[?= sžírající].

1.  Syn Beorův, pří­slušník kmene madiánského [Nu 22,5 ], bydlící v Petor na Eufratu v Mesopotamii syrské [Dt 23,4 ]. Uvádí se ve spojení s pěti králi madián­skými [Nu 31,8 ], byl nadán duchem věšteckým a zaklínacím [Joz 13,22 ]. Podle vlastního svě­dectví pocházel z Aram na horách východ­ních [Nu 23,7 ]. V historii lidu izraelského hrál značnou úlohu [Nu 22-24]. Přes to, že byl pohan, mluví se o něm jako o člověku, který má určitou známost Boží vůle [Nu 22,18 ; Nu 23,21 ]. Když Izraelci tábořili na rovinách Moabských, poslal Balák, král moabský, pro Baláma, aby jim zlořečil. Balám nejprve ne­chtěl jíti, protože to měl zakázáno od Hospo­dina; na novou žádost, podepřenou urozenými posly, dal si konečně říci a přes mnohé pře­kážky (»oslice němá, člověčím hlasem pro­mluvivši, zbránila nemoudrosti proroka« [2Pt 2,16 ]) dostavil se k Balákovi do města Husot sev. od řeky Arnon. Proti všemu očekávání místo zlořečení dobrořečil [Nu 23,1 - Nu 23,12 ; Nu 24,2 n] a své proroctví vyvrcholil předpověděním hvězdy z Jákoba a berly z Izraele, která po­láme knížata moabská a zkazí všecky syny Set [Nu 24,17 ].

Podle jiné tradice Balám na odchodu po­radil Moabským, aby svedli Izraelity k modlo­službě a smilství, jak byly pěstovány k poctě Bála ve Fegor. Tím bude na ně uvedena kletba Boží [Nu 31,16 ]. V bitvě, ke které došlo mezi Madiánskými a Izraelci, byl pro tuto radu zabit i Balám [Nu 31,8 ]. Zdá se tedy, že v SZ máme dvojí tradici:

a) [Nu 22,1 n; 23,1n; 24,1n; Joz 24,9 - Joz 24,10 ; Mi 6,5 ; Dt 23,5 - Dt 23,6 ; Neh 13,2 ], kde se zdůraz­ňuje, že Balám byl pouhým orgánem vůle Boží při shrnutí Božího požehnání na syny Jáko­bovy,

b) Podle [Nu 31,16 ] na radu Balámovu Madiánky (podle [Nu 25,1 ] Moabky) svedly Izraelce ke smilství a tím k odpadnutí od Hospodina, jež nemohlo zůstat bez trestu. Pozdní židovství vidělo podstatu vypravování v této události a v Balámovi závistivého, nená­vistného, pyšného, prolhaného a hrabivého svůdce.

Toto stanovisko pozdního židovství přešlo i do NZ. Balám je tu sz předobrazem libertin­ského gnosticismu, který svým bludným uče­ním rozkládal křesťanské sbory [Zj 2,14 ; 2Pt 2,15 ; Ju 1,11 ] sváděním k modloslužbě [požívání masa obětovaného modlám] a smilstvím. I gnostici svou činnost podnikají z touhy po penězích [2Pt 2,15 ; Ju 1,11 ]. Balám je tu typem protibožské moci, svodící křesťany.

2.  Město na území Manassesovu západně od Jordánu, přidělené levitům z rodiny Kahat [1Pa 6,70 ], totožné s Getremmon z [Joz 21,25 ], asi 21 km ssv od Samaří.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)