Jít na obsah | Jít na hlavní menu | Jít na vyhledávací panel

Šéba

Street View

Mapa

Informace ze slovníku

   sz jméno národa a území jím obývaného. Podle biblického podání však S. není pojem geograficky a ethnograficky jednoznačný. Gn 10,7 a 1Pa 1,9 mluví totiž o Sábovi, praotci tohoto národa, jako o synu Chusovu, vnuku Chámovu. Na týchž místech je uveden S., syn Regmův, jako bratr *Dedanův, tedy jako Ethiopejec. Ale Gn 25,3 a 1Pa 1,32 mluví o S-ovi jako o synu Jeksanovu, vnuku Abrahamovu prostřednictvím *Cetury, ženiny Abrahamovy. Zde se tedy S. prohlašuje za příslušníka semitského kmene. Tento kmen se vystěhoval na východ [Gn 25,6 , sr. Jb 1,15 ; Jb 6,19 ], nejspíše do j. Arábie, podle jedněch k Perskému zálivu, podle většiny badatelů však k Rudému moři [dnešní Jemen] na těžko dostupnou vyvýšeninu s přírodním bohatstvím a úrodnou půdou, v níž se rodilo nejlepší arabské víno. I SZ mluví o bohatství této země. Podle Jr 6,20 bylo odtud vyváženo kadidlo, podle 1Kr 10,1 - 1Kr 10,13 se tam dobývalo zlato [sr. Ž 72,10 ; Iz 60,6 ; Ez 27,22 ; Ez 38,13 ]. Podle Jl 3,8 obchodovali S-ští také s otroky a své obchodní styky spojovali s loupežnými nájezdy [Jb 1,15 ]. Nejstarší zprávy o S-ských máme z 2. tisíciletí př. Kr. Assyrské nápisy Tiglatfalasarovy [IV. 745-727 př. Kr. = Ful] a Sargonovy [707mluví o králích S-ských, kteří přinesli Assyřanům poplatky. Podle zpráv starověkých historiků bylo náboženství Š-ských astrální: slunce bylo ženským, měsíc mužským božstvem. Později se uplatňovaly vlivy židovské. Jejich řeč prý připomínala ethiopštinu, po případě prý lze mluvit o vlivech sabejských na ethiopštinu. Říše byla zavodňována obrovskou údolní přehradou, dlouhou 3 km a širokou 70 m, spojující dva pahorky. Mezi r. 542-570 po Kr. prý byla tato hráz protržena, snad za nájezdů ethiopských uchvatitelů, kteří se zmocnili země. Hlavní město Marib [sv od nynějšího hlavního města Sanazpustlo a celá říše byla zaváta pískem arabské pouště. R. 1934 objevili letci v arabské planině sev. od Jemenu nějaké město, o němž tvrdili, že bylo někdejším hlavním městem a sídlem královny ze Sáby. R. 1937 skotský badatel Byron s Ellswerthem Brownem a Haraldem Atkinsonem po ročním pobytu v pustém a neprobádaném pohraničí východního Jemenu prohlásili, že objevili zříceniny města a tabulky se zápisy o cestě královny Balkis [tak nazývali královnu ze Sáby řečtí letopisci] k Šalomou-novi. Mimo to přinesli zlaté a stříbrné šperky, řezby ze slonoviny, sošky a vzácné velké smaragdy ze zasypaných dolů. Byron však ztotožňuje Sábu a Ofir, kdežto hebrejští, egyptští a řečtí letopisci mluví o dvou zemích, o říši královny ze Sáby a o kolonii Ofir. Podle ethiopských badatelů byla Sába [v egyptských letopisech Syrmianynější habešský kraj Šoa. Sr. také *Ožralý z pouště.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)


Sheba

an oath, seven.

(1.) Heb. shebha, the son of Raamah (Gen 10:7 ), whose descendants settled with those of Dedan on the Persian Gulf.

(2.) Heb. id. A son of Joktan (Gen 10:28 ), probably the founder of the Sabeans.

(3.) Heb. id. A son of Jokshan, who was a son of Abraham by Keturah (Gen 25:3 ).

(4.) Heb. id. A kingdom in Arabia Felix. Sheba, in fact, was Saba in Southern Arabia, the Sabaeans of classical geography, who carried on the trade in spices with the other peoples of the ancient world. They were Semites, speaking one of the two main dialects of Himyaritic or South Arabic. Sheba had become a monarchy before the days of Solomon. Its queen brought him gold, spices, and precious stones (1Kings 10:1-13). She is called by our Lord the "queen of the south" (Matt 12:42).

(5.) Heb. shebha', "seven" or "an oak." A town of Simeon (Josh 19:2).

(6.) Heb. id. A "son of Bichri," of the family of Becher, the son of Benjamin, and thus of the stem from which Saul was descended (2Sam 20:1 -22). When David was returning to Jerusalem after the defeat of Absalom, a strife arose between the ten tribes and the tribe of Judah, because the latter took the lead in bringing back the king. Sheba took advantage of this state of things, and raised the standard of revolt, proclaiming, "We have no part in David." With his followers he proceeded northward. David seeing it necessary to check this revolt, ordered Abishai to take the gibborim, "mighty men," and the body-guard and such troops as he could gather, and pursue Sheba. Joab joined the expedition, and having treacherously put Amasa to death, assumed the command of the army. Sheba took refuge in Abel-Bethmaachah, a fortified town some miles north of Lake Merom. While Joab was engaged in laying siege to this city, Sheba's head was, at the instigation of a "wise woman" who had held a parley with him from the city walls, thrown over the wall to the besiegers, and thus the revolt came to an end.

EBD - Easton's Bible Dictionary