Jít na obsah | Jít na hlavní menu | Jít na vyhledávací panel

Chizkijášův tunel

Popis

Chizkijášův tunel (též tradičně Ezechiášův tunel) nebo Šiloašský tunel (též tradičně Silojský tunel, hebrejsky נִקְבַּת השילוח, Nikbat HaŠiloach) je tunel vykopaný pod Městem Davidovým v Jeruzalémě před rokem 701 př. n. l. za vlády krále Chizkijáše (Ezechiáše). Zmínka o tunelu je v biblické 2. knize královskéBible nám dále sděluje, že Chizkijáš připravoval Jeruzalém na obléhání Asyřany tím, že „zasypal horní vody Gichónu a svedl je spodem přímo na západ do Města Davidova.“ Tunel je spolehlivě datován jednak Šiloašským nápisem, textem vytesaným do stěny tunelu, jednak stářím organických látek v původní omítce. Je to jedna z mála dochovaných staveb z 8. stol. př. n. l., kterou návštěvník může nejen vidět, ale i vstoupit do ní a projít z jednoho konce na druhý.

Biblické verše týkající se tunelu v době Ezechiáše jsou tyto: [2Kr 20,20 ]; [2Pa 32,2 - 2Pa 32,4 ]; [2Pa 32,30 ]; [Iz 22,11

Wikipedie

Street View

Obrázky

Videa

Hezekiah's Tunnel - Gihon Spring to Siloam Pool

Mapa

Informace ze slovníku

[= Hospodin posiluje, Hospodin je má síla]. 

1.  Dvanáctý král judský, syn a později spoluvládce Achasův, po smrti otcově r. 718 jeho nástupce, současník proroků Izai­áše, Ozeáše a Micheáše [Iz 1,1 ; Oz 1,1 ; Mi 1,1 ], byl jedním ze tří nábožensky nejhorli­vějších králů judských [2Kr 18,5 ; 2Pa 29,1 n]. Hned po nastoupení vlády dal vyčistiti chrám, kterého celou řadu let nebylo užíváno, odstranil z něho hada Mojžíšova, jenž se stal před­mětem modlářství, a uspořádal velkolepou slavnost znovuposvěcení chrámu. K této slav­nosti pozval i sev. izraelské kmeny [2Pa 29,1 n; 2Pa 30,1 - 2Pa 30,13 ].

Po stránce politické byla doba E. velmi vzrušená, ježto nastala řada assyrských ná­jezdů na Sýrii i Palestinu. E. podmanil sice větší část území Filištínských [2Kr 18,8 ], ale na severu assyrský král Salmanazar vyvrátil Samaří r. 722 př. Kr. a odvedl izraelská poko­lení do zajetí [2Kr 18,9 n]. A r. 714 př. Kr. nastaly další assyrské nájezdy [2Kr 18,13 ; Iz 36,1 ], jež začaly bojem proti judským pev­nostem a pokračovaly invasí do území filištín­ského [712-711]; [Iz 20,1 ] za vedení Sargonova syna Senacheriba. Snad v této době E. nebez­pečně onemocněl, ale k úpěnlivé modlitbě byl zase uzdraven a jeho život prodloužen o 15 let [2Kr 20,1 n; Iz 38,1 n]. Pod záminkou návštěvy ne­mocného krále se objevilo v Jerusalemě po­selstvo babylonského krále *Merodacha Bala­dana, poddaného assyrského krále Sargona, aby E. přemluvilo ke vzpouře proti Assyrii. Z ješitnosti nad vzácnou návštěvou E. se po­chlubil chrámovým i svým bohatstvím a ovšem zbrojnicí, což mu Izaiáš, který radil k věrnosti Assyrii, velmi zazlíval [2Kr 20,12 - 2Kr 20,19 ; 2Pa 32,31 ; Iz 39,1 n]. Ale E. se připojil ke vzbouřen­cům. Sargon však vzpouru r. 712 potlačil [Iz 20,1 n], r. 710 sesadil Merodacha-Baladana a sám se stal králem babylonským. Když však byl roku 705 zavražděn, což zavdalo příčinu k novému povstání vasalských států, jeho syn a nástupce Senacherib vytáhl r. 701 k potlačení vzpoury. Ezechiáš mezitím opevnil hradby Jerusalema, vystavěl druhou zeď a hlavně svedl skalním kanálem vodu z pramene *Gihon, který byl mimo hradby města, k západní straně vnitřního Jerusalema do rybníka *Siloe, aby město mělo dostatek vody v čas války [2Kr 20,20 ; 2Pa 32,2 - 2Pa 32,5 ; 2Pa 30,1 n]. Senacherib se zmocnil Sýrie a syrské Palestiny dříve, než přišla marně očekávaná pomoc egyptská. Přestrašený E. poslal poselstvo k Senacheribovi do Lachis a ochotně přijal těžké podmínky míru: 30 talentů zlata, 300 talentů stříbra a všech pokladů královské pokladnice [2Kr 18,14 - 2Kr 18,16 ]. Vedle toho - podle assyrských zpráv - byl nucen oloupiti jerusalemský chrám o všechny draho­cennosti, vydati své dcery a ženy královského harému. Přesto však Senacherib pod zámin­kou, že E. opevňuje Jerusalem a z města ne­vychází [2Pa 32,10 ], poslal k Jerusalemu svého osobního velitele [assyrsky: tartana] , který město oblehl [2Kr 18,17 ]. Jeho vyjednavači *Rabsace a *Rabsar zpupně vyzvali E., aby se vzdal, při čemž se posmívali jeho důvěře v pomoc egyptskou a Boží [2Kr 18,20 nn]. E. byl povzbuzen ve víře Izaiášem [2Kr 19,1 - 2Kr 19,7 ] a vytrval v odporu. Senacherib obdržel zprávu, že se blíží král mouřenínský Tirhák. Proto opustil Lachis, znovu však vyzval E., aby se vzdal. Ale vojsko, obléhající Jerusalem, bylo stiženo morovou ranou, jíž padlo za oběť 185.000 mužů [2Kr 19,34 ; 2Pa 32,22 n]. To přimělo Senacheriba, aby se rychle vrátil do Ninive [Iz 37,37 n], kde byl svými syny za­vražděn [r. 681]. E. zemřel r. 689 př. Kr., za­nechav trůn svému 12-letému synu Manasse­sovi [2Kr 20,21 ; 2Pa 32,33 ].

2.  Jeden z předků proroka Sofoniáše [Sof 1,1 ].

3.  Syn Neriáše z král. rodiny judské [1Pa 3,23 ].

4.  Praotec skupiny mužů, kteří se navrátili z Babylona pod vedením Zorobábelovým [Ezd 2,16 ; Neh 7,21 ] ; sr. [Neh 10,17 ].

 

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)


Hezekiah

whom Jehovah has strengthened.

Son of Ahaz (2Kings 18:1; 2Chr 29:1), whom he succeeded on the throne of the kingdom of Judah. He reigned twenty-nine years (B.C. 726-697). The history of this king is contained in (2Kings 18:20; Isa 36:1etc.; 37:1etc.; 38:1etc.; 39:1etc.), and (2Chr 29:1etc.; 30:1etc.; 31:1etc.; 32:1etc.). He is spoken of as a great and good king. In public life he followed the example of his great-granfather Uzziah. He set himself to abolish idolatry from his kingdom, and among other things which he did for this end, he destroyed the "brazen serpent," which had been removed to Jerusalem, and had become an object of idolatrous worship (Num 21:9 ). A great reformation was wrought in the kingdom of Judah in his day (2Kings 18:4; 2Chr 29:3-36).

On the death of Sargon and the accession of his son Sennacherib to the throne of Assyria, Hezekiah refused to pay the tribute which his father had paid, and "rebelled against the king of Assyria, and served him not," but entered into a league with Egypt (Isa 30:1etc.; 31:1etc.; 36:6-9). This led to the invasion of Judah by Sennacherib (2Kings 18:13-16), who took forty cities, and besieged Jerusalem with mounds. Hezekiah yielded to the demands of the Assyrian king, and agreed to pay him three hundred talents of silver and thirty of gold (2Kings 18:14).

But Sennacherib dealt treacherously with Hezekiah (Isa 33:1), and a second time within two years invaded his kingdom (2Kings 18:17; 2Chr 32:9; Isa 36:1etc.). This invasion issued in the destruction of Sennacherib's army. Hezekiah prayed to God, and "that night the angel of the Lord went out, and smote in the camp of the Assyrians 185,000 men." Sennacherib fled with the shattered remnant of his forces to Nineveh, where, seventeen years after, he was assassinated by his sons Adrammelech and Sharezer (2Kings 19:37). (See SENNACHERIB)

The narrative of Hezekiah's sickness and miraculous recovery is found in (2Kings 20:1; 2Chr 32:24; Isa 38:1). Various ambassadors came to congratulate him on his recovery, and among them Merodach-baladan, the viceroy of Babylon (2Chr 32:23; 2Kings 20:12). He closed his days in peace and prosperity, and was succeeded by his son Manasseh. He was buried in the "chiefest of the sepulchres of the sons of David" (2Chr 32:27-33). He had "after him none like him among all the kings of Judah, nor any that were before him" (2Kings 18:5). (See ISAIAH)

EBD - Easton's Bible Dictionary