starobylé, opevněné a velmi přízni­vě položené přístavní město na pahorku při Středozemním moři v zemi Filištínské v Palesti­ně. Bylo původně přiděleno pokolení Dan [Joz 19,46 ]. Na straně pozemní obklopeno je pěk­nými zahradami. Již za Šalomouna stalo se přístavním městem pro Jerusalem. Vzdáleno bylo od Jerusalema 55 km. Sem bylo přiváženo dříví z Fénicie ke stavbě chrámu a paláce Šalomounova [2Pa 2,16 ]. Zde Jonáš vstoupil na loď, utíkaje před Hospodinem [Jon 1,3 ]. Při obnově chrámu za Ezdráše sloužilo J. za přístav pro dříví z Libánu [Ezd 3,7 ]. Za válek Makkabejských mělo značnou úlohu, byvši dobyto, obsazeno a opevněno Šimonem Makka­bejským a vybudováno v námořní přístav. Křesťanství se tu záhy ujalo. Zde bydlela Ta­bita, kterou vzkřísil Petr. Zde měl Petr, který bydlel u Šimona koželuha, zvláštní vidění, jež ho přesvědčilo o tom, že Bůh chce i pohanům zvěstovati evangelium [Sk 9,36 n; 10,5; 10,13]. Válkami bylo často zpustošeno, ale pro přízni­vou polohu bylo vždy znovu obnoveno. Nyní je mohamedánským městem do čtyř pětin. Jsou tam tři mešity a dva kláštery. Nyní se jmenuje Jaffa [Džaffa].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)