Libanon
Popis
[= bílý], mohutné pásmo hor, táhnoucí se od řeky Litani [nebo Lita] poblíž Tyru na sever až k řece El-Kebir [za starověku Eleutherus] v délce 170 km. Nejdůležitější z přečetných planin na hřebeni Libanonu byly t. zv. »Cedry libánské«, t, j. území cedrové, zaujímající asi 100 m 2 ve výšce asi 3000 m. Cedrový háj, kterému hrozilo úplné zničení [r. 1573 bylo v něm jen 24 stromů, 1810 už 375 a 1884 397], je dnes už jen na svahu k západu otevřeném ve výši 2000 m. Je obehnán vysokou zdí, aby byl chráněn před kácením nepovolanými lidmi. Složením je L. většinou vápenec. Ve výšinách se sháníme jak dešťová voda, tekoucí v teplých měsících z libanonského věčného sněhu [Jr 18,14 ]. Ledovce však na Libanonu nejsou. Nesčetné říčky zavlažují libanonská údolí a uzpůsobují je k plození vydatné květeny [Pis 4,15; Iz 35,2 ; Iz 60,13 ]. Na západním svahu středního Libanonu se daří moruši, olivě, fíkovníku, ořechu, mandlovníku, broskvím a meruňkám. I granátová jablka zde dozrávají. Ve výši 1000-1500 m jsou pěstovány víno a tabák. Podle Pis 4,11 a Oz 14,7 vydává L. zvláštní vůni, patrně od vonných křovin a květin, jež v hojnosti pokrývají půdu. Po lesích, o kterých zpívali sz spisovatelé [2Kr 19,23 ; Ž 72,16 ; Iz 2,13 ; Iz 10,34 ; Iz 40,16 ; Iz 60,13 ; Ez 17,3 ; Ez 31,15 n; Za 11,1 ], není téměř památky. Ve starověku však sloužilo dříví L. nejen ke stavbě chrámů a paláců, ale i ke zhotovování lodních ráhen [Ezd 3,7 ; Ez 27,5 ]. Na místo lesů nastoupily bohaté pastviny, jež slouží přečetným stádům ovcí a koz. Z divoké zvěře se zde vyskytují medvědi, šakalové, hyeny, divoký vepř a gazely [2Kr 14,9 ; Pis 4,8]. V jeskyních byly na* lezeny zbytky po lidech i jelenech, kamzicích,, srncích a jeskynních lvech. Bylť L. přirozenou skrýší pro svou nedostupnost.
Vypravuje se, že Šalomoun - stejně jako jiní orientální panovníci v různých dobách - dal svážeti s L. cedrové dříví ke stavbě chrámu, jerusalemského [lKr 5,6]. Zdá se však, že zde také prováděl stavby [ÍKr 9,19], snad dokonce doloval železo a j.
Rovnoběžně s L. běží od hory Hermon t. r. zv. Antilibanon, oddělený od L. údolímBika, širokým 8-14 km. Tímto údolím tekou na jih Nahr-el-litani a na sever Orontes. Délka údolí je 120 km. Střední jeho část je velmi; úrodná.
L. tvořil severozápadní hranici zaslíbené země [Dt 1,7 ; Dt 11,24 ; Joz 1,4 ; Joz 11,17 ; Joz 12,7 ; Joz 13,5 ].
Biblický slovník Adolfa Novotného
Odkazy
Street View
Mapa
Informace ze slovníku
[= bílý], mohutné pásmo hor, táhnoucí se od řeky Litani [nebo Lita] poblíž Tyru na sever až k řece El-Kebir [za starověku Eleutherus] v délce 170 km. Nejdůležitější z přečetných planin na hřebeni Libanonu byly t. zv. »Cedry libánské«, t. j. území cedrové, zaujímající asi 100 m2 ve výšce asi 3000 m. Cedrový háj, kterému hrozilo úplné zničení [r. 1573 bylo v něm jen 24 stromů, 1810 už 375 a 1884 397], je dnes už jen na svahu k západu otevřeném ve výši 2000 m. Je obehnán vysokou zdí, aby byl chráněn před kácením nepovolanými lidmi. Složením je L. většinou vápenec. Ve výšinách se shromažďuje jak dešťová, tak sněhová voda, tekoucí v teplých měsících z libanonského věčného sněhu [Jr 18,14 ]. Ledovce však na Libanonu nejsou. Nesčetné říčky zavlažují libanonská údolí a uzpůsobují je k plození vydatné květeny [Pís 4,15 ; Iz 35,2 ; Iz 60,13 ]. Na západním svahu středního Libanonu daří se moruši, olivě, fíkovníku, ořechu, mandlovníku, broskvím a meruňkám. I granátová jablka zde dozrávají. Ve výši 1000-1500 m jsou pěstovány víno a tabák. Podle [Pís 4,11 ] a [Oz 14,7 ] vydává L. zvláštní vůni, patrně od vonných křovin a květin, jež v hojnosti pokrývají půdu. Po lesích, o kterých zpívali sz spisovatelé [2Kr 19,23 ; Ž 72,16 ; Iz 2,13 ; Iz 10,34 ; Iz 40,16 ; Iz 60,13 ; Ez 17,3 ; Ez 31,15 n; Za 11,1 ], není téměř památky. Ve starověku však sloužilo dříví L. nejen ke stavbě chrámů a paláců, ale i ke zhotovování lodních ráhen [Ezd 3,7 ; Ez 27,5 ]. Na místo lesů nastoupily bohaté pastviny, jež slouží přečetným stádům ovcí a koz. Z divoké zvěře se zde vyskytují medvědi, šakalové, hyeny, divoký vepř a gazely [2Kr 14,9 ; Pís 4,8 ]. V jeskyních byly nalezeny zbytky po lidech i jelenech, kamzících, srncích a jeskynních lvech. Bylť L. přirozenou skrýší pro svou nedostupnost.
Vypravuje se, že Šalomoun - stejně jako jiní orientální panovníci v různých dobách - dal svážeti s L. cedrové dříví ke stavbě chrámu jerusalemského [1Kr 5,6 ]. Zdá se však, že zde také prováděl stavby [1Kr 9,19 ], snad dokonce doloval železo a j.
Rovnoběžně s L. běží od hory Hermon t. zv. Antilibanon, oddělený od L. údolím Bika, širokým 8-14 km. Tímto údolím tekou na jih Nahr-el-litani a na sever Orontes. Délka údolí je 120 km. Střední jeho část je velmi úrodná.
L. tvořil severozápadní hranici zaslíbené země [Dt 1,7 ; Dt 11,24 ; Joz 1,4 ; Joz 11,17 ; Joz 12,7 ; Joz 13,5 ].
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Lebanon
white, "the white mountain of Syria," is the loftiest and most celebrated mountain range in Syria. It is a branch running southward from the Caucasus, and at its lower end forking into two parallel ranges, the eastern or Anti-Lebanon, and the western or Lebanon proper. They enclose a long valley (Josh 11:17) of from 5 to 8 miles in width, called by Roman writers Coele-Syria, now called el-Buka'a, "the valley," a prolongation of the valley of the Jordan.
Lebanon proper, Jebel es-Sharki, commences at its southern extremity in the gorge of the Leontes, the ancient Litany, and extends north-east, parallel to the Mediterranean coast, as far as the river Eleutherus, at the plain of Emesa, "the entering of Hamath" (Num 34:8 ; 1Kings 8:65), in all about 90 geographical miles in extent. The average height of this range is from 6,000 to 8,000 feet; the peak of Jebel Mukhmel is about 10,200 feet, and the Sannin about 9,000. The highest peaks are covered with perpetual snow and ice. In the recesses of the range wild beasts as of old still abound (2Kings 14:9; Cant 4:8). The scenes of the Lebanon are remarkable for their grandeur and beauty, and supplied the sacred writers with many expressive similes (Ps 29:5; 29:6; 72:16; 104:16-18; Cant 4:15; Isa 2:13; 35:2; 60:13; Hos 14:5). It is famous for its cedars (Cant 5:15), its wines (Hos 14:7), and its cool waters (Jer 18:14 ). The ancient inhabitants were Giblites and Hivites (Josh 13:5; Judg 3:3). It was part of the Phoenician kingdom (1Kings 5:2-6).
The eastern range, or Anti-Lebanon, or "Lebanon towards the sunrising," runs nearly parallel with the western from the plain of Emesa till it connects with the hills of Galilee in the south. The height of this range is about 5,000 feet. Its highest peak is Hermon (q.v.), from which a number of lesser ranges radiate.
Lebanon is first mentioned in the description of the boundary of Palestine (Deut 1:7 ; 11:24). It was assigned to Israel, but was never conquered (Josh 13:2-6; Judg 3:1-3).
The Lebanon range is now inhabited by a population of about 300,000 Christians, Maronites, and Druses, and is ruled by a Christian governor. The Anti-Lebanon is inhabited by Mohammedans, and is under a Turkish ruler.
EBD - Easton's Bible Dictionary