jest hornatá krajina západního Tauru v Malé Asii. Za doby římské náležela nejprve k provincii Galatii, později se stala samostatnou provincií. Hraničila na vých. na Lykaonii, na jihu na Pamfylii, na záp. na Lycii a Karii, na sev. na Frygii. V sev. části Pisidie jsou velká solná jezera. Obyvatelstvem P. byli udatní, svobody milovní horalé, kteří svými výpady znepokojovali sousední krajiny a nikdy nebyli plně podrobeni ani Peršany ani Ří­many. Hlavním městem P. byla *Antiochie Pisidická. Ap. Pavel na první misijní cestě prošel s Barnabášem dvakrát P. na cestě z Perge do Ikonie [Sk 13,13 ; Sk 13,14 ] a zpět [Sk 14,21 ; Sk 14,24 ; Sk 14,25 ]. Možná, že i na druhé misijní cestě prošel severní částí této krajiny [Sk 16,6 ] ač není výslovně jmenována. Někteří se domní­vají, že zmínka »v nebezpečenství od lotrů« [2K 11,26 ] se vztahuje na pobyt v Pisidii. Křesťanství zde zapustilo kořeny až kolem roku 300 po Kr.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)