[=malost, nepatrnost, sr. Gn 19,20 . 22], jedno z nejstarších pěti měst, ležících v ro­vině u Mrtvého moře [Sodoma, Gomora, Adama, Seboim], jediné, jež bylo při této kata­strofě uchováno. Původní jméno města bylo Béla. Jeho král byl poražen králem elamitským Chedorlaomerem [Gn 14,2 .8]. Leželo v úrod­ném údolí [Gn 13,10 ] a bylo viditelné až s hory Nébo [Dt 34,3 ]. Lot prchající ze Sodomy si je vyprosil za útočiště [Gn 19,20 nn]. Zdá se, že hned u města byla hora nebo vyvýšenina s jeskyní, v níž na čas bydlil Lot se svými dvěma dcerami [Gn 19,30 ]. Město existovalo ještě nejen v době Mojžíšově, ale i Izaiášově [Iz 15,5 ] a Jeremiášově [Jr 48,34 ]. Poněvadž oba tito proroci jmenují S. ve spojitosti s Moá­bem, můžeme se domnívat, že leželo na vých. straně Mrtvého moře (sr. také [Gn 19,37 ]). V době makkabejské patřilo k Arabskému krá­lovství, jehož hlavním městem bylo Petra. Podle Josefa Flavia stálo u jižního cípu Mr­tvého moře. Někteří badatelé je hledají u roz­valin el-Kerjé, jež ve středověku tvořilo dů­ležité místo na cestě z Elat do Jerusalema.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)