[hebr. Jerúšálájim, snad = sídlo pokoje. Jeroným (Liber de nominibus Hebr.) vykládá J. jako visio pacis (vidění po­koje). V nové češtině Jerusalem]. Arabové jej jmenují AI Kuds = »svatyně«, Svaté [město]. Jest to staré palestinské město, ležící na 31º47' sev. šířky a 35°15' východní délky od Gr., 725-789 m nad mořem na skalnatém, vápen­covitém horním výběžku, který toliko na se­verní straně mírně stoupá, ale na ostatních stranách příkře se sklání. Okolní hory jsou povětšině přes 800 m vysoké. [Ž 125,2 ]. Na východní straně J. rozprostírá se mezi městem a horou Olivetskou směrem severo-jižním úval kidronský [cedronský], jímž v zimních měsí­cích protéká stejnojmenný potok sr. [J 18,1 ]. Dnes se tento úval nazývá Vádi Sitti Mariam [úval Paní Marie]. Zde byl též jediný pramen, na nějž mohlo město počítat, *Gíhon [1Kr 1,33 ], dnes studna Mariina. Hora Olivetská dosahuje výšky nade dnem potoka Kidron 148 m, nad mořem 828 m. Dále k jihu připo­juje se k ní »Hora Pohoršení«, na jihu pak se zvedá »Hora zlé rady«. Jméno »Hora zlé rady« pochází podle pověsti odtud, že zde, v letním sídle Kaifášově, bylo usouzeno ukřižování Je­žíše Krista. 

Výškový řez Jerusalema od západu na východ. Podle Condera.

1. Hora Sión. 2. Mohamedánská mešita. 3. Údolí Hinnom. 4. Tyropejské údolí. 5. Údolí Cedron. 6. Olivetská hora.

C.-D. "Skála oltáře", rovina Šalomounova chrámu, jež za stavby Herodesova chrámu byla snížena a rozšířena, jak ukazuje odlišné čárkování.

Čtyři doby vývoje Jerusalema. Podle Bartona.

I. Jebuzejská tvrz. A. Posvátná jeskyně. G. Gi­honský pramen.

II. Za doby králů. 1. Brána úhlu. 2. Brána Efraimova. Ch. Chrám Šalomounův. I. Královský palác. M. Tvrz.

III. Za Nehemiáše. 3. Brána Rybná. 4. Brána Bravná. 5. Brána Koňská. 6. Brána Vodní. 7. Brána Studničná. 8. Brána Hnojná. 9. Brána Údolní. B. Skalní vodovod. C. Rybník Siloe. D. Věž Tannurim.

IV. Za časů Kristových. E. Chrám sv. hrobu. F. Beth-sur. H. Herodův palác. J. Hrad Antonia. K. Palác Hasmoneovců. L. Golgota.

Jižní část úvalu, hluboce již za­říznutá, s příkrými stráněmi, nazývá se údo­lím *Jozafat, kde podle souhlasné tradice židovsko-křesťansko-mohamedánské se bude konat poslední soud [Jl 3,2 ]. U studny Jobovy, *Rogel, ústí údolí *Hinnom [Joz 15,8 ] 106 m pod chrámovou rovinou, která jest 744 m nad mořem, do údolí Jozafat. Pozdější doba stáhla toto jméno ve výraz gehenna, jenž se pak stal označením pro peklo, nejspíše proto, že tam někde bylo *Tofet, kde se přinášely lidské oběti [2Kr 23,10 ]. 

Po spojení obou údolí sluje nové údolí údolí Ohnivé, Vádi en-Nar. Třetí méně hluboké údolí táhne se stře­dem města od severu k jihu; je to údolí Ty­ropoiónské neboli údolí sýrařů. Toto údolí dělí město na východní a západní polovici. Dnes je toto údolí, zvané prostě el-vád, téměř zanesené.

Původní starokananejské jméno města bylo Sálem, kde byla svatyně Boha nej­vyššího [Gn 14,18 ]. Zdali toto Sálem, kde Melchisedech byl králem, jest totožné s Jeru­salemem, nedá se již s určitostí rozhodnout; židovští rabíni všech dob, odvolávajíce se na, [Ž 76,2 ], tvrdí ovšem, že ano. Jinou podobou jména bylo Urusalim, jež se vyskytuje už v do­bě el-amarnské. Za izraelské okupace byli pány města Jebuzejští, podle nichž se jmeno­valo Jebus. [Sd 19,10 ].

Plán města Jerusalema. Rekonstrukce podle Westminsterského biblického atlasu a Gallinga.

Brány. 1. Benjaminova či Bravná. 2. Efraimova, Prostřední nebo Rybná. 3. Rožní (Úhlu) či Stará. 4. Údolní. 5. Mezi dvěma zdmi či Hnojná. 6. Studničná. 7. Vodní. 8. (Nejmenovaná v SZ). 9. ?. 10. Koňská. 11. Strážní. 12. Stráže (?). 13. Východní. 14. Jaffská (z doby křižáckých válek). Jiná místa: 15. Chrám sv. hrobu, tradiční místo Golgoty a hrobu Ježíšova. 16. T. zv. Hrob Davidův, podle tradice místo poslední večeře Páně (coenaculum - večeřadlo). 17. Chrámové prostranství dnes zvané Haram eš-šerif. Uprostřed stojí "Svatyně skály".

Město bylo spojeno s gíchonským pramenem šachtou Kral.: (žla­by [2S 5,8 ] ). David po namáhavém úsilí dobyl hradu *Siona na pahorku v sousedství *Ofelu, rozšířil jej a přeložil sem své sídlo; proto se také jmenovalo město Davidovo [viz Bič I, 262-267]. Nevelké rozměry pahorku měly vzápětí, že město bylo rozšiřováno na rozleh­lejší západní plošinu. Že město Davidovo bylo na pahorku v sousedství Ofelu, potvrzeno jest vykopávkami, které r. 1913-1914 podnikl francouzský kapitán Reymond Weil: na západ­ní výšině, nynějším Siónu, nenašly se žádné stopy památek z doby Kananejské proti hoj­ným nálezům na straně východní. Město podle biblických zpráv bylo přiděleno pokolení Ben­jamin, ale shledáváme, že bylo vždy v držení pokolení Juda. Po smrti Davidově je Šalomoun podstatně rozšířil, zarovnav vrcholek hory *Moria, zřídil na straně východní silné opěrné zdi a zabezpečil tak staveniště na srázné straně k úvalu Kidronskému, potom zvelebil město zbudováním králov. paláce, hlavně pak stav­bou nádherného chrámu, k čemuž si přijednal zručné zedníky a dovedné tyrské dělníky, byv podporován *Chíramem z Tyru. Ale tato sláva měla jen krátké trvání. Již za Roboáma, syna Šalomounova, byl J. vypleněn a oloupen o chrámové a palácové poklady Sesákem [?], faraónem egyptským [asi r. 972], takže zlaté ozdoby chrámové musely býti nahrazeny mě­děnými [2Pa 12,9 - 2Pa 12,12 ]. Za sto let později jihoarabští a filištínští národové [2Pa 21,17 ], a potom Joas, král izraelský, vykořistili a vyple­nili, co ještě zbylo [2Kr 12,13 ]. Uziáš [782-737] přivedl J. zase poněkud k rozkvětu, svrhl jho Jeroboámovo, opevnil znovu J., který utrpěl zemětřesením. Ezechiáš a Manasses J. znovu opevnili a pečovali i o jeho opatření vodou [2Pa 32,5 ]. Než blížící se nebezpečí a zkázu proroky ohlašovanou nebylo lze odvrátiti. R. 605 př. Kr. po dlouholetém obléhání padl J. do rukou Nabuchodonozorových. R. 586 byl chrám zničen, hradby i královské paláce zbořeny. Po návratu ze zajetí babylonského byl J. s použitím ještě pozůstalých základů, trosek a hromad kamení pokud možno při zachování starého plánu a objemu *Zorobá­belem, *Ezdrášem a *Nehemiášem znovu zbu­dován [Ezd 3,3 ], hradbami a věžemi opatřen. Počet bran byl zvětšen, ale podle jmen po­znáváme pět starých. Starý Zákon dochoval názvů bran daleko více, nežli opravdu *bran bylo. To znamená, že některá brána měla i více názvů:

1. Efraimova [2Pa 25,23 ; Neh 8,16 ; Neh 12,39 ]. 

2. Benjaminova [Jr 20,2 ; Jr 37,13 ; Za 14,10 ]. 

3. Brána rožní (úhlu) [2Pa 25,23 ; 2Pa 26,9 ; Jr 31,38 ; Za 14,10 ].

4. Brána Jozue, knížete města [2Kr 23,8 ].

5. Brána mezi dvěma zdmi [2Kr 25,4 ; Jr 39,4 ]. 

6. Koňská [Neh 3,28 ; 2Pa 23,15 ; Jr 31,40 ].

7. Údolní [2Pa 26,9 ; Neh 2,13 ]. 

8. Rybná [Neh 3,3 ; Sof 1,10 ]. 

9. Hnojná [Neh 2,13 ; Neh 3,13 ]. 

10. Bravná [Neh 3,1 ; Neh 3,32 ].

11. Východní [Neh 3,29 ; Jr 19,2 ]. 

12. Strážní (Mifkad) [Neh 3,31 ]. 

13. Brána u studnice [Neh 2,14 ; Neh 12,37 ]. 

14. Vodní [Neh 3,26 ; Neh 12,37 ]. 

15. Stará [Neh 3,6 ; Neh 12,39 ]. 

16. Brána stráže [Neh 12,39 ].

17. První [Za 14,10 ].

K tomu dlužno připo­čísti brány prostranství chrámového:

a] Brána Sur [2Kr 11,6 ] sluje také brána přední [2Pa 23,5 ];

b] Brána drabantů [2Kr 11,6 ; 2Kr 11,19 ] slove také brána hořejší [2Pa 27,3 ; 2Kr 15,35 ];

c] Brána Salléchet [1Pa 26,16 ].

Ovšem mezi badateli není dosud jednoty o totožnosti bran ani o jejich počtu. Zdá se, že v 5. století bylo pouze 7 městských bran. [Viz o tom Bič I, 265n]. Chrám byl znovu zbudován, ale ovšem ne v bývalém rozsahu a nádheře. Když pak byl znovu podroben cizímu jhu, Judas Maka­bejský vyrval jej z moci syrské, která jej po­hanskou modloslužbou znečistila. Ale teprve *Herodes Veliký vystavěl na starých zdech chrám s obdivuhodnou nádherou, chtěje se tak Židům zavděčiti. Opevnil také hrad Baris (snad onen palác, vystavěný za Nehemiáše [Neh 2,8 ] kolem r. 516) v severozápadním rohu chrámové rozlohy, a pojmenoval jej ke cti svého římského příznivce M. Antonia jeho jménem. Zde prý bylo i praetorium Pilátovo, kde byl souzen Ježíš. Na nejvyšším bodu zá­padního pahorku Sión vystavěl si Herodes nádherný palác, chráněný na severní straně třemi věžemi [Hippikus, Fasael a Mariamne]. V Mariamne později sídlel římský prokurátor. Vystavěl také divadlo a východně od paláce Xystos prostranství, obklopené síněmi na slou­pořadích a radnicí. Za vlády Herodovy do­sáhl rozkvět a lesk J. nejvyššího stupně. Byly sice i tenkrát v J. svahovité, křivé, špinavé, dílem dlážděné, dílem nedlážděné ulice jako dosud, ale nádherné stavby a hradby starého města 12 m vysoké, z velkých tesaných kvádrů vystavěné, prý s 60 věžemi a v severní před­městské části se 14 věžemi, dodávaly J. impo­santního vzhledu. Na severní straně města rozprostíraly se vily a zahrady. Tato část města byla teprve za *Heroda Agrippy hrad­bami obehnána a ke starému městu přista­věna. Dnešní hradby městské pocházejí ovšem z 16. století; bylyť 1537-1541 zřízeny turec­kým sultánem Solimanem II., »Vítězným«. Podle toho měl J. troje hradby. První byly hradby Davidovy a Šalomounovy kolem Siónu a hory Moria. Druhé byly vystavěny od Eze­chiáše a obnoveny Nehemiášem. Třetí zeď [Agrippova] ohraničovala nové město Bezéta.

Peníz císaře Vespasiana na paměť dobytí Jerusalema r. 70. po Kr.

Při této hradbě byly na obou koncích sever­ním a severovýchodním mohutné nárožní věže a kromě toho prý 88 menších věží. Svou poli­tickou váhu navždy ztratil J. r. 70, když při povstání Židů Titus po pětiměsíčním obléhání města dobyl, je vyplenil a spálil. Po potlačení nového, neúspěšného povstání [Bar-Kochbova] r. 135 dal císař Hadrian na ssutinách starého města postaviti docela nové město a nazval je Aelia Capitolina; nemělo rozlohy starého města, ježto jižní části hory Sión a Ofel do něho pojaty nebyly. Židům byl přístup do města vůbec zapovězen. Na místě starého chrámu Hospodinova postaven byl chrám Jupiterův. Než během doby a pokrokem křes­ťanství poměry se změnily. Císař Konstantin a císařovna Helena znovu okrášlili J. Císařovna Eudoxie [421-444] toto úsilí podporovala, rovněž i císař Justinián [527-565]; ale roku 614 byl J. za krále perského Chosroesa II. dobyt Peršany a 300 jerusalemských chrámů, klášterů a hospiců uvnitř a kolem města bylo vyloupeno a pak zapáleno. Roku 638 mosle­minští Arabové dobyli J. a přisvojili si okrsek bývalého chrámu J., křesťanům katolickým a řeckým ponechali chrám »Božího hrobu« a t. zv. Večeřadlo. Nyní je J. rozdělen na čtyři čtvrtě. Na východě je čtvrť mohamedánská; kde na starozákonní hoře Moria stával chrám Šalomounův, Zorobábelův a Herodův, pro­stírá se dnes ve větším rozsahu moslimský Haram es Šerif - Posvátný obvod, jako nepra­videlný čtverhran, jehož východní strana měří 465 m, severní 300 m, západní 480 m, jižní 280 m. Ve středu zvedá se mešita Omarova »es-Sakkra, svatyně skály«. Kromě tohoto vnitřního atria bylo nádvoří nebo-li atrium vnější, o něco níže položené. V evangeliích se nazývá Litostrotos [řecky], *Gabbata [heb­rejsky]. Odtud začíná ulice, zvaná Křížová cesta, 500 metrů dlouhá se 14 zastaveními, Via dolorosa, vedoucí na Golgotu; domnělé zastávky Ježíšovy poslední cesty vyznačeny jsou zvláštními budovami a kaplemi. Na severo­západu je čtvrť křesťanská se svatyní sv. hrobu, rybníkem Ezechiášovým, byty patri­archů a evang. biskupa a několika kláštery. Jihozápadně jest čtvrt arménská s pevnůst­kou, druhými kasárnami, evang. kostelem a klášterem Jakubovým; to jest největší a nej­bohatší klášter v J. Čtvrť židovská je v údolí mezi Siónem a Moria s několika synagogami v jihovýchodní části města. Domy jsou malé a nízké. 

Jinými biblickými památnostmi jsou zvláště: Bethesda neb *rybník Bravní, jeskyně *Getsemany, hrob *Absolonův, rybník *Siloe, zahrada královská, kámen pomazání [J 19,38 - J 19,40 ] a mnoho jiných. V domku t. zv. Ježíšova hrobu konají své obřady tři náboženské společ­nosti: Arménové, Řekové a katolíci.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)