(bibl. Sinear [Gn 10,10 ; Gn 11,2 ,], [Iz 11,11 ] nebo Kaldejská země [Jr 24,5 ] a j.), země na dolním toku a soutoku Eufratu a Tigridu, ohraničená na severu [34° sev. š.] Mesopotamií v užším slova smyslu, na východě pohořím Elamským, na jihu Perským zálivem a na západě Arabskou pouští, byla velmi úrod­ná. Její úrodnost byla zvyšována umělým za­vodňováním. Nejlepší informace o dějinách Babylonie podává B. Hrozný [Nejstarší dějiny přední Asie a Indie, 1943 2], který ukazuje na téměř nerozřešitelnou komplikovanost udá­lostí na babylonské půdě. V nejstarší době v již­ní části B. vládli Sumerové s městy Nippur, Adab, Lagaš, Larsa, Uruk [Érech], Ur a j. Na severu vládli Akkáďané s hlavními městy Babylon, Borsippa, Kiš, Sippar, Agade [Akkad] a j. Sumerové [Sumerové], původu dosud bez­pečně nezjištěného, přišli odněkud ze střední Asie; Akkáďané byli Semité. Sumerové i Akkaďané tvořili městská království, jež spolu vzájemně válčila. Brzy vládli Sumerové, brzy Akkáďané, až kolem r. 2400 př. Kr. se podařilo akkadskému Sargonovi podmaniti všecka sumerská města; založil město Agade a rozšířil říši až ke Středozemnímu moři. Avšak kolem r. 2255 př. Kr. se říše stává kořistí gutijských hord z pohoří východně od Tigridu. Jejich jho svrhli Sumerové a kolem r. 2131 př. Kr. osvo­bozují i Akkad. Ale už kolem r. 2000 podléhá země semitské invasi Amurrejců, jejichž nej­význačnější král Hammurabi [Chammurabi, *Amrafel] říši sjednotil [1791-1749 podle Hrozného]. Teprve nyní lze mluviti o Babylonii v politickém smyslu. Avšak už za nástup­ců Hammurabiho trpěla země nájezdy Kassitů [Kašitů] původu kaspického, ovládaných šlech­tou arijskou, ale dynastie Hammurabiho se udržela až do vpádu Hetitů [Chattijců] kolem r. 1594 př. Kr. Ale ani Kassité nevládnou déle než asi do r. 1164 př. Kr. Na čas se zmocňují Babylonie Assyrové, kteří původně měli chránit babylonskou říši na severu, ale jsou vypuzeni novou babylonskou dynastií, jejíž králové jsou vesměs Babyloňané. Mezi nimi vyniká zvláště Nabuchodonozor I. [1146-1123 př. Kr.], který porazil Elamity a Hetity. Ale v krátku [kolem 1100 př. Kr.] aramejské kmeny vnikají do Babylonie, posilují Assyřany a r. 729 Tiglatfalazar IV. [Ful] se stává králem Babylonie.

Mezitím kolem Perského zálivu vyrůstal národ, známý pod jménem Kaldejců [Chaldejští], který pronikal k severu. Jejich král Merodach-Baladan za pomoci aramejských kmenů a říše Elamské se prohlásil za pána Babylonie; r. 712 poslal poselstvo k judskému králi Ezechiášovi, aby jej získal pro spojenectví proti Assyrii [2Kr 20,12 - 2Kr 20,19 ; 2Pa 32,31 ; Iz 39,1 n], ale byl r. 703 př. Kr. poražen assyrským Senacheribem a nucen uprchnouti do Elamu. Teprve kaldejskému Nabopolassarovi se po­dařilo svrhnouti jho assyrské a založiti říši novobabylonskou [kaldejskou] tím, že ve spo­jení s médským králem Kyaxarem vyvrátil assyrské Ninive r. 612 př. Kr. Jeho syn Nabuchodonozor II., který dokončil znovuvybudo­vání Babylona, porazil egyptského faraóna Nechona u Karchemiše r. 605 př. Kr.; tak se Babyloňané stali pány celé země assyrsko-babylonské. Nabuchodonozor oblehl dvakrát Jerusalem [597 a 586] a vyvrátil jej. Jeho syn Amel-Marduk [Evilmerodach 562-560] si oblíbil zajatého judského krále Joachina, pro­pustil jej ze žaláře a vykázal mu přední místo u dvora [2Kr 25,27 n]. Byl však zavražděn a na trůn nastoupil jeho zeť Neriglissar [560-556]. Jeho syn a nástupce byl zavražděn po devítiměsíční vládě. Panovníkem se stal Nabonid, za něhož r. 539 se zmocnil Babylonie perský král Cyrus [Kyros]. Nová dynastie vládla až do r. 332 př. Kr., kdy se Babylonie zmocnil Alexander Veliký [až do r. 323]. Od r. 312 do 171 př. Kr. byli pány B. Seleukovci, pak Part­hové [do 226 po Kr.], ale moc Babylonie upa­dala až do r. 641 po Kr., kdy se jí zmocnili Arabové.

Po stránce náboženské *Assyrsko-babyl. náb.

Po stránce kulturní, jak připomíná Bič [Pa­lestina od pravěku ke křesťanství I. 1948], byli Sumerové a Akkaďané učiteli světa, zvláště v matematice a geometrii. Znali větu Pythagorovu a téměř správně číslo Ludolfovo; jsou »původci šedesátkové soustavy, jíž dodnes měříme čas a dělíme úhly. Vedle toho však užívali běžně i soustavy desítkové pro praktic­kou denní potřebu. Rok dělili na 12 měsíců, měsíc podle měsíčních čtvrtí na sedmidenní týdny se dny po 12 dvouhodinách«. Jejich dvouloket měřil 990-996 mm a p. O Hammurabiho kodifikaci právnických zvyklostí *Am­rafel. Dr Bič upozorňuje také na babylonské mythy, které se staly společným majetkem starého Orientu. Bylo na př. dochováno 14 vyprávění o stvoření světa, 6 o potopě a j. Ovšem, biblické zprávy se podstatně liší od těchto mythů svým zaměřením: nejde jim o otázku jak, nýbrž o otázku proč, k jakému cíli.

Po pádu Jerusalema r. 70 po Kr. se stala Babylonie na mnoho století sídlem židovských theologů, kteří se zde věnovali horlivému studiu SZ, v němž mnohdy předstihli své pa­lestinské kolegy. Z nejvýznačnějších literárních památek po nich je babylonský talmud.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)