prostorný ostrov ve Středozemním moři na jih od moře Egejského; je podlouhlého tvaru, táhnoucí se od západu k východu v dél­ce 255 km [šířky 12 až 56 km]. Plocha jeho měří přibližně 8600 km2. Pobřeží má skalnaté, vesměs příkré, přesto na severu s mnoha záto­kami, jež tvoří několik dobrých přístavů. Ač půdy většinou hornaté a kopcovité, přece jen měla úrodná údolí s mnohými městy a osada­mi, jak bylo zjištěno vykopávkami r. 1899n. V terasovitých zahradách byly pěstovány: olivy, réva a jižní ovoce, svatojanský chléb a tabák. Na západní straně byla osada Kydonia, na vých. nedaleko dnešní Kandie leželo město Knossos a Faitos, na j. hlavní město Gortyna. Římané si podrobili K. Není pochyby, že Židé tu byli již velmi záhy ve značném počtu usazeni právě v Gortynu. Ti byli nejspíše také prvními křesťany na K. [Sk 2,11 ]. O pobytu Pavlově zde je jen zmínka [Sk 27,7 n], kdy na cestě do Říma se plavil kolem východního předhoří ostrova a byl přinucen přistáti u Lasea. Odtud se chtěli dostati do Fénicé [Sk 27,12 ], aby tam vyčkali výhodnějšího počasí pro plavbu. Podle [Tt 1,5 ] zanechal Pavel na Krétě svého žáka Tita. V téže epištole činí se zmínka o krétském filosofu a básníku Epi­menidovi [kolem 600 př. Kr.], který líčí mrz­kosti svých krajanů velmi temnými barvami [Tt 1,12 ]; i jiní starověcí spisovatelé mluví o Krétských stejně. Podporovali pirátství, takže musili býti podrobeni od Římanů [snad už r. 67 př. Kr.]. Podle tradice byl Titus bisku­pem v městě Gortynu.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)