[= Hospodin posiluje, Hospodin je má síla]. 

1.  Dvanáctý král judský, syn a později spoluvládce Achasův, po smrti otcově r. 718 jeho nástupce, současník proroků Izai­áše, Ozeáše a Micheáše [Iz 1,1 ; Oz 1,1 ; Mi 1,1 ], byl jedním ze tří nábožensky nejhorli­vějších králů judských [2Kr 18,5 ; 2Pa 29,1 n]. Hned po nastoupení vlády dal vyčistiti chrám, kterého celou řadu let nebylo užíváno, odstranil z něho hada Mojžíšova, jenž se stal před­mětem modlářství, a uspořádal velkolepou slavnost znovuposvěcení chrámu. K této slav­nosti pozval i sev. izraelské kmeny [2Pa 29,1 n; 2Pa 30,1 - 2Pa 30,13 ].

Po stránce politické byla doba E. velmi vzrušená, ježto nastala řada assyrských ná­jezdů na Sýrii i Palestinu. E. podmanil sice větší část území Filištínských [2Kr 18,8 ], ale na severu assyrský král Salmanazar vyvrátil Samaří r. 722 př. Kr. a odvedl izraelská poko­lení do zajetí [2Kr 18,9 n]. A r. 714 př. Kr. nastaly další assyrské nájezdy [2Kr 18,13 ; Iz 36,1 ], jež začaly bojem proti judským pev­nostem a pokračovaly invasí do území filištín­ského [712-711]; [Iz 20,1 ] za vedení Sargonova syna Senacheriba. Snad v této době E. nebez­pečně onemocněl, ale k úpěnlivé modlitbě byl zase uzdraven a jeho život prodloužen o 15 let [2Kr 20,1 n; Iz 38,1 n]. Pod záminkou návštěvy ne­mocného krále se objevilo v Jerusalemě po­selstvo babylonského krále *Merodacha Bala­dana, poddaného assyrského krále Sargona, aby E. přemluvilo ke vzpouře proti Assyrii. Z ješitnosti nad vzácnou návštěvou E. se po­chlubil chrámovým i svým bohatstvím a ovšem zbrojnicí, což mu Izaiáš, který radil k věrnosti Assyrii, velmi zazlíval [2Kr 20,12 - 2Kr 20,19 ; 2Pa 32,31 ; Iz 39,1 n]. Ale E. se připojil ke vzbouřen­cům. Sargon však vzpouru r. 712 potlačil [Iz 20,1 n], r. 710 sesadil Merodacha-Baladana a sám se stal králem babylonským. Když však byl roku 705 zavražděn, což zavdalo příčinu k novému povstání vasalských států, jeho syn a nástupce Senacherib vytáhl r. 701 k potlačení vzpoury. Ezechiáš mezitím opevnil hradby Jerusalema, vystavěl druhou zeď a hlavně svedl skalním kanálem vodu z pramene *Gihon, který byl mimo hradby města, k západní straně vnitřního Jerusalema do rybníka *Siloe, aby město mělo dostatek vody v čas války [2Kr 20,20 ; 2Pa 32,2 - 2Pa 32,5 ; 2Pa 30,1 n]. Senacherib se zmocnil Sýrie a syrské Palestiny dříve, než přišla marně očekávaná pomoc egyptská. Přestrašený E. poslal poselstvo k Senacheribovi do Lachis a ochotně přijal těžké podmínky míru: 30 talentů zlata, 300 talentů stříbra a všech pokladů královské pokladnice [2Kr 18,14 - 2Kr 18,16 ]. Vedle toho - podle assyrských zpráv - byl nucen oloupiti jerusalemský chrám o všechny draho­cennosti, vydati své dcery a ženy královského harému. Přesto však Senacherib pod zámin­kou, že E. opevňuje Jerusalem a z města ne­vychází [2Pa 32,10 ], poslal k Jerusalemu svého osobního velitele [assyrsky: tartana] , který město oblehl [2Kr 18,17 ]. Jeho vyjednavači *Rabsace a *Rabsar zpupně vyzvali E., aby se vzdal, při čemž se posmívali jeho důvěře v pomoc egyptskou a Boží [2Kr 18,20 nn]. E. byl povzbuzen ve víře Izaiášem [2Kr 19,1 - 2Kr 19,7 ] a vytrval v odporu. Senacherib obdržel zprávu, že se blíží král mouřenínský Tirhák. Proto opustil Lachis, znovu však vyzval E., aby se vzdal. Ale vojsko, obléhající Jerusalem, bylo stiženo morovou ranou, jíž padlo za oběť 185.000 mužů [2Kr 19,34 ; 2Pa 32,22 n]. To přimělo Senacheriba, aby se rychle vrátil do Ninive [Iz 37,37 n], kde byl svými syny za­vražděn [r. 681]. E. zemřel r. 689 př. Kr., za­nechav trůn svému 12-letému synu Manasse­sovi [2Kr 20,21 ; 2Pa 32,33 ].

2.  Jeden z předků proroka Sofoniáše [Sof 1,1 ].

3.  Syn Neriáše z král. rodiny judské [1Pa 3,23 ].

4.  Praotec skupiny mužů, kteří se navrátili z Babylona pod vedením Zorobábelovým [Ezd 2,16 ; Neh 7,21 ] ; sr. [Neh 10,17 ].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)