[hebr. chofní = plná hrst?].

1.  Jeden ze synů Élí, kteří za svého zestárlého otce vykonávali posvátné kněžské povinnosti v Sílo. Jejich hrubé násilnosti a vydírání [1S 2,12 - 1S 2,17 ] přivodily nelibost lidu, zlehčily úřad kněžský i oběti Hospodinovy [1S 2,22 ; 1S 2,26 - 1S 2,29 ]. Nemravnosti, páchané při stánku úmluvy; sr. [Am 2,7 - Am 2,8 ], jimž starý Élí nedovedl zabrá­niti, vyvolaly dvojí předpověď zkázy Élího domu:  nejprve nějaký neznámý prorok, potom Sa­muel [1S 2,27 - 1S 2,34 ; 1S 3,11 - 1S 3,14 ] zvěstovali Élímu a jeho synům zkázu. Toto proroctví se naplnilo ve válce s Filištínskými: oba synové padli, když doprovázeli archu úmluvy do nešťastného boje [1S 4,10 - 1S 4,11 ], truhla Boží se dostala do rukou Filištínských a Élí, dověděv se o tom, byl raněn mrtvicí.

2.  O. [hebr. psáno jinak než 1.], ' ofní, nějaké místo na území pokolení Benjaminova [Joz 18,24 ], snad dnešní Džifná [starověká Gofna] na silnici ze Samaří do Jerusalema, asi 5 km sz od Bethel.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)