Amorejci
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
[akk. Amurru = Západ, t. j. kraj západně od Eufratu. Středozemní moře bylo Akkadskými nazýváno Velkým mořem kraje Amurru], jedni z praobyvatelů země.
Amorejci z egypteského reliéfu.
Kananejské před příchodem Izraelitů. Kolem r. 2500 př. Kr. přišli odněkud ze severu pod tlakem indoevropských kmenů a usadili se jednak na západě v zemi Amurru [oblast syrsko-palestinská], jednak na jihovýchodě v Akkadu [Bábelsko], kteréžto zemi dali kolem 2000 př. Kr. dynastii, z níž nejvíc vynikl zákonodárce Hammurabi [Ghammurabi]. Ve vědecké literatuře se tento nápor Semitů nazývá amurejsko-kenaanský [sr. Bič, Palestina I. str. 56n]. Jsou spory o to, zda Amorejští a *Kananejští jsou totožní. »To jediné, co víme bezpečně, jest, že SZ vskutku užívá obou označení pro předizraelskou vrstvu obyvatelstva, a to zřejmě severní Jisráel hovořil o Amorrejcích, kdežto jižní [Júdá] o Kenaancích« [Bič, str. 58]. Kolem r. 1400 př. Kr. bydleli ve střední Sýrii i v úrodných údolích mezi Libánem a Antilibánem kolem řeky Orontu. Pod tlakem kmenů aramejských a arabských octli se Amorejští v Palestině. Podle [Gn 48,22 ], dobyl Jákob Sichem na Amorejských sr. [Gn 33,19 ]. Později byla pokládána za území Amorejské v užším smyslu krajina ohraničená na severu potokem Jabok, na západě Jordánem, na jihu potokem Arnon, na východě pouští [Sd 11,21 - Sd 11,22 ]. Izrael připravoval Amorejským porážku za porážkou: [Nu 21,21 - Nu 21,26 ; Nu 33,1 n; Nu 35,1 n; Joz 10,1 n; Joz 24,8 - Joz 24,11 ] [porážka pěti králů amorejských]. Stejný osud potkal amorejské krále na severu [Joz 11,1 n]. V době Samuelově byl »pokoj mezi Izraelem a Amorejskými« [1S 7,14 ]. Za Šalomouna byli Amorejští nevolníky Izraelovými [1Kr 9,20 - 1Kr 9,21 ;2Pa 8,7 ].
Na egyptských obrázcích jsou Amorejští malováni světlovlasí s modrýma očima, krásných tváří, dlouhých vlasů, svázaných stuhou, vousatí, vysokých postav. Vzhledem k jejich plavovlasosti se pochybovalo o jejich semitském původu. Nehistorické jest pozadí vzpomínky na obrovitou postavu Amorejských z [Dt 3,11 ], kde se líčí lože krále *Oga, jež mělo »devět loktů zdéli a čtyř loktů zšíři«. Toto lože se dlouho ukazovalo v Rabba, později hlavním městě synů Ammon. [Dt 20,17 - Dt 20,18 ] nařizuje vyhubení Amorejských. Jejich modloslužba byla hrubě pohanská. Obětovali svým bohům novorozeňata i dospělejší děti.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Amorites
highlanders, or hillmen, the name given to the descendants of one of the sons of Canaan (Gen 14:7 ), called Amurra or Amurri in the Assyrian and Egyptian inscriptions. On the early Babylonian monuments all Syria, including Palestine, is known as "the land of the Amorites." The southern slopes of the mountains of Judea are called the "mount of the Amorites" (Deut 1:7 ; 1:19; 1:20). They seem to have originally occupied the land stretching from the heights west of the Dead Sea (Gen 14:7 ) to Hebron [(Gen 13:1 -18) Comp. (Gen 13:8 ; Deut 3:8 ; 4:46-48), embracing "all Gilead and all Bashan" (Deut 3:10 ), with the Jordan valley on the east of the river (Deut 4:49 ), the land of the "two kings of the Amorites," Sihon and Og (Deut 31:4 ; Josh 2:10; 9:10). The five kings of the Amorites were defeated with great slaughter by Joshua (Josh 10:10). They were again defeated at the waters of Merom by Joshua, who smote them till there were none remaining (Josh 11:8). It is mentioned as a surprising circumstance that in the days of Samuel there was peace between them and the Israelites (1Sam 7:14 ). The discrepancy supposed to exist between (Deut 1:44 ) and (Num 14:45 ) is explained by the circumstance that the terms "Amorites" and "Amalekites" are used synonymously for the "Canaanites." In the same way we explain the fact that the "Hivites" of (Gen 34:2 ) are the "Amorites" of (Gen 48:22 ). Comp. (Josh 10:6; 11:19) with (2Sam 21:2 ); also (Num 14:45 ) with (Deut 1:44 ). The Amorites were warlike mountaineers. They are represented on the Egyptian monuments with fair skins, light hair, blue eyes, aquiline noses, and pointed beards. They are supposed to have been men of great stature; their king, Og, is described by Moses as the last "of the remnant of the giants" (Deut 3:11 ). Both Sihon and Og were independent kings. Only one word of the Amorite language survives, "Shenir," the name they gave to Mount Hermon (Deut 3:9 ).
EBD - Easton's Bible Dictionary