(= chlupatý až démonický).

1.  Jméno země [Gn 32,3 ; Gn 36,30 ] a pohoří [Gn 14,6 ] i obyvatel tohoto území [Ez 25,8 ], původní označení pohorské krajiny, táhnoucí se po vých. straně údolí Araba v zemi Idumejské [Gn 36,21 ; Nu 24,18 ; Ez 35,15 ] od Mrtvého moře až k zálivu Rudého moře u Elat. Pohoří S. k jihu poznenáhlu stoupá a dosahuje výšky 1300 m; v sev. části se skládá z vápence, v jižní z rudého pískovce. Jméno má buď od původ­ních obyvatel *Horejských [Gn 36,20 ], kteří byli vypuzeni potomky Ezauovými [Gn 32,3 ; Dt 2,12 ; Joz 24,4 ]; sr. [1Pa 4,42 n], anebo snad případněji od vzhledu krajiny, pokryté křovi­nami, jejíž sev. část sluje dosud Ed Džibal, jižní Eš-Šerá, proslulá četnými jeskyněmi, ve kterých kdysi bydleli původní obyvatelé tohoto území. Ve staré izraelské písni se praví, že Hospodin přišel Izraelcům na pomoc až ze S., z pole Edomského [Sd 5,4 ]. Chce se tím nazna­čit, že Bůh není pánem jen zaslíbené země a že také k ní není poután. Je Pánem celého světa; sr. [Iz 63,1 ].

2.  Horský hřeben, táhnoucí se při sev. hra­nici judské [Joz 15,10 ] mezi Kariatjeharim a Betsemes.

3.  V hebr. jinak hláskované jméno, značící malý. Je to místo v Edomu nebo poblíž tohoto území, kde přenocoval se svým vojskem král judský Jehoram před útokem na Idumejské [2Kr 8,21 ]; sr. [2Pa 21,9 ], snad dnešní Sa'ír nebo Si'ír asi 8 km sv od Hebronu, kde se uka­zuje hrob Ezauův; sr. *Sior, [Joz 15,24 ].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)