město na západním pobřeží Malé Asie proti Lesbu, položené na návrší. Stejnojmenná říše P. povstala na troskách svě­tové říše Makedonské. Její trvání se datuje od r. 282 až do 133 př. Kr. Král Attalus I. porazil Gally a usadil je v oblasti, jež od té doby má jméno Galatia. Tentýž král a jeho syn a ná­stupce Eumenes II. podporovali vědy a umění, hlavně v sídelním městě P., kde založili proslu­lou knihovnu, vyzdobenou sochami spisovatelů a bohů. Měla prý 200.000 knih v podobě svitků [Charta Pergamena]. Když egyptští faraónové zakázali vývoz papyru, byla v Pergamu zalo­žena intensivní výroba jiné látky, vhodné ke psaní. Odtud má jméno »pergamen«. Král Attalus III. Filometer odkázal říši r. 133 Ří­manům. P. se stalo římskou provincií. Římský triumvir Markus Antonius věnoval celou pergamskou knihovnu Kleopatře, která jí rozmno­žila proslulou knihovnu v Alexandrii. Hlavní město proslulo jednak akropolí s obrovským oltářem Diovým a chrámem Athéniným, jednak množstvím chrámů a svatyň, v nichž se konala chlípná modloslužba. Ale i lékařství bylo zde provozováno se značným úspěchem. V chrámu Aeskulapově [Aeskulap, Asklepios, syn Apollonův, bůh lékařství, jehož znakem byl had] byli nemocní léčeni čerstvým vzdu­chem, sluncem, vodou a tělocvikem. Roku 1928 bylo započato s vykopávkami Asklepionu, t. j. jednak chrámu Asklepiova, jednak lázní. Svatyně Asklepiova byla založena ve 4. stol. př. Kr., rozbořena Bithynským králem a pak znovu obnovena a rozšířena Římany. Ne­mocní se museli tříti blátem, běhati v košili podle lékařova předpisu kolem chrámu a pak spáti v tmavé chodbě, k níž se šlo 80 m dlou­hým tunelem. Divadlo, zřízené pro 5000 osob, pečovalo o rozptýlení pacientů. I hypnotismu bylo užíváno k léčebným účelům. V době by­zantské byl chrám Aeskulapův zničen země­třesením. Později na základech chrámu byla vybudována křesťanská svatyně. Ač obyvatelé Pergamu uctívali také Dia, Athénu i Dionysa, přece byl Aeskulap považován za hlavní božstvo pergamské. Židé i křesťané pokládali Pergamon za »stolici satanovu« [Zj 1,11 ; Zj 2,13 ]. Církvi pergamské se klade za vinu, že má členy, kteří se drží učení Balámova ([Zj 2,14 ] *Balám), jedí modlám obětované a dopouštějí se smilstva. Patrně tu šlo o kult Dionysův a Afroditin. Dnešní P. se jmenuje Bergama.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)