[dágán = obilí, zrní;], původně snad božstvo zemědělců filištínských, na němž závisela úroda a tím osud lidský, později vá­lečné božstvo [1Pa 10,10 ] a národní božstvo fénické a kananejské (Baal Dagon [1S 5,2 n; 6,1-18]), jež bylo považováno za otce Alijánova [Bá­lova]. Hlavní chrámy tohoto božstva byly v Gáze [Sd 16,21 - Sd 16,30 ] a v Azotu [1S 5,5 ; 1Pa 10,10 ]. Zdá se, že skoky přes práh byly sou­částí obřadů tohoto božstva [1S 5,5 ] ; sr. [Sof 1,9 ]. »Neduh na zadku«, jímž byli stiženi ctitelé Dágonovi, překládají někteří »hae­morrhoidy« [Dt 28,27 ]; spíše jde o vředy jako následky pohlavní nezřízenosti.

Rybí božstvo mylně označované za Dágona. Z chorsabádského paláce.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)