Podle české konkordance překládají tak Kral. ve SZ nejméně 23 různých hebr. vý­razů, jež nelze obsahově jasně rozlišit a jež Kral. nadto překládají velmi různě. Tak na př. hebr. chajil [1S 2,4 ; Ezd 4,23 ; Ž 33,17 ; 76,6; Př 31,3 ; Iz 60,5 ; Za 4,23 ] překládají také udatnost [Ž 18,33 .40; 108,14] nebo vojsko [Ex 14,28 ]; hebr. z erô a'[= rámě, Iz 17,5 ] překládají také v pře­neseném smyslu síla [Ž 79,11 ], hebr. keren [= roh, Gn 22,13 ] je symbolem síly, a proto bývá překládáno výrazem s. [Jb 16,15 ] a pod. Na fysickou s-u se myslí výrazy 'osem [Dt 8,17 ; Jb 21,23 ], 'étán [Gn 49,24 ], 'él [Dt 28,32 ], lé ach [= svěžest, Dt 34,7 ], ' ejál [Ž 88,5 , snad spíše pomoc, sr. Ž 22,20 ], chózék [Am 6,13 ] a pod. Lidské úsilí, jež zahrnuje všecky schopnosti člověka, vyjadřuje hebr. m e'ód [Dt 6,5 ; sr. 2Kr 23,25 ]. Hebr. nésach [= sláva, lesk] překládají Kral. v Pl 3,18 výrazem s. -Velmi často je tak překládáno hebr. g ebûrá [= moc, navláda], na př. o slunci, které vychází v s-e své [Sd 5,31 ], o přirozené životnosti mladého koně [Jb 39,19 ; Ž 147,10 ], o bojovnosti člověka [Sd 8,21 ] a válečné zdatnosti [1Kr 16,27 ; 1Kr 22,46 ; 2Kr 10,34 ; 2Kr 13,8 .12; 14,15.28; 18,20; Iz 11,2 ; Iz 36,5 ], o přirozené s-e mladého člověka [Jr 9,23 ]. Původcem a zdrojem i této při­rozené s-y je Bůh [1Pa 29,12 ; 2Pa 20,6 ; Jb 12,13 ; Iz 63,15 ; Dn 2,20 ] a nebeská Moud­rost [Př. 8,14]. Cestou k nabytí s-y je utišení před Bohem a doufání v něho [Iz 30,15 ], ale moudrost je lepší než s. [Kaz 9,16 ]. Nej­častěji je výrazem s. překládáno hebr. 'óz, jež vyjadřuje jak fysickou [Jb 26,2 ; Jb 41,13 ; 2S 6,14 ; 1Pa 13,8 ], tak duševní s-u [Ž 138,3 ; Př 31,25 ]. Bůh ji dává králi [1S 2,10 ], svému lidu [Ž 29,11 ; 68,36], svému služebníku [Ž 86,16 ; sr. 30,8]. Hospodin sám je člověku s-ou [Ex 15,2 ; Jb 12,16 ; Ž 81,2 ; 84,6; 89,18; 118,14; Iz 45,24 ; Iz 49,5 ; Jr 16,19 ], zprovází jej "v síle své" [Ex 15,13 ]; v něm je skála síly věřícího [Ž 62,8 ], s. spasení [Ž 140,8 ]. Ale i chrám Hospodinův může být s-ou, který ovšem Bůh může poskvrnit [Ez 24,21 ]. - Velmi častým výrazem pro s-u je hebr. kó ach, jež se obyčejně odvozuje od slovesa, znamenajícího pevně udupati, přemoci, takže je tohoto výrazu možno opět užíti jak pro fysickou [Lv 26,20 ; Sd 16,5 .6.8.17.19; 1S 2,9 ; 1S 28,20 .22; Jb 39,11 .21; Ž 22,16 ; 31,11; 38,11; 102,24; Př 14,4 ; Iz 10,13 ; Iz 44,12 ; Dn 10,8 .16n; Za 4,6 ] a vojenskou [2Pa 20,12 ], tak pro duševní a duchovní s-u [Mi 3,8 ; Dn 1,4 ] nebo pro obojí dohromady [Sd 6,14 ; Joz 14,11 ; Jb 6,11 n; Př 20,29 ; Iz 40,31 ]. V Gn 49,3 nazývá Jákob prvorozeného syna svou "silou a počátkem své moci", t. j. plodem své mužné síly [sr. Dt 21,17 ; Ž 105,36 ]. V 1Kr 19,8 se mluví o výživné s-e pokrmu. - Hebr. má'ôz znamená vlastně horskou pevnost, hradbu, baštu [Iz 23,11 .14; Ez 30,15 ; Dn 11,7 .10.19], ochrannou skálu [Ž 31,3 ; Iz 17,10 ], přilbu [Ž 60,9 ; 108,9], v přeneseném smyslu ochranu, pomoc [Př 10,29 ; Iz 27,5 ; Iz 30,2 n; Dn 11,1 ], zvláště Boží pomoc [2S 22,33 ; Ž 27,1 ; 28,8; 31,5; 37,39; 43,2; 52,9; Jl 3,16 ]. Radost Hospodinova je s-ou člověku [Neh 8,10 ].

   Pro místa, kde český text mluví o s-e Hospodinově, odkazujeme na heslo *Moc, mo­cen, mocný. Zde uvádíme jen některá z míst, jež postupně mluví o s-e Hospodinově v sou­hlase s tím, co bylo uvedeno ve zmíněném hesle: Bůh svou s-ou vyvedl Izraelce z Egypta [Ex 13,3 ; Ex 15,6 ; Ex 32,11 ; Nu 14,13 ; Nu 23,22 ; Dt 4,34 ; Dt 5,15 ; Dt 7,19 ; Dt 9,29 ; 2Kr 17,36 ; Ž 77,15 ; 136,11n; Iz 51,9 ], stvořil a udržuje svět [Ž 50,1 ; Iz 40,26 ], nikdo není tak silný jako Bůh [1S 2,2 ; Jb 9,4 ; Ž 24,8 ; 77,14; Jr 32,18 ]. Truhla úmluvy je symbolem jeho s-y [2Pa 6,41 ]. Vychvalování a rozhlašování s-y Hospodi­novy patří k základním náboženským povinnostem jeho lidu jako celku i každého jednotlivce [Ž 29,1 ; 59,17; 68,35; 145,11; 150,1], takže se vynášení s-y Hospodinovy dostalo i do kultických doxologií [1Pa 29,10 - 1Pa 29,12 ; 2Pa 20,6 ; Ž 21,14 ]. V těchto doxologiích je současně vyjádřena důvěra v Boží s-u a prosba o ni. Celý SZ je přesvědčen, že Bůh dává s-u těm, kdo o ni prosí [Jb 22,25 ; Ž 46,2 ; 86,16; Iz 40,29 .31; 41,10; Na 1,7 a j.]. Hospo­din se ustavičně obléká v s-u a přepasuje se s-ou [Ž 65,7 ; 93,1; Iz 51,9 ] á láme s-u těch, kteří se holedbají svou vlastní s-ou [Jr 49,35 ; sr. 9,23; Ž 89,11 ; Iz 40,10 ; Ez 7,24 ; Mi 4,3]. Zato z úst  nemluvňátek a kojenců doka­zuje svou s-u [Ž 8,3 ], t. j. podle běžného vý­kladu: jejich neumělé a neartikulované zvuky jsou svědectvím o jeho moci a tak zahanbují Boží nepřátele, kteří, ač dospělí, nechtějí uznat Boha. Boží předivná moc a s. se projevuje v Božím předivném opatrování a chování dítek [Kral. v Poznámkách]. Překladatelé a vykla­dači si s tímto místem nevědí rady.

   O síle Boží, Ježíšově a jeho učedníků v NZ viz heslo *Moc. Člověk má ve smyslu sz přiká­zání milovat Boha [Dt 6,5 ] ze vší své síly, t. j. s vypětím všech svých schopností [Mk 12,30 ]. Kristus je silnější než Belzebub [L 11,20 - L 11,22 ]. Vnikl do jeho pevnosti, t. j. do oblasti jeho panství [L 4,6 ; L 13,16 ], svázal jej, pobral jeho nádobí [Mt 12,29 ; Mk 3,27 ], jeho odění a lou­peže [L 11,22 ], jeho síně [L 11,21 ], t. j. jeho lidské otroky, a proto má jako silnější právo vy­mítat ďábly [Mt 12,29 ; Mk 3,27 ; sr. Iz 49,25 ; Iz 53,12 ; také Iz 25,8 ]. Jeho *moc je mocí vlamu­jícího se království Božího. Byla vyvrcholena jeho smrtí [sr. Žd 2,14 ] a zmrtvýchvstáním [Mt 20,28 ]. Je to v podstatě s. Boží, jež nejen vzkřísila Ježíše z mrtvých a posadila na své pravici, ale také vyvolává v člověku víru [Ef 1,18 n, kde obrat »působení mocnosti síly jeho« = působivá moc jeho síly = přenesmírná jeho síla, sr. Iz 40,26 ]. Sláva Boží působí svou s-ou i na posilnění věřících [Ko 1,11 ]. V Kristu jako Pánuje soustředěn zdroj duchovní síly, z něhož mohou čerpat věřící svou s-u v boji se zlem [Ef 6,10 nn]. Tak jako ve SZ i nz doxologie ve­lebí s-u Boží a Kristovu [1Tm 6,16 ; Zj 5,13 ; sr. 1Pt 4,11 ; Zj 1,6 ; Ju 25].

   U L 9,1 je užito řeckého exúsia [= zplno­mocnění, pravomoc]. *Moc 3.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)