(hebr. sijjôn = tvrz?).

1.  Jeden z vrchů, na nichž byl vybudován Jerusalem, původně starobylá pevnost Jebus [Sd 19,10 ], kterou David po dobytí přejmenoval na »město Davidovo« [2S 5,7 ; 1Pa 11,5 ]. Sem přenesl truhlu úmluvy [2S 6,10 nn], takže se S. stal posvátnou horou [Ž 2,6 ; 9,12; 24,3; 132,13]. Podle nejnovějších výzkumů původní S. ležel na jv straně pozdějšího Jerusalema (viz Bič I., obr. 4, kde je původní S. vyznačen mřížkováním, nebo obrázek v tomto slovníku na str. 290, kde je původní S. označen výrazem Akra), j. od chrámu, který byl vystavěn na vrchu Moria [1Kr 8,1 ; 2Pa 3,1 ; 2Pa 5,2 ]; sr. [Gn 22,2 ].

Obrázek ze str. 290

(Plán. města Jerusalema.. Rekonstrukce podle Westminsterského biblického atlasu a Gallinga.. Brány.- I Benjaminova či Bravná. 2. Efraimova, Prostřední nebo Rybná. 3. Rožní (Úhlu) či Stará. 4. Údolní. 5. Mezi dvěma zdmi či Hnojná. 6. Studničná. 7. Vodní. 8. (Nejmenovaná v SZ). 9. ?. 10. Koňská. II. Strážní.. 12. Stráže (?).. 13.. Východní. 14. Jaffská (z doby křižáckých válek).. Jiná místa:- 15. Chrám sv. hrobu, tradiční místo Golgoty a hrobu Ježíšova. 16. T. zv. Hrob Davidův, podle tradice místo poslední večeře Páně (coenaculum — večeřadlo). 17. Chrámové prostranství dnes zvané Haram eš-šerif. Uprostřed stojí „Svatyně skály".)

S. měl čtyři brány, jak bylo zjištěno vykopávkami. Když byl chrám dokončen a truhla Boží do něho přenesena, bylo také jméno S. rozšířeno na oblast chrámovou [Iz 8,18 ; Iz 18,7 ; Iz 24,23 ; Jl 3,17 ; Mi 4,7 ] nebo na celý Jerusalem [Ž 48,1 n; 69,36; 133,3; Iz 1,8 ; Iz 3,16 ; Iz 4,3 ; Iz 10,24 ; Iz 33,20 ; Iz 52,1 ; Iz 60,14 ]. Symbolicky bylo užíváno tohoto jména o náboženské pospolitosti Izraele [Ž 126,1 ; 129,5; 137,3; Iz 33,14 ; Iz 34,8 ; Iz 49,14 ; Iz 52,8 ], o eschatologické pospolitosti lidu Božího [Iz 2,3 ], jež se stane středem světa, v NZ o nebeském Jerusalemu [Žd 12,22 ]; sr. [Zj 14,1 ]. Kristus je podle [Ř 9,33 ] předpověděným [Iz 28,16 ] kamenem urážky a pohoršení na Sionu (= církvi), protože ruší všecko doufání ve skutky a spásu spojuje jedině s vírou. Zklamání ujde pouze ten, jenž tomuto »kameni«, Kristu, věnuje plnou důvěru. Izrael se na čas. zatvrdil právě pro tento »kámen urážky« a dědicem S-a se stali pohané, ale v plnosti času tento Vykupitel ze S-a spasí i zatvrzelého Izraele [Ř 11,26 ]. Podobně i [1Pt 2,6 n] vztahuje [Iz 28,16 ] na Krista, jenž je *kamenem úhelným na Sionu-Církvi.

K výrazu »dcera Sionská« *Dcera d).

2.  Hebr. šî'ôn (= zřícenina?), město ležící na území pokolení Izacharova [Joz 19,19 ] asi 5 km sz od hory Tábor.

3.  Hebr. sî'ôn (=vyvýšený, strmící?), jiné jméno hory Hermon [Dt 4,48 ].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)