Podle biblického podání syn Abrahama a Cetury [Gn 25,2 ; 1Pa 1,32 ], pra­otec jednoho z mnohých kmenů Madiánských. Podle prof. B. Hrozného jde o posemitštěné indoevropské kmeny, které se dostaly až na Sinajský poloostrov za výbojů mitansko-churrijských [arijský stát Maitani; z toho přesmyčka Midjan = Madjan]. Sídla tohoto kmene se neustále měnila. Za Mojžíše bydleli na poloostrově Sinai [Ex 2,14 - Ex 2,21 ], pak je vidíme na severu »zaslíbené země« a při Jor­dánu naproti Jerichu (na rovině Jordánské [Nu 22,1 - Nu 22,4 ; Nu 25,1 - Nu 25,6 ; Joz 13,21 ]). V době Soudců činili spolu s Amalechitskými divoké nájezdy na Izraelce po sedm let, až konečně byli po­raženi od Gedeona [Sd 6,11 - Sd 6,15 ]. V době Da­vidově slyšíme o jakémsi Idumejci Adadovi, který přes madiánské území utekl do Egypta [1K 11,17 n]. Zdá se, že hlavní sídliště M. bylo kolem zálivu 'Akaba [Elat], kde se dodnes udrželo označení Madijan.

Byli to madiánští kupci v karavaně Izmacelců, kteří zavedli Jozefa do Egypta [Gn 37,25 ; Gn 37,28 ]. Tchán Mojžíšův Jetro byl knězem madiánským [Ex 3,1 ]. Snad také Madiánští uctívali božstvo Jae [Jaje, Jaue, Jave = hebr. Jahve]. Na radu Jetrovu zřídil Mojžíš stařešiny za soudce [Ex 18,13 - Ex 18,26 ]. Také jedna z tradic o *obřízce pochází z tohoto kraje [Ex 4,25 ]. Později však slyšíme, že Madiánští se spojili s Moabskými, aby prostřednictvím Balámovým svolávali zlořečení na Izraele a ženy ma­diánské sváděly Izraelce k pohanským kultům [Nu 22,4 ; Nu 22,6 ; Nu 25,1 - Nu 25,9 ; Nu 25,31 ]. Jako spojenci nebo vasalové amorejského krále *Seona dotírali Madiánští na Izraelce, ale byli potřeni [Joz 13,21 ]. Ale za Soudců jejich dvě knížata Goréb a Zéba a později dva králové Zebah a Salmuna byli Izraelci poníženi a popraveni [Sd 7,25 ; Ž 83,10 -13], takže se tato porážka stala symbolem naprostého zničení [Iz 9,4 ; Iz 10,26 ].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)