Séla
Popis
Sela — =Se’lah, skála, hlavní město Edómu, nacházející se ve velkém údolí, které se táhne od Mrtvého moře k Rudému moři [2Kr 14:7 ]. Bylo blízko hory Hor, nedaleko pouště Cín. Je nazýváno „skála“ [Sd 1:36 ]. Když ho Amazjáš dobyl, nazval ho Jokteel (viz). Je zmíněno proroky [Iz 16:1 ; Abd 1:3 ] jako odsouzené k zániku.
Objevuje se v pozdější historii a ve Vulgátě pod názvem Petra. „Karavany ze všech dob, z vnitrozemí Arábie a z Perského zálivu, z Hadramautu na oceánu a dokonce ze Sáby nebo Jemenu, se zdají ukazovat na Petru jako na společné centrum; a z Petry se zdá, že se příliv opět rozvětvuje všemi směry, do Egypta, Palestiny a Sýrie, přes Arsinoe, Gazu, Tyros, Jeruzalém a Damašek, a dalšími cestami, které končí u Středozemního moře.“ (Viz EDOM [2].)
Odkazy
Street View
Mapa
Informace ze slovníku
1. (Hebr. séla'= žebro, bok, úbočí), město na území pokolení Benjaminova [Joz 18,28 ], kde byla rodinná hrobka Císe, otce Saulova [2S 21,14 ], snad dnešní Chirbet Salach sz od Jerusalema.
2. Hebr. sela'= skála, útes, jméno nějakého místa na j. konci Mrtvého moře, kterého na Idumejcích dobyl král judský Amaziáš a přejmenoval je na *Jektehel [2Kr 14,7 ; Iz 16,1 ]. Snad je to nz Petra (= Skála), kdysi hlavní město Nabatejských (od 4. stol. př. Kr. do 2. stol. po Kr.). Byly zde vykopány skalní hroby, rozvaliny chrámů, divadla, vítězného oblouku a j., pravděpodobně z doby římské nadvlády, vedle toho však stará bydliště ve skalách; sr. [2Pa 25,12 ; Iz 42,11 ; Abd 3,1 ] a zbytky výsostí a zvláště posvátného balvanu, k němuž vedla vydlážděná silnice pro poutnická procesí (viz o tom více u Biče II., str. 20n; 70n. 79).
3. (hebr. šélá = prosba?), nejmladší syn Judy a jeho manželky, dcery Sua Odolamitského [Gn 38,2 ; Gn 38,5 ; Gn 38,11 ; Gn 38,14 ; Gn 38,26 ; Gn 46,12 ; Nu 26,20 ; 1Pa 2,3 ; 1Pa 4,21 ].
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Petra
rock, (Isa 16:1), marg. (See SELA)
EBD - Easton's Bible Dictionary