[Kypros], ostrov v Středozemním moři, mající tvar téměř obdélníkový s dlouhým úzkým poloostrovem na severovýchodu; plochou zabírá ostrov 9601 km2; je prostoupen dvěma pohořími, severním a jižním, a údolím mezi nimi protéká řeka Pidias směrem východ­ním. Bylo na něm několik obchodních přístavů. Jeho nejstaršími známými obyvateli byli *Cetimští, příbuzní praobyvatelů Řecka [Gn 10,4 ], Hlavním městem tenkrát bylo Cition. Je zajímavé, že zboží keramické z Kypru najdeme v Jerusalemě už v rané bronzovině a že kyperské zbraně byly opěvovány už Homérem. Zbroj Goliášova [1S 17,5 n] se velmi podobala zbroji řeckých těžkooděnců, dovážené z Kypru.

1 ve vybavení chrámu Šalomounova můžeme viděti kyperský vliv. V době před Kristem byli v držení ostrova postupně Hettité, Feničané, Řekové, Assyrové, Egypťané a Peršané, kteří tu jednak dobývali měď, jednak vyváželi dříví. Roku 58 př. Kr. stal se ostrov římskou provincií. Prokonsul sídlil v Páfu. Měděné doly si najal na nějakou dobu Herodes Veliký. V dobách rozkvětu měl Kypr až 1,000.000 obyvatel, mezi nimi v pozdějších dobách i dosti Židů. Lesy byly časem vykáceny, takže nyní je víc než polovina ostrova vyprahlou pustinou. Počátky křesťanství vyskytují se tu již před apošt. Pavlem [Sk 11,20 ]. Zahnaní Štěpánovi přátelé se sem utekli. Společník Pavlův *Barnabáš pocházel z G. [Sk 4,36 ]. Odtud pocházel i Mnázon, o němž je zmínka v [Sk 21,16 ]. Kypr byla první zastávka apoštola Pavla na první misijní cestě, kterou podnikl společně s Barnabášem [Sk 4,36 ; Sk 13,4 ; 15, 39].

potomci Javanovi [řečtí Ionové, Iónští], kteří bydleli na Cypru a jiných ostrovech Středozemního moře [Gn 10,4 ; lPa 1,7; Iz 23,1 .12; Jr 2,10 ]. Podle [Ez 27,6 ] bylo Citim [Kition, Larnaka] prvním obchodním městem ve Středozemním moři [na Cypru], kterého užívali Feničané. [Dn 11,30 ] vztahují někteří odborníci - ale nezaručeně - na Římany; v [Nu 24,24 ] soudí mnozí vykladači, že jde o Makedoňany.

Biblický slovník Adolfa Novotného