[hebr. šóm erón = strážné místo, strážní věž]. 1. Kdysi město na horách efraim-ských, nyní vesnice Sebastie, vystavěné z trosek bývalého hlavního města králů severní říše Izraelské. Leží ve vzdálenosti asi 13 km sz od Nablu [Sichem] na pahorku asi 100 m vyso­kém nad velmi úrodným údolím [Iz 28,1 ], Král *Amri koupil toto místo, jež bylo obydle­no už v rané době bronzové, za dvě hřivny stříbra [1Kr 16,24 .28n], opevnil je a zvolil za královské sídlo sev. říše. Poloha města i jeho opevnění byly tak příznivé, že zůstalo hlavním městem a pohřebištěm králů sev. říše až do r. 722 př. Kr. [1Kr 16,28 n; 20,43; 22,10; 37,52 a j.]. Na sev. straně města byla velká vodní nádrž [Kral. »rybník«, 1Kr 22,38 ], vytesaná ve skále a zásobující pevnost vodou. Podle 1Kr 20,34 oblehl S. Benadad I., král syrský, a donutil Amriho k poskytnutí obchodních výhod syrským obchodníkům. *Achab zbudo­val v S. chrám k poctě Bálově [1Kr 16,32 ; 1Kr 18,19 ] a palác ze slonové kosti [1Kr 22,39 ]. Při

vykopávkách byly skutečně nalezeny reliéfy ze slonoviny a nábytek, vyzdobený slonovinou. Benadad II., král syrský, v neúspěšné válce proti Achabovi byl donucen dáti izraelským obchodníkům v Damašku tytéž výhody, jako kdysi Amri musel dáti obchodníkům syrským v S. [1Kr 20,1 - 1Kr 20,21 .34], *Joram, syn Achabův, snažil se napraviti chyby otcovy tím, že porazil posvátný sloup Bálův, ale podržel uctívání telete [2Kr 3,2 ] a kamenných sloupů [hájů] k poctě bohyně Astarot [2Kr 13,6 ]. Za jeho vlády Benadad II. po druhé obléhal město, ale bezúspěšně, ačkoli hlad v městě byl už zoufalý [2Kr 6,8 - 2Kr 7,20 ]. Přes práci proroků Eliáše [1Kr 18] a Elizea [2Kr 5,3 - 2Kr 5,9 ; 2Kr 6,32 ] a reformu

Plán vykopávek v Samaří. A.Západní zeď s baštami.B. Zbytky zasypané hradby. C. Akropolis, pahorek paláce. D. Místo Augustova chrámu. E. Herodesovazeď. F. Chrám. G. Herodesova závodní dráha se slou­pořadím. H. Starokřesťanská basilika. K. Forum.L 1 - 3. Ulice se sloupořadím. N. Severní brána.O. Východní brána. V. Západní brána.

Jehuovu [2Kr 10,27 n] a přes výstrahy a hrozby proroků, jejichž knihy nám byly do­chovány [Iz 7,9 ; Iz 8,4 ; Jr 31,5 ; Ez 16,46 .51.55; 23,33; Oz 8,5 n; 13,16; Am 3,12 ; Mi 1,5 - Mi 1,9 ], byl úpadek náboženský a mravní [Oz 7,1 - Oz 7,8 ; Am 4,1 ; Am 8,14 ] tak veliký, že Boží soud nedal na sebe čekat. R. 724 Salmanasar V. [727-722 př. Kr.] oblehl S. Po tříletém obléhání bylo do­byto patrně až Sargonem a vyvráceno [r. 722 nebo počátkem r. 721 př. Kr.]. Sargon II., nástupce Salmanasarův, odvedl bohatší obyva­telstvo do zajetí [podle assyrských nápisů jich bylo 27.290] a nahradil je importací [2Kr 17,24 , *Samaritán]. Samaritáni si město jakž takž obnovili. Ale r. 332 nebo 331 př. Kr. bylo obleženo a dobyto od Alexandra Velikého, který obyvatelstvo vystěhoval do Sichemu, nahradiv je Syry a Makedonci. R. 120 př. Kr. Jan Hyrkán z rodu Makkabejců znovu oblehl město, obehnal je valem, dlouhým asi 15 km. Po ročním hladovění se město vzdalo. Bylo úplně zpustošeno. Teprve za Alexandra Jannaia [107-76 př. Kr.] bylo znovu obydleno a později přivtěleno k Syrské provincii. Císař Augustus však dal S. Herodu Velikému, který je znovu zbudoval, opevnil a okrášlil nádher­ným sloupořadím, jehož zbytky byly vykopány r. 1908, a přejmenoval je na Sebaste [Sebastije] k poctě Augustově [Více o tom viz Bič II., 72nn]. Podle Sk 8,5 n kázal zde evangelista Filip s takovým úspěchem, že i Šimon Magus uvěřil a dal se pokřtíti [Sk 8,5 - Sk 8,13 ]. Jerusalem-ský sbor sem vyslal Petra a Jana, aby podepřeli dílo Filipovo [Sk 8,14 - Sk 8,25 ].

Jméno území, obývaného desíti severo­izraelskými kmeny, anebo personifikace se­verní říše [1Kr 21,1 ; 2Kr 17,24 ; Iz 7,9 ; Jr 31,5 ; Ez 16,46 ].V době Ježíšově jméno střední části Pa-

Plán vykopávek samařského paláce. I-II. Pahorky akropole, palácového města. A. Zeď z doby krále Jero-

boáma II. B. Zbytky paláce. C. Věž z doby krále Omriho. D. Zděná vodní nádrž. E. Zeď "skladu" z doby

krále Achaba. F. Skladiště, naleziště nápisů na střepech, ostrah. G. Přístavek paláce. H. Zeď s podzemními

kasematy. K. Blíže neurčené budovy vně hradeb. M. Zbytek neurčených zdí.

lestiny, jejíž sev. hranice procházela Ginaeou [= *Engannim, Joz 19,21 ; Joz 21,29 ], jižní hra­nici tvořila linie procházející Akrabettou, asi 10 km j. od Sichem. Vých. hranici tvořil Jor­dán, záp. hranice však nedosahovala až k Stře­dozemnímu moři. Acho na př. patřilo k Jud-stvu. Podle talmudu nejzápadnějším městem S. bylo Antipatris. Šlo tedy o území, náležející kdysi pokolením Manasses [záp. od Jordánu], Efraim a zčásti Izachar a Benjamin. R. 63 př. Kr. připojil Pompeius celé toto území k pro­vincii, mající jméno Sýrie. R. 6 po Kr. císař Augustus přičlenil Judstvo, Samaří a Idumeu pod souhrnným jménem provincie Judska správě římského prokurátora, sídlícího v Ge-sareji.