připadlo B. k části severní [izraelské]. *Jeroboam zde zbudoval chrám a vztyčil zde zlatého býčka, navazuje tak na starobethelskou tradici náboženskou. Zlatý býček ovšem nemusil nutně představo­vati božstvo přímo, snad tvořil jen podnož božstva neviditelně na něm trůnícího [Bič], tedy obdobu truhly Boží, trůnu Božího. Jeroboám chtěl tak odvrátiti Izraelce od chození do Jerusalema [1Kr 12,26 n; 13,1-32; 2Kr 10,29 ]. Judsky král Abiáš odňal dočasně Bethel severní říši [2Pa 13,19 ]. Za proroka Eliáše zde kvetla prorocká škola [2Kr 2,2 n]. Pozdější pro­roci kázali proti modloslužbě v B. [Jr 48,13 ; Oz 10,15 ; Am 3,14 ; Am 4,4 ; Am 5,5 - Am 5,6 ]. *Betaven. Zde také vystoupil Amos se svým kázáním [Am 7,10 - Am 7,13 ]. Za Joziášovy náboženské re­formy r. 622 byla královská svatyně v B. vy­vrácena a kosti kněží, vyhrabané z hrobů, spáleny na oltáři Bálově [1Kr 13,1 - 1Kr 13,3 ; 2Kr 23,4 ; 2Kr 23,15 - 2Kr 23,20 ]. Podle novějších theorií, zazna­menaných Bičem [Palestina od pravěku], někteří obyvatelé Bethelu se v této době vy­stěhovali a tvořili část židovské diaspory v egyptské Elefantině u prvních peřejí Nilu. Uctívali zde božstvo Béťel. Měli tam též chrám s pěti branami, mramorovými sloupy a cedrovou střechou se vším vybavením k obě­tem. V době zajetí assyrského se B. ještě jednou stalo významným tím, že král assyrský tam usadil kněze, který měl vyučovati cestě Hospodinově ty, kdo z Assyrie byli přestěhováni do Palestiny [2Kr 17,26 n]. Po exilu babylonském ztratilo B. svůj význam, ačkoli se někteří jeho obyvatelé vrátili ze zajetí [Ezd 2,28 ; Neh 7,32 ; Neh 11,31 ]. V době Jeronýmově byl postaven na místě, kde viděl Jákob ve snách žebřík, spojující nebe se zemí, křesťanský chrám, později rozbořený. Ve 12. stol. jej křižáci ze zbořenin zase vy­zvedli. Dnes na zbořeninách starého B. je vy­stavena vesnička Beitin asi se 400 obyvateli.

2.  Město na území Simeonovu [1S 30,27 ].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)