[== země náhorní nebo země stou­pajícího slunce, tedy: země východní], jméno zakladatele předsumérských praobyvatelů údo­lí Tigridu a Eufratu, kteří byli ku podivu pojati do seznamu synů Semových, sotva jen proto, že často trpěli jako Semité útlakem Assyřanů [Gn 10,22 ; 1Pa 1,17 ], ač podle moderního bádání byli naprosto odlišní od sousedních Sumerů [Sumerů], Semitů i Indoevropanů.

1.  Krajina [Gn 14,1 ; Iz 11,11 ; Iz 21,2 ; Jr 25,25 ; Jr 49,34 - Jr 49,39 ; Ez 32,24 ; Dn 8,2 ], obydle­ná Elamskými s hlavním městem Šúšán [Šusy]. Na západě hraničila s Assyrií, na východě s Persií. Podle [Gn 14,1 - Gn 14,11 ] bydlel v této krajině za Abrahama mocný národ, který ovládal i Babylonii a celou krajinu na západ až do Palestiny. Bylo to v době rozmachu elamské říše kolem r. 2000. Teprve *Hammurabi svrhl jho elamské. Ale docházelo k častým válkám mezi oběma říšemi a Elamští často vítězili nad Babyloňany, což vysvětluje i to, že pověstný zákoník Hammurabův byl nalezen ve zříce­ninách města Sus [v letech 1901-1902]. Teprve Assyřané učinili konec této mocné říši, když Assurbanipal r. 645 př. Kr. dobyl Sus a mnohé z jejich obyvatel poslal do vyhnan­ství (někteří se tak dostali až do Palestiny; sr. [Ezd 4,9 ]), kde Elamští (Kral. »Elmaiští«), usazení v Samaří, usilují ve spojení s jinými zabrániti obnově Jerusalema]. Jiní vstoupili jako žoldnéři do služeb assyrských a zúčastnili se nájezdu na Judstvo [Iz 22,6 ]. Po pádu říše Assyrské byla země Elám obsazena arijskýrni národy, a to Médy na severu a Peršany na jihu. Elám se stalo provincií a Šúšán hlavním městem Perské říše [Dn 8,2 ].

E. hrál i důležitou úlohu v prorocké lite­ratuře sz, v níž Médská říše + Elám značí říši Perskou [Iz 21,2 n; Jr 49,34 ]; sr. [Iz 22,6 ; Jr 25,25 ; Ez 32,24 ]. Izraelci čekali, že Elamští zničí říši Babylonskou [Iz 21,2 ; Iz 21,9 ]. Je zajíma­vé, že po návratu ze zajetí babylonského dávali Izraelci svým synům dosti často jméno Elam [Ezd 2,7 ; Ezd 2,31 ; Neh 7,12 ; 1Pa 8,24 ], což ovšem nijak nemusí býti ve vztahu k Elamu! V NZ se setkáváme s Elamskými v Jerusalemě v den vylití Ducha svatého na apoštoly [Sk 2,9 ].

2.  Chorejský levita, pátý syn Meselemiášův, vrátný chrámu v době Davidově [1Pa 26,3 ].

3.  Kníže z pokolení Benjaminova, syn Sasá­kův [1Pa 8,24 n].

4.  Kníže ze synů Elamových, jenž se navrátil v čele 1254 Elamců se Zorobábelem z Baby­lona [Ezd 2,7 ; Neh 7,12 ]; s Ezdrášem přibylo dalších 71 Elamců [Ezd 8,7 ]. Jejich zástupci podepsali smlouvu s Hospodinem [Neh 10,1 ; Neh 10,14 ]. Byli také mezi prvními, kteří ponoukali Ezdráše proti smíšeným sňatkům [Ezd 10,2 ].

5.  V témž seznamu, uvedeném pod č. 4, je ještě druhý Elám [Ezd 2,31 ], jehož synové v témž počtu jako první oddíl se navrátili z Babylona se Zorobábelem [Neh 7,34 ].

6.  Jeden z kněží, kteří doprovázeli Nehe­miáše při posvěcení nových zdí jerusalemských [Neh 12,42 ].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)