Ruben
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
(podle hebr. etymologie = aj, syn! Jiní myslí na jihoarabské rá'bán = náčelník), nejstarší syn Jákobův, prvorozený syn Líe [Gn 29,31 n; 35,23; 46,8; 1Pa 2,1 ], který však ztratil své prvorozenské právo, protože se dopustil cizoložství s ženinou svého otce Bálou [Gn 35, 22; 49,3n; 1Pa 5,1 ]. [Gn 37,21 - Gn 37,29 ] vypravuje, že chtěl zachránit Josefa před svými bratry, když se radili o jeho usmrcení, ale nepodařilo se mu zabránit jeho prodání Izmaelským otrokářům. Ještě po dvacíti letech připomínal svým bratřím jejich hřích [Gn 42,22 nn]. Svými dvěma syny se zaručil za Benjamina, kterému Jákob nechtěl dovolit jíti do Egypta [Gn 42,37 ]. Gelkem nám bible jmenuje čtyři syny R-ovy, zakladatele čeledí: Enocha, Fallua, Ezrona a Charmiho [Gn 46,8 n; Ex 6,14 ; 1Pa 5,3 ]. Jákob na smrtelném loži předpověděl R-ovi rychlý úpadek pro hřích, kterého se dopustil [Gn 49,3 n]. Tato předpověď se splnila na dějinách R-ova kmene.
Kmen R-ův byl rozvětven na čtyři čeledi, jejichž knížetem na počátku pobytu na poušti byl Elisur [Nu 1,5 ; Nu 2,10 ; Nu 7,30 nn; 10,18; 26,5-11]. Kmen tehdy čítal 46.500 bojovníků [Nu 1,20 n], ale při druhém sčítání asi po 38 letech jich bylo už jen 43.730 [Nu 26,7 ]. Zdá se, že Elisur byl velitelem vojska, složeného z příslušníků kmenů Ruben, Simeon a Gád, čítajícího celkem 151.450 bojovníků ([Nu 2,10 ; Nu 2,16 ]. *Numeri). Za kmen R-ův byl vyslán k vyzkoumání země zaslíbené Sammua, syn Zakurův [Nu 13,5 ]. Dátan, Abiron a Hon, kteří se připojili ke vzpouře levity Chóre, byli Rubenovci ([Nu 16,1 - Nu 16,50 ; Nu 26,9 ; Dt 11,6 ]. *Chóre). Gádovci, R-ovci a polovina kmene Manassesova žádali Mojžíše, aby se směli usadit východně od Jordánu, kde bylo mnoho příhodných pastvin. Bylo jim to dovoleno, když se uvolili, že nejdříve pomohou při dobývání zaslíbené země [Nu 32,1 - Nu 32,42 ; Joz 4,12 ; Joz 18,7 ]. R-ovo území hraničilo na východě na panství Ammonitů, na j. tvořila hranici řeka Arnon [Nu 21,24 ], na západě Mrtvé moře a Jordán [Joz 13,23 ], na severu pak linie jižně od Betnemra k Ezebonu [Joz 13,17 ; Joz 13,27 ; Joz 17,26 ; Joz 21,37 ; Nu 32,36 ]. Na jeho území ležela tato důležitější města: Aroer, Ezebon, Medaba, Dibon, Bamotbal, Betbalmeon, Jasa, Kedemot, Mefat, Karia-taim, Sabma, Saratazar, Betfegor, Assedot, Fazga a Betsimot [Joz 13,15 - Joz 13,23 ]; sr. [Nu 32,37 n]. Levitům z čeledi Merari byla přidělena tato rubenovská města: Bozor, Jasa, Kedemot a Mefat, z nichž Bozor bylo městem útočištným [Joz 21,7 ; Joz 21,36 n; 1Pa 6,63 ; 1Pa 6,78 n; Joz 20,8 ; 1Pa 6,78 ]. Při snadné přístupnosti hranic ze severu a východu bylo přirozené, že.kmen R-ův nemohl na dlouhou dobu udržet celé toto území, zvláště nikoli proti útokům Moabských; sr. [Iz 15,1 n; 16,1n; Jr 48,1 n]. Zdá se dokonce, že tento kmen záhy zanikl pod těmito nájezdy a rozplynul se v kmenu Gádově. Ovšem, že oddělenost Zajordání od ostatní země sváděla k porušení náboženské jednoty. Došlo k navršení zvláštního oltáře, »velkého ku podivení«, které vedlo téměř k bratrovražedné válce [Joz 22,1 - Joz 22,34 ]. R-ovci se také nezúčastnili boje proti Zizarovi, což jim vyneslo posměch v písni Debořině [Sd 5,15 n]. Ve [2Kr 10,33 ] je R-ovo území jmenováno mezi těmi, jež napadl syrský král Hazael. Později slyšíme, že spolu s Gádovci a Manassesovci vedli válku proti Agarenským, Iturejským, Ňafejským a Nodabským, na jejichž území od Bázanu až po horu Hermon se usadili, ale za assyrského krále *Fula byli odvedeni do zajetí a usazeni v Chelach a Chabor [1Pa 5,18 - 1Pa 5,26 ]. Naposledy ve SZ-ě slyšíme o R-ovi v [Ez 48,6 n], kde je tomuto kmeni více méně už pomyslnému vyhrazena část znovu zabrané země. Také jedna z jerusalemských bran byla po něm pojmenována [Ez 48,31 ].
Podle [Zj 7,4 - Zj 7,8 ] bude z Izraele zachráněno také 12.000 z pokolení R-ova (chybí kmen Dan, z něhož prý vzejde Antikrist. Místo něho je uveden kmen Manasses). Židovství se sice podle svědectví Zj proměnilo ve »zběř satanovu« [Zj 2,9 ], přece však Bůh zachrání ostatky; sr. [Ř 11,5 ; 11,7], které budou poznamenány zvláštním znamením, aby ušly Božímu soudu.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Reuben, Tribe of
at the Exodus numbered 46,500 male adults, from twenty years old and upwards (Num 1:20 ; 1:21), and at the close of the wilderness wanderings they numbered only 43,730 (Num 26:7 ). This tribe united with that of Gad in asking permission to settle in the "land of Gilead," "on the other side of Jordan" (Num 32:1 -5). The lot assigned to Reuben was the smallest of the lots given to the trans-Jordanic tribes. It extended from the Arnon, in the south along the coast of the Dead Sea to its northern end, where the Jordan flows into it (Josh 13:15-21; 13:23). It thus embraced the original kingdom of Sihon. Reuben is "to the eastern tribes what Simeon is to the western. 'Unstable as water,' he vanishes away into a mere Arabian tribe. 'His men are few;' it is all he can do 'to live and not die.' We hear of nothing beyond the multiplication of their cattle in the land of Gilead, their spoils of 'camels fifty thousand, and of asses two thousand' (1Chr 5:9; 5:10; 5:20; 5:21). In the great struggles of the nation he never took part. The complaint against him in the song of Deborah is the summary of his whole history. 'By the streams of Reuben,' i.e., by the fresh streams which descend from the eastern hills into the Jordan and the Dead Sea, on whose banks the Bedouin chiefs met then as now to debate, in the 'streams' of Reuben great were the 'desires'", i.e., resolutions which were never carried out, the people idly resting among their flocks as if it were a time of peace (Judg 5:15; 5:16). Stanley's Sinai and Palestine.
All the three tribes on the east of Jordan at length fell into complete apostasy, and the time of retribution came. God "stirred up the spirit of Pul, king of Assyria, and the spirit of Tiglath-pileser, king of Assyria," to carry them away, the first of the tribes, into captivity (1Chr 5:25; 5:26).
EBD - Easton's Bible Dictionary