Sidon (= rybářství, ry­bářské místo), dnešní Saida, starobylé kana­nejské město [Gn 10,15 ; Gn 10,19 ], nazvané po prvo­rozeném synu Kanánovu (podle bibl. tradice). Leželo asi 35 km sev. od Tyru na úzkém skal­natém mořském útesu, takže mělo dvě přístaviště.

Sidonská válečná loď.

V 15. stol. podléhalo Egyptu, ale záhy nabylo zvláštního významu, takže Feničané byli prostě nazýváni Sidonskými (už u básníka Homéra, který se často zmiňuje o S-u, nikdyvšak o Tyru). Tvořilo nejsevernější část Kananejské země [Gn 10,19 ]. Podle [Gn 49,13 ] území, přidělené pokolení Zabulonovu, mělo sahati až k S-u právě tak jako území pokolení Asserova [Joz 19,28 ]; sr. [Joz 11,8 ]. Avšak tomuto po­kolení se nepodařilo vyhnat původní obyvatelstvo [Sd 1,31 ], naopak se připomíná, že S-ští sužovali Izraelce [Sd 10,12 ] a sváděli je k uctívání svých božstev [Sd 10,6 ]; sr. [Sd 18,7 ; Sd 18,27 ]. Patrně tu šlo především o Bále [1Kr 16,31 ], jehož modloslužba pronikla do Izraele zvl. pod vlivem Jezábel, dcery Etbála, krále sidonského, provdané za Achaba, krále izraelského. Hlavní úcty však požívala u S-ských *Astarot, bohyně plodnosti [1Kr 11,5 ; 1Kr 11,33 ; 2Kr 23,13 ]. Izaiáš předpovídá, že S. upadne do područí Citim (Kypru, [Iz 23,12 ]). Na čas podléhali Tyru, pak se podrobili Senacheribovi, králi assyrskému (r. 701 př. Kr.). R. 677 př. Kr. bylo zpustošeno nástupcem Senacheribovým *Esarchaddonem. Jeremiáš pak předvídal, že se S-u zmocní babylonský král Nabuchodonozor [Jr 27,3 ; Jr 27,6 ], Ezechiel prorokuje Boží soud (mor, krev a meč) nad S-em [Ez 28,21 n], Joel vyčítá S-ským, že nejen pomáhali loupit Jerusalem, ale také vyvážet Izraelce za otroky do Řecka [Jl 3,4 nn]. Kolem r. 526 př. Kr. se S-ští podrobili králi perskému Kambysovi, synu Kyrovu. Rozkvětu jejich obchodu to nikterak nepřekáželo. Až když se vzepřeli r. 351 př. Kr. králi perskému Ochovi, bylo město zničeno (r. 345 př. Kr.). Po opětném znovuvybudování se r. 333 př. Kr. dali pod ochranu Alexandru Velikému. R. 64 př. Kr. připadlo město Římanům. Ve [Sk 12,20 ]: čteme, že Herodes Agrippa II., který nechtěl dodávat do Tyru a S-u potraviny ze svého území, přece jen se dal přemluviti svým komor­níkem Blastem k ústupnosti.

S-ští vyráběli a vyváželi do svých středo­mořských přístavů v Azotu, Aškalonu, Gáze a do svých kolonií jemné tkaniny. Vynikli také v barvířství; zhotovovali i skleněné výrobky, což se patrně přiučili od Egypťanů. Za Ezdráše dováželi do Joppen cedrové dříví na stavbu Zorobábelova chrámu [Ezd 3,7 ]; ale už za Šalomouna prosluli S-ští uměním dřevoru­beckým a tesařským [1Kr 5,6 ]. Pozoruhodné byly četné skalní hroby v okolí S-u s různými vápencovými a mramorovými sarkofágy s řeckými hlavami, většinou z 5. stol. př. Kr. N.

V NZ je S. uváděn zpravidla společně s Tyrem. Tato dvojice mocných fénických měst bývá představitelkou pohanského světa: tak [Mt 11,21 n] = [L 10,13 n]. Proto má patrně zvláštní význam, když čteme, že mezi posluchači Ježíšovými byli také mnozí ze S-u [Mk 3,8 ; L 6,17 ]; sr. [L 10,13 n] a že Ježíš navštívil území S-u, ne-li S. sám aspoň jednou [Mt 15,21 ; Mk 7,24 ; Mk 7,31 ]. - Také Pavel na cestě do Říma mohl navštívit své přátele v tomto městě [Sk 27,3 ]. XX

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)