Efez
Odkazy
Street View
Obrázky
Mapa
Informace ze slovníku
ve starověku jedno z dvanácti jónských měst na pobřeží proti ostrovu Samos v Malé Asii, středisko obchodu ve velmi úrodné rovině řeky Kyastros, ústící do Egejského moře nedaleko přístavu efezského. Z E. vedly silnice na východ přes Sardy do Galatie, na sever do Smyrny a na jih do Milétu; po této silnici šli asi starší sboru efezského do Milétu, aby se rozloučili s ap. Pavlem [Sk 20,16 - Sk 20,18 ].
Obyvatelstvo efezské bylo smíšeninou Řeků a předoasijských národů. Jako středisko obchodu přilákal E. i mnoho Židů, kteří zde měli několik synagog [Sk 18,19 ; Sk 19,17 ]. Panoval zde nesmírný přepych a orientální i řecká nemravnost a změkčilost. Nemravnost byla podporována kultem Artemidiným. Zde bylo také sídlo a východisko magie a kouzelnictví. Pověstné byly »efezské zaklínací formule« [ephesia grammata], t. j. proužky nebo role papyru [Sk 19,19 ] s magickými průpověďmi, jež byly v E. hromadně vyráběny a odtud vyváženy. Šlo v nich o zaklínání duchů, hledání pokladů, prokletí, uzdravování, hádání budoucnosti a tajemné formule k získání žen. Efezské formule byly tak proslulé, že jejich jméno bylo dáváno i kouzelným papyrům, přiváženým do E. odjinud. Efezské divadlo mělo 66 polokruhovitých řad sedadel pro 24.500 diváků. Jeho zbytky byly zachovány do dnešního dne.
Peníz s obrazem chrámu efezské Diany.
E. bylo pověstně nádherným chrámem bohyně Diany [Artemis], spadlé prý od Jupitera s nebes [Sk 19,35 ]. Tato Artemis [Diana], původně orientální bohyně, měla mnoho prsou; proto se nazývala multimamma. Byla tak oblíbena, že ze všech konců světa přicházely dary a odkazy jejímu chrámu v E. Kvůli ní bylo město nadáno mimořádnými výsadami. Poutníci z celého světa se hrnuli do města, aby se zúčastnili nádherných bohoslužeb k poctě Artemidině. Sošky Artemidy a chrámu byly nošeny pro ochranu na cestách, ze stejného důvodu byly vystavovány v příbytcích; z jejich výroby vzrostla výnosná živnost zlatnická a stříbrnická. Demetrius byl asi hlavním výrobcem anebo předsedou celého cechu. Snad také Alexandr kotlář [2Tm 4,14 ]. Chrám Artemidy v E. měl velmi rozsáhlé rozměry; byl 133 m dlouhý, 69 m široký, podepřen sloupořadím sto dvaceti osmi jónských monolitů 19 m vysokých; byl počítán mezi sedm divů světa. Stavba původního chrámu pochází ze 6. stol. př. Kr. V r. 356 jej zapálil Herostratos, byl však znovu a ještě nádherněji zbudován. Císař Nero vyloupil jeho chrámové poklady. Gotové jej zapálili a zničili kolem r. 260 po Kr. Při rozdělení říše římské [395 po Kr.] připadl E. říši východní a rychle zanikal. V E. se konal r. 431 třetí ekumenický koncil k odklizení sporů nestoriánských. Bylo zde formulováno učení o osobě Kristově v ten smysl, že Kristus má dvojí přirozenost v jedné osobě. R. 449 se zde konal koncil k uklizení sporů eutychiovských [t. zv. lupičská synoda]. Nyní je v místech někdejšího E. malá turecká vesnice Ayasaluk; trosky starého města jsou rozsáhlé.
Z doby apoštolské máme několik zmínek o Efezu přímo i nepřímo, když se mluví o Židech z Asie [E. bylo tenkrát hlavním městem římské provincie Asie]. Také slyšíme o učednících Jana Křtitele v E. [Sk 18,24 ; Sk 18,25 ; Sk 19,3 ]. Případ Apollův [Sk 18,24 ] jest dokladem o vztazích mezi Efezem a Alexandrií. Ap. Pavel ke konci své druhé misijní cesty, když se vracel do Jerusalema, navštívil E. a kázal v synagoze. Zanechal zde Akvilu a Priscillu, aby pokračovali v práci [Sk 18,18 - Sk 18,21 ]. Na své třetí misijní cestě setrval Pavel v E. více než dva roky. Kázal v synagogách a ve škole nějakého Tyranna [Sk 19,8 - Sk 19,10 ; Sk 20,31 ]. Zajímavá je poznámka v rukopise D, že Pavel v této škole učil od 11-4. Znamená to, že Tyrannos učil do jedenácti a pak přenechal sál Pavlovi. Za svého pobytu v E. napsal Pavel první epištolu do Korintu. Zdá se, že v E. byla křesťanská církev lépe organisovana než jinde. Později se tu usadil Timoteus, jak se dovídáme ze dvou epištol, jemu adresovaných [1Tm 1,3 ]. Z ostatních Pavlových společníků dva, Tychikus a Trofimus [Sk 20,4 ], pocházeli asi z Efezu [2Tm 1,16 - 2Tm 1,18 ; Sk 21,29 ]. V E. však byli i mocní odpůrcové učení Pavlova, synové nějakého Žida Scevy [Sk 19,14 ], potom Hymeneus a Alexandr [1Tm 1,20 ; 2Tm 4,14 ], Fygellus a Hermogenes [2Tm 1,15 ]. Sbor v E. byl jedním ze sedmi sborů, jimž jsou adresovány výtky ve Zj. Janově [Zj 1,11 ; Zj 2,1 - Zj 2,7 ]. Podle tradice zde trávil své stáří apoštol Jan.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Ephesus
the capital of proconsular Asia, which was the western part of Asia Minor. It was colonized principally from Athens. In the time of the Romans it bore the title of "the first and greatest metropolis of Asia." It was distinguished for the Temple of Diana (q.v.), who there had her chief shrine; and for its theatre, which was the largest in the world, capable of containing 50,000 spectators. It was, like all ancient theatres, open to the sky. Here were exhibited the fights of wild beasts and of men with beasts. [Comp. (1Cor 4:9; 9:24; 9:25; 15:32)].
Many Jews took up their residence in this city, and here the seeds of the gospel were sown immediately after Pentecost (Acts 2:9; 6:9). At the close of his second missionary journey (about A.D. 51), when Paul was returning from Greece to Syria (Acts 18:18-21), he first visited this city. He remained, however, for only a short time, as he was hastening to keep the feast, probably of Pentecost, at Jerusalem; but he left Aquila and Priscilla behind him to carry on the work of spreading the gospel.
During his third missionary journey Paul reached Ephesus from the "upper coasts" (Acts 19:1), i.e., from the inland parts of Asia Minor, and tarried here for about three years; and so successful and abundant were his labours that "all they which dwelt in Asia heard the word of the Lord Jesus, both Jews and Greeks" (Acts 19:10). Probably during this period the seven churches of the Apocalypse were founded, not by Paul's personal labours, but by missionaries whom he may have sent out from Ephesus, and by the influence of converts returning to their homes.
On his return from his journey, Paul touched at Miletus, some 30 miles south of Ephesus (Acts 20:15), and sending for the presbyters of Ephesus to meet him there, he delivered to them that touching farewell charge which is recorded in (Acts 20:18-35). Ephesus is not again mentioned till near the close of Paul's life, when he writes to Timothy exhorting him to "abide still at Ephesus" (1Tim 1:3 ).
Two of Paul's companions, Trophimus and Tychicus, were probably natives of Ephesus (Acts 20:4; 21:29; 2Tim 4:12 ). In his second epistle to Timothy, Paul speaks of Onesiphorus as having served him in many things at Ephesus (2Tim 1:18 ). He also "sent Tychicus to Ephesus" (2Tim 4:12 ), probably to attend to the interests of the church there. Ephesus is twice mentioned in the Apocalypse (Rev 1:11; 2:1).
The apostle John, according to tradition, spent many years in Ephesus, where he died and was buried.
A part of the site of this once famous city is now occupied by a small Turkish village, Ayasaluk, which is regarded as a corruption of the two Greek words, hagios theologos; i.e., "the holy divine."
EBD - Easton's Bible Dictionary