[= obyvatel stanů?], kananej­ský kmen, jehož praotec podle rodokmenu v [Gn 10,17 ] byl Heveus, šestý syn Kanána, syna Chámova [1Pa 1,15 ]. Bydleli v horských údolích v okolí Gabaonu a Sichem a na sever až k pramenům řeky Orontes na Libánu [Joz 11,3 ; Sd 3,3 ] a na úpatí Hermonu v zemi Masfa [Joz 11,3 ]. V době návratu Jákobova do Kanánu vládl Hevejským jakýsi Emor Hevejský [Gn 34,2 ; Gn 33,19 ]. Když Izraelci dobývali zemi, uzavřeli s Hevejskými, kteří užili lsti a dobrovolně se poddali, zvláštní smlouvu [Joz 9,7 n; 11,19]. Ještě v době Da­vidově měli v sev. horách svá sídliště [2S 24,7 ]. Za Šalomouna jich bylo využito, pokud bydleli na území izr. království, při stavebních pracích [1Kr 9,20 - 1Kr 9,22 ; 2Pa 8,7 n].

Poněvadž v hebr. textu a v řeckém překladu SZ-a [LXX] se na několika místech místo Hevejští čte slovo *Horejští, domnívají se někteří badatelé, že jde o přepsání a že všude jde o Horejské, nebo že Hevejští, kteří obývali stany, tvořili podskupinu Horejských, kteří podle lidového výkladu jména sídlili v jesky­ních. Doložit to však nelze.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)