Jít na obsah | Jít na hlavní menu | Jít na vyhledávací panel

Korint

Street View

Obrázky

Mapa

Informace ze slovníku

hlavní město Korintie na úpatí příkře vystupujícího skalnatého hradu Akro­korintu [530 m], při zálivu Korintském a 6 km dlouhém průplavu [Istmus], který spoju­je Peloponnes s ostatní řeckou pevninou. Město mělo tři přístavy: Cenchrea, Lechae­um a Schoenos, které zprostředkovávaly čilý obchod a průmysl. Féničtí obchodníci tu za­vedli barvířství, tkalcovství, hrnčířství a zbro­jařství, současně však i nemravnou bohoslužbu fénickou. Bohatství jeho bylo veliké, příslo­večné. Závodilo s ostatními řeckými městy o primát na poloostrově. V sedmém století před Kristem bylo na vrcholu své slávy. Obyva­telstvo vynikalo hlavně v stavitelství, sochař­ství a v uměleckém vyzdobování města. Ko­rintské sloupořadí náleží k nejlepším stavi­telským dílům.

 

Peníz císaře Antonia Pia s vyobrazením korintského přístavu v Kenchrei.

 

V r. 146 př. Kr. dobyl, vypálil a zničil město římský konsul Lucius Mummius. Teprve r. 44 př. Kr. Gajus Julius Caesar město na severní straně hradu znovu zbudoval, ovšem v poněkud menších rozměrech. V těch a poz­dějších dobách měl v K. sídlo římský pro­konsul provincie achajské, kterou za času Pavlova spravoval Gallio, bratr filosofa Sene­ky, vychovatele císaře Nerona [Sk 18,1 - Sk 18,18 ]. Náboženství v K. bylo pohanské; nejmocnější bůh byl Zeus, jeho manželka Héra; Athéna, dcera Diova, byla zosobněná moudrost, bo­hyně světla a války. Ale i jiné kulty se zde rozšířily, ježto město bylo námořním stře­diskem, spojujícím všecky kultury tehdejšího světa. I obyvatelstvo bylo složeno ze všech tehdejších národností. Sociální rozvrstvení vykazovalo značné protiklady. Křesťanský sbor se skládal hlavně z drobných vrstev. Apoštol Pavel psal Korintským několik epištol, z nichž zachovány jsou pouze dvě.

 

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)


Corinth

a Grecian city, on the isthmus which joins the Peloponnesus to the mainland of Greece. It is about 48 miles west of Athens. The ancient city was destroyed by the Romans (B.C. 146), and that mentioned in the New Testament was quite a new city, having been rebuilt about a century afterwards and peopled by a colony of freedmen from Rome. It became under the Romans the seat of government for Southern Greece or Achaia (Acts 18:12). It was noted for its wealth, and for the luxurious and immoral and vicious habits of the people. It had a large mixed population of Romans, Greeks, and Jews. When Paul first visited the city (A.D. 51 or 52), Gallio, the brother of Seneca, was proconsul. Here Paul resided for eighteen months (Acts 18:1-18). Here he first became aquainted with Aquila and Priscilla, and soon after his departure Apollos came to it from Ephesus. After an interval he visited it a second time, and remained for three months (Acts 20:3). During this second visit his Epistle to the Romans was written (probably A.D. 55). Although there were many Jewish converts at Corinth, yet the Gentile element prevailed in the church there.

Some have argued from (2Cor 12:14; 13:1), that Paul visited Corinth a third time (i.e., that on some unrecorded occasion he visited the city between what are usually called the first and second visits). But the passages referred to only indicate Paul's intention to visit Corinth [comp. (1Cor 16:5), where the Greek present tense denotes an intention], an intention which was in some way frustrated. We can hardly suppose that such a visit could have been made by the apostle without more distinct reference to it.

EBD - Easton's Bible Dictionary