Ve východních městech měly brá­ny důležitost nejen pro obranu, ale i pro správu města. Branou bylo representováno město samo [Gn 22,17 ; Gn 24,60 ; Dt 12,12 ; Sd 5,8 ; Rt 4,1 ; Rt 4,10 ; Ž 87,2 ; 122,2]. Brána byla posvátné místo, kde bývaly zřizovány svatyně, »výsosti« [2Kr 23,8 ], jak dokazují vykopávky, proto se tam též konal soud, ale i trhy a vůbec se v branách soustřeďoval veřejný život města. Bran se užívalo zejména k těmto účelům:

1.  Jako místa pro veřejný styk a pro přijímání návštěv [Gn 19,1 ; Gn 23,10 ; Gn 34,20 - Gn 34,24 ; 1S 4,18 ].

Půdorys brány v Megiddó. Kulaté výběžky na rozích vnitřní zdi jsou asi obětní kůly.

Půdorys brány v Bét šemeš.

Rekonstrukce assyrské brány.

2.  Jako místa pro veřejnou správu a soudnictví; jako audienční místnosti krále a vladaře nebo vyslance [Dt 16,14 ; Dt 16,18 ; Dt 21,19 ; Dt 25,7 ; Joz 20,4 ; Sd 9,35 ].

3.  Pro tržnictví a uzavírání obchodních smluv [Gn 23,10 n; Rt 4,1 n; 2Kr 7,1 ]. V pohanských městech bývalo poblíž brány místo pro oběto­vání, oltář nebo výsost [Sk 14,13 ] sr. [2Kr 23,8 ].

V bráně směli zasedati jen význační čle­nové obce. V Písmě sv. čteme na př. o Lotovi [Gn 19,1 ], Bózovi [Rt 4,1 ], Davidovi [2S 19,8 ], Sedechiášovi [Jr 38,7 ], Jobovi [Jb 29,7 n] a Mardocheovi [Est 2,19 ]. V duchu Orientu můžeme předpokládati, že úloha těch, kteří zasedali v bráně, byla v podstatě náboženská.

Jakožto zařízení velikého dosahu byly také brány bedlivě střeženy a v noci uzavírány a zatarasovány. V [1Kr 4,13 ] čteme o »závřitých« městech. Karafiát: »se závorami měděnými«; sr. [Dt 3,5 ; Joz 2,5 .7; Sd 9,40 - Sd 9,44 ; 2Pa 8,5 ; 2Pa 14,7 ]. Bývaly chráněny pevnou věží, jíž brána vedla [2Pa 26,9 ]. Nad průjezdem bývala jizba [2S 18,24 ]. Vrátné větších bran bývaly na obou stranách pobity plechem, opatřeny zá­vorami a ztužovány kovovými pásy [Dt 3,5 ; Ž 107,16 ; Iz 45,1 - Iz 45,2 ]. Brány, které nebyly železné, byly ovšem v nebezpečí, že je nepřítel podpálí [Sd 9,52 ]. Brány bývaly také bohatě zdobeny a opatřovány nějakým nápisem ze Zákona [Dt 6,9 ; Iz 54,12 ; Zj 21,21 ]. Brány chrámu Šalomounova byly masivní a velmi drahocenné, potažené zlatem a bohatě ozdo­bené řezbami [1Kr 6,34 - 1Kr 6,35 ; 2Kr 18,16 ]. Brána svatyně byla z olivového dříví a na obou stranách pobita zlatem. Brány chrámové byly z jedlového dřeva [1Kr 6,31 - 1Kr 6,34 ; Ez 41,23 - Ez 41,24 ]. Brány z perel a drahocenného kamení [Zj 21,21 ] měly obrazně své vzory v celistvých kamenných veřejích, jak byly nalezeny na sta­rých domech syrských. K ostříhání prahu bý­vali ustanovováni zvláštní vrátní [Jr 35,4 ; 2Kr 12,9 ; 2Kr 25,18 ].

O branách jerusalemských viz jed­notlivá hesla. Podrobně se o nich rozepisuje Bič [Palestina I, str. 265n] a ukazuje, že »za měnících se situací politických či nábožen­ských se měnily i názvy bran«.

SZ nám docho­val celkem 16 jmen:

1. Benjaminská [Jr 37,13 ] nebo bravná [Neh 3,1 ];

2. Efraimská (prostřed­ní, rybná) [2Kr 14,13 ;Neh 8,16 ; Jr 39,3 ; Sof 1,10 ; Neh 3,3 ];

3. rožní (brána úhlu, stará) [Neh 3,6 ];

4. brána údolní [Neh 2,13 ];

5. východní (hrnčířská) [Jr 19,2 ], mezihradební [2Kr 25,4 ; Jr 39,4 ], hnojná [Neh 2,13 ];

6. studničná [Neh 2,14 ; Neh 12,37 ];

7. vodní [Neh 3,26 ; Neh 12,37 ];

8. = ? nejmeno­vaná ve SZ, nebyla-li to brána vodní;

9. = ?;

10. koňská [Jr 31,40 ; Neh 3,28 ];

11. strážní (Mifkad) [Neh 3,31 ] (t. j. jižní brána při nádvoří chrámovém; snad totožná s branou stráže) [Neh 12,39 ] nebo vězeňskou Jr 32,2 n];

12. = ?;

13. údolní [sr. č. 4], východní [sr. č. 5]. *Jerusalem.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)