Starověké s., jež byly objeveny v Palestině a Fénicii, jsou ohraničené, nekryté prostory s jedním nebo několika posvátnými kameny a posvátnými kůly nebo stromy; u každé s. byla nádrž na vodu nebo pramen a tu a tam i malá budova, před níž stál oltář. U některých s. byly nalezeny i podzemní jes­kyně. Pod vlivem cizích, zvl. egyptských kultů bylo věnováno více pozornosti zejména budově [chrámu], jež sloužila za stánek božstva, ale ne za shromaždiště jeho ctitelů. Tak chrám v Gáze byl zasvěcen *Dágonovi [Sd 16,23 nn; sr. 1S 5,2 nn]. Bálová s. byla v Sichem [Sd 9,27 ] i v Samaří [2Kr 10,21 ]. Lid se shromaž­ďoval na nádvoří, případně ve zvláštních pří­stavcích. I původní izraelské s., z nichž některé byly převzaty od Kananejců, měly velmi jedno­duchou podobu. O Gedeonovi čteme, že roz­bořil oltář Bálův a posekal posvátný *háj [t. j. dřevěné koly, ašery] a na jeho místě postavil oltář Hospodinův, na němž obětoval volka. Za palivo mu sloužily posvátné kůly posekaného háje. Tak vznikla s. v Ofra, posvěcená nadto zjevením Božího posla [Sd 6,25 - Sd 6,32 ; sr. v. 11-24].

Půdorys egyptské svatyně. Malba z hrobu v Eleithyi.Vlevo vlastní svatyně se sochou šakalího božstva Anu­bise. Před svatyní nahoře dvě ašery a dvě maseby. Dole zahrada (?) a posvátný háj. Vpravo kněžské příbytky a dvorana se dvěma knězi.

     Z vypravování je patrno, že poblíž stál dub, za oltář sloužilo skalisko, jež bylo po­svěceno poslem Božím. Obě vypravování se poněkud rozcházejí, ale shodují se v tom, že šlo o staré kananejské posvátné místo a že hlavní součástí Gedeonovy s. byl oltář. Podle Sd 8,22 - Sd 8,27 opatřil Gedeon tuto s-i ještě efo­dem, což by nasvědčovalo tomu, že zde vysta­věl nějakou posvátnou budovu k bohoslužbě. O jiné s-i, jež souvisela se skalou, čteme v Sd 13,19 . Byla v Zaraha, rodišti Samsonově. I tu se zjevil anděl Hospodinův. Důležitou s-í bylo Bethel, spojené se jménem Abrahamo­vým [Gn 12,8 ] a zvláště Jákobovým [Gn 28, 10-22]. Abraham zde postavil oltář, Jákob pak zde vztyčil kámen na »znamení pamětné«, t. j. massebu, a polil jej olejem. Neboť ve snu viděl žebřík do nebe a nebeské bytosti sestupující a vystupující po žebříku; ve snu také uslyšel Boží zaslíbení [sr. Gn 35,2 nn]. »Dům Boha silného«, o němž je zmínka v Sd 20,26 ; Sd 21,2 , je s. v Béthel. Viz také 1S 10,3 . Později zde Jeroboám I. zřídil vzdorosvatyni proti s-i v Je­rusalemě [1Kr 12,29 nn]. Z Am 9,1 se doví­dáme, že zde byl chrám, nesený sloupy. Jiná s., souvisící s Abrahamem a Jákobem, byla v Sichem u posvátné dubiny *More [*Ro­vina]. Abraham zde vzdělal oltář, aby tak potvrdil zaslíbení a zajistil si právo na majet­nictví země [Gn 12,6 n]. Jákob pak před měs­tem koupil pole od synů Emorových a vystavěl tu oltář [Gn 33,18 nn]. Zde také zakopal pod dubem pohanské bůžky těch, kteří ho prová­zeli [Gn 35,4 ], na znamení, že s těmito modla­mi jednou provždy skoncoval. Zde byly později pochovány kosti Josefovy [Joz 24,32 ]. Zde také pod dubem u s. Hospodinovy byl postaven ká­men na svědectví: »Nebo on slyšel všecka slova Hospodinova« [Joz 24,26 n], a tak mohl svědčit také proti lidu, kdyby porušil smlouvu s Bo­hem. I zde tedy charakteristickou známkou s. byl oltář, posvátný dub a kámen. Izák založil s-i v Bersabé, kde se mu ukázal Hospodin; služebníci Izákovi tu vykopali studnici; Izák pak tu vzdělal oltář [Gn 26,24 n]. Velmi důle­žitá s. byla v Hebronu, spojená také se jmé­nem Abrahamovým [Gn 13,14 - Gn 13,18 ]. Abraham zde přijal Boží zaslíbení, že mu bude dána všecka okolní země. I zde byla posvátná dubina [Kral. rovina]. Zde přijal Abraham návštěvu Božích poslů [Gn 18], zde také koupil jeskyni na rodinné pohřebiště (Gn 23). Později byla tato s. svědkem smlouvy mezi Davidem a Izrae­lem [2S 5,3 ]. Ještě Absolon odchází do Hebro­nu, aby splnil svůj slib Hospodinu [2S 15,7 ]. Všecky tyto s. byly co nejjednodušší jako staré s. kananejské: ohrazené místo s nějakým vý­značným skaliskem nebo prostým oltářem, po jehož boku stál jeden nebo několik kamenných sloupů. Podrobněji o s-ích předizraelských viz Bič II. 17-27 a o izraelských tamtéž 27-42.

   Vedle toho tu byly s. jiného rázu, o nichž máme zmínku v Sd 17-18. Mícha měl »chrám bohů« [Sd 17,5 ], t. j. krytou s-i s posvátnými předměty. V hebr. textu čteme o pesel, což mohla být slitina [sr. Iz 40,19 ; Jr 10,14 ] nebo vyřezaná dřevěná [Iz 44,15 .17] nebo vytesaná kamenná modla, rytina [Ex 20,4 ; Lv 26,1 ], a o masséká, což označuje slitinu ze stříbra [Oz 13,2 ] nebo zlata [Ex 32,2 nn]. Není vyloučeno, že šlo o jeden obraz rytý a slitý, protože modly bývaly zhotovovány ze dřeva nebo z kamene a obkládány kovem [Iz 30,20 ; Iz 41,7 ]. Dále to byl *'éfód a *t eráfîm, t.j. posvátné roucho a ně­jaký předmět na věštění. Snad tu šlo o nějakou modlu, jež byla oblékána do efodu [Pedersen, III., 225]. O oltáři tu není zmínky, ač mohl stát před budovou anebo i v budově samé pro domácí modloslužbu, soudíme-li podle vyko­pávek na jiných místech. I s. v Béthel, jak už bylo řečeno, měla později několik oltářů mimo chrámovou budovu [Am 3,14 ]. Také v Sílo byla budova se stánkem úmluvy [1S 3,8 ]. Rovněž v Nobe byla s. s efodem, s mečem Goliášovým a s předkladným stolem pro po­svátné chleby [1S 21,1 - 1S 21,10 ]. Zdá se, že s. v Ráma měla pro obětní hostiny místnost dost rozsáhlou, aby se v ní mohli směstnati předáci města [podobně 1S 9,22 ].

   Během svého putování měli Izraelci pře­nosnou s-i, *stánek úmluvy, v němž byly hlavní­mi kultovními předměty truhla úmluvy a pře­nosný oltář. Za Davida byla truhla úmluvy přenesena do zvláštního stanu na hradu Sioně [2S 6,17 ]. Nevíme, jak vypadal tento »příbytek Boží« [2S 15,25 ]. Pedersen se domnívá, že šlo už o pevnou budovu [2S 12,20 ]. Nevíme také, zda stánek s truhlou úmluvy stál v budově této prozatímní s. Davidovy či jen v jejím nádvoří. Ale jisto je, že stánek byl podstatnou součástí s., ovšem, vedle oltáře [1Kr 1,50 ; 1Kr 2,28 n]. Když byl vystavěn chrám Šalomounův, byla do něho přenesena truhla úmluvy z bývalé s. Davidovy [1Kr 8,1 ], jež úplně zmizela v zapomenutí před slávou nové s.

Svatyně v Beth-šan. Rekonstrukce podle vykopávek.Pochází z doby AmenofiseIII. 1. Vstupní brána. 2. Nádvoří lidu. 3. Nádvoří s oltářem pro zápaly. 4. Hlavní oltář ve svatyni. Dlažba je v modré barvě. 5. Nádvoří skladu, kde byla asi připravována obět. 6. Střecha svatyně je podepřena dvěma sloupy (srovnej biblický Jachin a Boaz).

   Zřízením chrámu Šalomounova však nezmi­zely četné s. po celé zemi. Šalomoun sám vzdě-lal s-i Chámosovi a Molochovi na hoře Oli­vetské, kde se už David modlíval [2S 15,32 ; 1Kr 11,7 ]; zřídil také s. pro své cizozemské ženy [1Kr 11,2 ; 2Kr 23,13 ]. Kral. tu mluví o *výsostech. Zvláště v době po rozdělení říše vznikaly nové a nové s. v obou částech země [2Kr 11,18 ; 2Kr 21,3 ; 2Kr 23,8 ; Jr 44,17 .21]. Vedle toho byly zřizovány s. na střechách »vojsku nebeskému« [Jr 19,13 ; Jr 32,29 ], dále s. Bálovy v údolí Hinnom na j. od Jerusalema [*Tofet, Jr 7,31 ; Jr 19,1 - Jr 19,13 ; Jr 32,35 ], nehledě k mnohým výsostem po celé zemi [Oz 4,13 , sr. 1S 9,12 ; 1S 10,13 ; 1Kr 3,4 ; 1Kr 12,31 ], zřizovaným na ná­vrších [1Kr 14,23 ]. Některé s. byly zvlášť oblí­beny a staly se s-i poutnickými [Oz 4,15 ; Am 5,5 ; sr. 1S 1,3 ; 1Kr 12,26 n].

   Ve SZ-ě výraz s. označuje převážně *stánek úmluvy v celku [Ex 25,8 ; Ex 39,1 ; Lv 12,4 ; Nu 3,28 .38; Joz 24,26 ] nebo chrám [Ž 74,7 ; 78,69; 96,6; Iz 63,18 ; Ez 5,11 ; Ez 8,6 ; Ez 43,21 aj.] nebo jejich části [Jr 51,51 ], při čemž se rozeznává mezi s-í [Ex 26,33 ] a s-í svatých nebo s-í svatou [Lv 16,33 ; Nu 4,19 ; 1Kr 6,5 ; 5.19; 7,49; 8,6 a j.]. Někdy však výraz s. označuje i s-i svatých [Lv 16,16 n.20.23.27; Ez 41,23 ]. Také zaslí­bená země byla nazývána s-í [Ex 15,17 ]. Po­něvadž s. byla pokládána za sídlo Boha nebo při nejmenším za symbol jeho svaté přítom­nosti, byla Zákonem vyžadována posvátná úcta ke s-i [Lv 19,30 ; Lv 26,2 ; Nu 4,15 ]. Každé její poskvrnění bývalo trestáno až smrtí [Lv 20,2 nn; 2Pa 26,18 ; Ez 5,11 ], neboť bylo po­tupením *svatosti Hospodinovy. Izraelec oče­kával pomoc ze s. [Ž 20,3 ], při modlitbě zdví­hal ruce směrem ke s-i [Ž 28,2 ; 134,2], ve s-i spatřoval slávu Hospodinovu [Ž 63,3 ; sr. 27,4; Iz 6,1 nn] a slavné jeho průvody, kdy truhla úmluvy byla o novoroční nastolovací slavnosti vnášena do s. [Ž 68,25 ]. Neboť Hospodin pře­nesl svou s-i ze Sinaje do Jerusalema [Ž 68,18 ]. Za největší ponížení považoval Izrael pošla­pání s. nepřáteli a její vydrancování [Ž 74, 3.7; Iz 63,18 ; Pl 1,10 ; Ez 5,11 ] a za největší hrozbu, když Hospodin sám prohlašuje, že svou s-i poskvrní pro nevěrnost lidu [Pl 2,7 ; Ez 24,21 ; Dn 9,26 ; sr. Ž 78,60 ]. Neboť to zna­mená, že Bůh opustil svůj lid. Na druhé straně však Hospodin slibuje, že po zničení s. postaví sám svou s-i uprostřed těch, kteří se v pokání obrátili k němu; sám je očistí, aby mohli být jeho lidem [Ez 37,22 nn.26.28]. V zajetí pak sám bude jejich s-í na krátký čas [Ez 11,16 ], t. j. bude jim přítomen i bez pozemské s. [sr. J 4,21 - J 4,24 ; Zj 21,22 ]. Jiný význam má výrok »Hospodin bude vám i s-í« u Iz 8,14 . Vykladači mají za to, že s. tu má význam útočiště, neboť i u Izraelců bývaly s. místem, kam se mohl utéci pronásledovaný člověk. Těm, kteří dou­fají v Hospodina, bude Bůh skutečným útočiš­těm uprostřed všeho spuntování, druhým však bude kamenem úrazu. Jiní vykladači mají za to, že Bůh spravedlivým soudem se projeví jako obávaná, nedotknutelná s. [sr. Iz 5,16 ; Ez 28,22 ], jež přivede k pádu všecky, kdo jí pohrdají. Jiní vykladači z rozpaků mění hebr. text. - V Ž 73,17 má výraz s. nejspíše význam tajemství Boží [sr. Moudrost Šal. 2,22]: »Až jsem vešel, pronikl do tajemství Božích, roz­poznal jsem jejich potomní věci«. Sr. Ž 25,14 , kde je sice užito jiného hebr. výrazu, ale obsahově jde o totéž. Někteří vykladači myslí do­konce na nějaká mystéria, jež otvírala výhled do posmrtného života.

   Žd mluví o nebi jako o s-i svatých, i když v Kral. textu řecké ta hagia je překládáno Kral. pouhým s. [8,2; 9,8.12.24n; 10,19; 13, 11]. Jen Žd 9,2 ze souvislosti vyplývá, že jde o s-i, v níž byl svícen, stůl a předkladné chleby. Je nápadné, že pisatel Žd vynechává kadidlový oltář [Ex 30,1 - Ex 30,10 ; Ex 37,25 - Ex 37,28 ], a umisťuje jej až do s. svatých [Žd 9,4 ]. Ovšem, i některá místa sz se nezmiňují o kadidlovém oltáři ve s-i [Ex 25,23 - Ex 25,40 ; Ex 26,35 ] a jiná nazývají kadidlový oltář svatosvatým [Ex 30,10 ], protože měl zvláštní úlohu o velikém dni smíření [Lv 16, 18n]. *Stánek úmluvy. Zmrtvýchvstalý Kristus je podle Žd správcem nebeské s. svatých, jejímž nedokonalým obrazem byla pozemská s. [sr. Ex 33,7 ]. Kristus je v této nebeské s-i svatých veleknězem. Mocí své prolité krve do ní vešel [Žd 8,3 ; 9,12] a tak zjednal vykoupení nikoli pouze na jeden rok, nýbrž jednou provždy. V této nebeské s-i stojí ustavičně před tváří Boží »v náš prospěch« [Žd 9,24 n, sr. 7,25], a tak i nám otvírá vstup do s. svatých [Žd 9,8 ; 10,19]. Tím byl vlastně smazán rozdíl mezi s-í a s-í svatých. 

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)