rozsáhlý sv. kraj Malé Asie podél břehu Černého moře (Pontos Euxinos), od něhož také odvozuje své pojmenování (řecké pontos = moře). Na j. hraničil v době nz na Galatii, na záp. na Bithynii. Vých. hranici tvo­řila řeka Halys, ale rozměry Pontu se ustavičně měnily podle politických okolností. P. byl už v nejstarších dobách obilní zásobárnou starého Řecka. V NZ se vyskytuje toto jméno ve [Sk 2,9 n; 18,2; 1Pt 1,1 ]. Ze všech těchto míst mů­žeme uzavírati na značný počet Židů v této krajině. Z dějin P-u nejslavnější je doba po-

sledního ze šesti od r. 281 př. Kr. po sobě jdoucích Mithridatů, Mithridata VI., (121-63 př. Kr.), krále pontského, muže statečného a neobyčejně udatného, který hodlal založiti velkou říši proti Římanům. Opanoval okolní krajiny i sev. pobřeží Černého moře a založil nové království Bosporské. Chtěl dobýti též Malé Asie, kde měli tehdáž Římané dvě pro­vincie: Asii po Attalovi III. a Kilikii (Cilicii); krom toho byly Bithynie a Kappadocie pod jejich ochranou. Mithridates vpadl do Efezu a odtud vydal rozkaz, aby byli pobiti všichni Římané, kteří zde měli v rukou všechny daně a poplatky a utlačovali obyvatelstvo. Tak prý bylo pobito 150.000 Italů. Z toho ovšem vznikla válka s Římany, která skončila mírem v Dar­danu r. 85 př. Kr. Mithridates musel vrátiti vše, čeho dobyl, a nadto zaplatiti 3000 talentů válečné náhrady. R. 63 po smrti Mithridatově (sebevraždou) stal se P. římskou provincií, spojenou s Bithynii. Jen nakrátko se vlády nad P. zmocnil Farnaces, syn posledního Mithri­data, ale byl poražen r. 47 př. Kr. Juliem Cae­sarem. Marcus Antonius zde r. 39 př. Kr. zřídil malé království, jež od r. 36 př. Kr.-63 po Kr. spravovala dynastie jakéhosi Polemona. Podle apokryfních Skutků Pavla a Tekly se zdá že tato dynastie byla příznivá křesťanství, jež sem nejspíše zanesl apoštol Pavel, ač o tom ve Sk není vůbec zmínky. Je tedy možné, že se sem křesťanství dostalo také jinak (z Efezu a p.). V době nz jde buď o římskou provincii [1Pt 1,1 ; Sk 18,2 ], nebo o království a římskou provincii současně anebo o označení přímoř­ských krajin černomořských obecně [Sk 2,9 ]. Křesťanství zde bylo značně rozšířeno kolem r. 110, jak vychází najevo z toho, že se z té doby zachoval dotaz pontského místodržitele Plinia ml., adresovaný *císaři Trajanovi, jak se má chovati ke křesťanům, k nimž prý patřila množství mužů a žen všech věků a všech spole­čenských vrstev, z nichž někteří vyznávají Krista už 20-25 let. Z P-u pocházel i první sběratel Pavlových epištol Marcion (narozen v pontském městě Sinope kolem r. 120 po Kr.), dále překladatel SZ do řečtiny Akvila, původně pohan, pak křesťan, konečně však žid. Žil za panování císaře Hadriana (117-138 po Kr.). Jde tedy o jiného Akvilu než ve [Sk 18,2 ], ač oba pocházeli z P-u.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)