Různé druhy sídlišť označoval SZ asi dvanácti různými jmény, jejichž význam nelze vždy přesně určiti. Pro město jako uzavřené místo užívá hebr. nej­častěji označení

'ír [Gn 4,17 ],

řidčeji kirjá [Nu 21,28 ; Dt 2,36 ; Dt 3,4 ; Ezd 4,10 ],

keret [Jb 29,7 ],

'ár ([Iz 14,21 ; Mi 5,11 ] »pevnost«),

mibdálót [Joz 16,9 ], při čemž 'ír může být označením jakéhokoli hrazeného sídliště se svatyní [2Kr 10,25 ] a někdy i pevnůstkou.

Hebr. bat = dcera [Iz 1,8 ] překládají Kral. buď městečko [Nu 21,25 ; Joz 15,45 ; Joz 17,11 ] nebo ves, vesnice [Sd 11,26 ; 1Pa 8,12 ; 2Pa 13,19 ; Neh 11,25 ; 1Pa 7,28 ]. Ovšem také jiné hebr. výrazy překládají Kral. slovy ves, ves­nice. Ale bat je osada, podléhající mateřskému městu soudně i správně. Musela odvádět po­platky, zato však v případě válečného nebez­pečí mohla hledat útočiště v hrazeném městě.

Nesmíme si ovšem představovat starověká města na půdě Palestiny tak jako dnes. Už jejich značný počet ukazuje, že šlo o poměrně malá sídliště, jak je patrné z hojných vykopávek. Tak na př. Jericho v údobí rané bronzoviny zabíralo jen 2 ha půdy, obvod m. Gázer v době jeho největšího rozkvětu měřil pouze 1350 metrů. Jerusalem v době předexilní zaujímal plochu asi 16 ha. To znamená, že poměry v městech byly velmi směstnané. Pra­videlně probíhala m-em jediná širší ulice, vedoucí k jediné bráně. Ostatní uličky byly křivolaké, úzké, domky, jež sloužily jen ke spaní a za ochranu před sluncem, měly roz­měry ca 6 x 4 m. Dláždění ulic bylo neznámé, takže bývaly plny prachu a bláta [Iz 10,6 ]. Se vzrůstem blahobytu se ovšem měnila i tvář­nost města;  sr. [Jr 22,14 ], zvláště obchodních čtvrtí [Neh 3,31 n] nebo ulic (bazarů [Jr 37,21 ]; sr. [1Kr 20,34 ]).

Nejstarší mapa na světě. Hliněná tabulka z nálezu v Nuzí v Iráku. Představuje moře (vlevo), dvoje po­hoří (nahoře a dole), dvě řeky (jedna s deltou) a čtyři města. Někteří badatelé se domnívají, že zde nejsou vyryty řeky, ale staré karavanní cesty, spojující jednot­livá města v staré Mezopotamii.

O místě pro stavbu měst rozhodovaly hlav­ně dvě okolnosti: zásoba vody a snadná obhajitelnost místa. Proto byla zakládána většinou na pahorcích buď přirozených nebo umělých a u studní nebo říček. Pro rozvoj města bylo důležité i položení na křižovatkách obchodních cest. Z [1Kr 16,34 ] se dovídáme, že do základů města nebo brány bývaly vkládány lidské oběti.

M-a bývala opevňována nakupenými valy a hradbami (»pevná města« [Nu 13,28 ]; ,»hrazená až k nebi« [Dt 1,28 ]). K těmto hradbám přiléhaly domy anebo byly přímo na hradbách [Joz 2,15 ], sr. [2K 11,33 ]. Tam, kde se protínaly větší ulice, anebo poblíž *brány byla širší prostranství [Neh 8,1 ; Neh 8,3 ; Neh 8,16 ] nebo tržiště (Kral. »rynky« [Mt 11,16 ]; »trhy« [Mt 20,3 ]), kde občané projednávali veřejné záležitosti, starší vynášeli rozsudky a děti si hrály [Rt 4,1 n; 2Kr 7,1 ; 2Pa 32,6 ; Neh 8,1 ; Neh 8,16 ; Jb 29,7 ; Za 8,5 ]. Na noc bývala brána uzavřena [Joz 2,5 ]; strážní zaujali místa na hradbách, ponocní procházeli ulicemi [Iz 62,6 ; Ž 127,1 ; Pís 3,3 ; Pís 5,7 ]. Důle­žitější města, zvláště m-a královská, bývala opatřena hradem nebo tvrzí (Kral. »věže pevná« [Sd 9,51 ], »hrad« [2S 5,7 ], »město vod«, t. j. pevnůstka se studní [2S 12,27 ; 2Kr 17,9 ]; sr. [Gn 11,4 ]).

Assyrský plán elamitského města Madaktu. Je důležitý pro poznání podoby starověkých měst. Madaktu bylo zbudováno na soutoku dvou řek. Brod přes vodu chrá­ní dvě pevnosti, z nichž větší leží na pahorku (akropolis). Vlastní město je obehnáno zdí a má dvě brány. V háji kolem města je nechráněné předměstí.

Vnitřní záležitosti m-a byly u Kananejců spravovány králem, u Izraelců *»staršími města« [Dt 19,12 ; Dt 21,3 n; 25,7-9; Sd 8,14 ; Rt 4,2 ]. Podle [Sd 9,3 ; Sd 9,6 ] mohl jeden druh správy snadno přejít v druh jiný. Král byl absolutním pánem města a požíval úcty téměř božské [božnost králů]. Obsazením měst na­stala ve vnitřní struktuře Izraelců daleko­sáhlá změna sociální. Původní obyvatelstvo se stalo proletariátem, zvláště ve větších městech, na něž se na př. nevztahovala ustanovení o milostivém létě [Lv 25,29 - Lv 25,31 ], takže také Izraelec se mohl státi chuďasem. Není divu, že města se stala pařeništěm nespravedlnosti, jak je patrné z kázání proroků [Am 3,10 ; Am 3,13 ; Am 8,5 - Am 8,6 ]. Jednotlivá města tvořila v nejstar­ší době samostatné jednotky, navzájem ne­závislé. Měla vlastní svatyně a vlastní nábo­ženské slavnosti [1S 20,6 ]. Měla také vlastní odpovědnost, jež se týkala bez rozdílu všeho obyvatelstva, takže provinění jednoho občana bylo trestáno na všech [1S 22,19 ]; sr. [Dt 21,1 - Dt 21,9 ]. Teprve jednotné království omezilo sa­mostatnost jednotlivých měst dosazením krá­lovských úředníků (knížat [1Kr 22,26 ; 2Kr 23,8 ; 1Kr 4,7 n]), ale správa města zůstávala i pak v rukou starších.

Písmo nenechává nikoho v pochybnosti o tom, že k městům nemá důvěry právě tak jako k instituci královské;  sr. [1S 8,11 - 1S 8,19 ]. Už to, že bratrovraha Kaina pokládá za zakla­datele prvního města [Gn 4,17 ], ukazuje sta­novisko bible. Města byla symbolem lidské zkaženosti [Gn 18,20 ; Gn 19,1 n]; sr. [Zj 16,19 ; Zj 17,5 ; Zj 18,10 ; Zj 18,21 ] a pýchy; sr. [Gn 11,1 - Gn 11,9 ]. Rechabitští svým životem byli živým protestem proti městské kultuře [Jr 35,6 - Jr 35,10 ], a [Oz 2,14 ] před­povídá, že Hospodin uvede Izraele opět na poušť, aby jej vysvobodil z městské kultury. Na druhé straně však se má Jerusalem stát bydlištěm Božím a radostí Izraelovou [Ž 122,1 n; 137,1n]. Biblické dějiny začínají rájem a končí městem, sestupujícím s nebe na zem [Zj 21,1 n]. Pozemský Jerusalem je symbolem svrchního Jerusalema [Ga 4,26 ] a prototypem vykoupení [Žd 11,10 ; 11,16]. Přesto však pozemský Jeru­salem stojí ustavičně pod Božím soudem;  sr. podobenství o uschlém fíku [Mk 11,12 nn; 13,2; L 19,41 - L 19,44 ]. Jen Duch sv. může proměnit bábelské zmatení jazyků ve společenství Boží rodiny [Sk 2,1 n].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)