Lebo-Chamát1
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
1. Město na řece Orontes asi 190 km s. od Damašku a pohoří Hermonu [Joz 13,5 ]. Podle nalezených nápisů bylo založeno patrně Hetejskými. V 8. stol. př. Kr. bylo vedle Damašku nejčelnějším městem v Horní Sýrii. Tohi, král E., Davida přátelsky pozdravil, když porazil Hadadezera, krále Soba [2S 8,9 n; 1Pa 18,3 ; 1Pa 18,9 n]. Za Šalomouna bylo podřízeno říši izraelské [1Kr 4,21 - 1Kr 4,24 ; 1Kr 8,65 ] a sloužilo hlavně za obchodní skladiště [2Pa 8,3 - 2Pa 8,4 ]. Brzy však se opět osamostatnilo, až je dobyl Jeroboám II. spolu s Damaškem [2Kr 14,28 ]. E. je v bibli často uváděno jako hraniční město na severu země Kananejské [Nu 13,22 ; Nu 34,8 ; 1Kr 8,65 ; Am 6,2 ; Am 6,14 ; 2Kr 14,28 ]. Později padlo do rukou Assyrských [2Kr 18,34 ; 2Kr 19,13 ]. Mezi cizími osadníky, usazenými v Samaří, byli také někteří z E., kteří tu zavedli uctívání modly Asima [2Kr 17,24 ; 2Kr 17,30 ]. Snad také naopak někteří Izraelité byli přesazeni do E. [Iz 11,11 ]. Podle [Jr 49,23 ] se zdá, že E. v té době bylo podrobeno Damašku. Ezechiel [Ez 47,16 n,; 47,20; 48,1] ovšem doufá, že E. bude zase připojeno k říši Izraelské. Na místě někdejšího E. stojí nyní město Hama s úzkými nepravidelnými ulicemi, několika mešitami a asi 40.000 obyvateli; je obklopeno mnohými zahradami. Antiochus Epifanes je nazval Epifania, ale domorodci říkali tomuto městu dále E. a také nynější pojmenování Hama se příliš neliší od původního pojmenování.
2. Území, jež bylo ovládáno městem E., bylo také nazýváno E. K tomuto území patřila i město Ribla [2Kr 23,33 ]. *Amata.
3. E. Soba, pravděpodobně nějaká sousedící koaliční království Emat a Soba anebo místo E., jež patřilo syrskému království Soba. Tohoto místa se zmocnil Šalomoun [2Pa 8,3 ] v době stavby jerus. chrámu.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Hamath
fortress, the capital of one of the kingdoms of Upper Syria of the same name, on the Orontes, in the valley of Lebanon, at the northern boundary of Palestine (Num 13:21 ; 34:8), at the foot of Hermon (Josh 13:5) towards Damascus (Zech 9:2; Jer 49:23 ). It is called "Hamath the great" in (Amos 6:2 ), and "Hamath-zobah" in (2Chr 8:3).
Hamath, now Hamah, had an Aramaean population, but Hittite monuments discovered there show that it must have been at one time occupied by the Hittites. It was among the conquests of the Pharaoh Thothmes III. Its king, Tou or Toi, made alliance with David (2Sam 8:10 ), and in B.C. 740 Azariah formed a league with it against Assyria. It was, however, conquered by the Assyrians, and its nineteen districts placed under Assyrian governors. In B.C. 720 it revolted under a certain Yahu-bihdi, whose name, compounded with that of the God of Israel (Yahu), perhaps shows that he was of Jewish origin. but the revolt was suppressed, and the people of Hamath were transported to Samaria (2Kings 17:24; 17:30), where they continued to worship their god Ashima. Hamah is beautifully situated on the Orontes, 32 miles north of Emesa, and 36 south of the ruins of Assamea.
The kingdom of Hamath comprehended the great plain lying on both banks of the Orontes from the fountain near Riblah to Assamea on the north, and from Lebanon on the west to the desert on the east. The "entrance of Hamath" (Num 34:8 ), which was the north boundary of Palestine, led from the west between the north end of Lebanon and the Nusairiyeh mountains.
EBD - Easton's Bible Dictionary