(= strýc se strany otcovy, pří­buzný), Bene Ammon, synové A., pastýřský národ semitský, odvozující svůj původ od Ben Ammona, syna mladší dcery Lotovy, kdežto Mabo byl syn starší Lotovy dcery. Tento původ upomíná na zkázu Sodomy [Gn 19,38 ]. Jméno samo je odvozeno od jména božstva Ammi. Synové Ammonovi sousedili s izraelskými kmeny Ruben a Gád na hranicích se v. Arábie, sv od Mrtvého moře mezi řekami Jabok a Arnon. Měli krále [Sd 11,12 ; 1S 12,12 ] a kní­žata [2S 10,3 ; 1Pa 19,3 ]. Obecný titul ammo­nitského krále byl asi Náhas [jako farao v Egyptě a Agag u Amalechitských]. Jejich náboženství bylo hrubě modlářské: ctili Chámose [Sd 11,24 ], Molocha, Bále a Astarotu [1Kr 11,5 ; 1Kr 11,7 ; 1Kr 11,33 ;2Kr 23,13 ]. Mezi Izraelci a Ammonitskými bylo hluboké nepřátelství, pro­tože A. překáželi pochodu Izraele do země kana­nejské. Spojili se dokonce s Moabskými, kteří si najali Baláma, aby svolával zlořečení na Izraelce. Proto [Dt 23,3 ] stanoví, že A. nemají přístupu do shromáždění Hospodinova až do desátého pokolení. A. pomáhali také moabskému králi Eglonovi při nájezdech na Izra­elce [Sd 3,13 ]. Soudce Jefte odrazil jejich lou­pežnou výpravu proti kmenům izraelským, usa­zeným východně od Jordánu [Sd 10,6 ; Sd 10,9 ; Sd 10,18 ; Sd 11,1 n]. Porážka, kterou Ammonitským připravil Saul u Jábes Galád, vedla k upevnění Saulova krá­lovství [1S 11,1 - 1S 11,15 ]. Podle [2S 10,2 ] se zdá, že David byl za svého vyhnanství laskavě přijat Náhasem, nepřítelem Saulovým. Když však Náhas zemřel a David chtěl navázati přátelské styky s jeho nástupcem Ghanunem, došlo k po­hanění poslů Davidových a vzápětí poté k válce, v níž zvítězili vojevůdcové Davidovi Joáb a Abizai přesto, že se A. spojili se Syr­skými [2S 10; 1Pa 19]. Ve druhé výpravě se Izraelci zmocnili hlavního města A. Rabba [2S 12,29 ; 1Pa 20,1 - 1Pa 20,3 ]. Šalomoun měl ve svém harému také Ammonitky [1Kr 11,1 ], což ho vedlo k tomu, že zavedl ammonitskou modloslužbu do Jerusalema. Za krále Jozafata se podařilo Izraelcům odraziti spojené útoky Moabských, Ammonitských a Idumejských [2Pa 20,1 - 2Pa 20,30 ]. Později čteme, že A. byli po­platni králům Uziášovi a Jotamovi [2Pa 26,8 ; 2Pa 27,5 ], ale už za Joakima působili nové nepokoje [2Kr 24,2 ]. Když Nabuchodonozor vyvrátil Jerusalem, vystupují A. znovu v sou­vislosti s vraždou Godoliáše [Jr 40,11 - Jr 40,14 ; 2Kr 25,25 ]. Není divu, že proroci předpovídali A. zkázu [Jr 49,1 - Jr 49,6 ; Ez 21,20 ; Ez 25,1 - Ez 25,7 ; Am 1,13 - Am 1,15 ]. V [Sof 2,8 - Sof 2,11 ] připomíná jejich škodo­libou radost nad zánikem říše izraelské. Když se Židé vrátili z Babylona, bránili jim A. v opevňování Jerusalema [Neh 4,3 ; Neh 4,7 ]. Přesto se někteří Židé oženili s Ammonitkami [Ezd 9,1 ; Ezd 9,2 ; Neh 13,23 - Neh 13,31 ]. Juda Makabejský znovu vítězně odrazil jejich útok. Ve 2. stol. po Kr. jmenuje je ještě Justin Mučedník, ale jinak se ztrácejí mezi kmeny arabskými.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)