starodávné město kananejské, na výšině Tell Džezer, tvořící mez na jižní hra­nici pokolení Efraim mezi Dolním Betoron a mořem [Joz 16,3 ; 1Pa 7,28 ]. R. 1902-8 byly zde objeveny pozdně kamenovinové pod­zemní svatyně s mnohými jeskyněmi, jež snad byly obrazem podsvětí. Ve SZ se připomíná jeho král Horám, který padl v bitvě s Jozue [Joz 10,33 ] u Lachis. Podle [Joz 21,21 ; 1Pa 6,67 ] bylo G. přiděleno levitům, synům Kahat. Původní obyvatelé však nebyli úplně vytlačeni [Joz 16,10 ; Sd 1,29 ]. Město a jeho okolí se stalo jevištěm mnohých bojů za vlády Davido­vy [2S 5,25 ; 1Pa 14,16 ; 1Pa 20,4 ]. Později se G. zmocnili Egypťané. Když Šalomoun pojal za manželku dceru egyptského faraóna, dostal věnem vypálené G. [1Kr 9,16 ], které musel znovu vybudovat. Na území města byly pro­vedeny rozsáhlé vykopávky, které svědčí o jeho velké starobylosti: kolem r. 3000 př. Kr. bylo osídleno *Horejskými, kolem 2500 dostali se do města semitští Kananejci. V době Davidově bylo v moci Filištínských. Za válek makkabejských bylo dobyto Šimonem a opevněno.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)